Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
21 C 122/2025-15
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 23 348 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do zbytku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru částka a dlužného poplatku částka za poskytnutí úvěru, když žalobkyně provedené úhrady žalovaného v celkové výši částka započetla v částce částka na poplatek za poskytnutí úvěru, v částce částka na účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného a v částce částka na smluvní pokutu.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to bezhotovostně na jeho bankovní účet č. č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka do datum. Dle úvěrové smlouvy je doba trvání spotřebitelského úvěru 30 dnů s tím, že roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 2969 %. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne datum byla na bankovní účet č. č. účtu, který se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeným ve smlouvě o úvěru, zaslána žalobkyní částka ve výši částka. Ve smlouvě byla dále sjednána povinnost žalovaného pro případ prodlení s plněním závazků ze smlouvy uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně, když za zaslanou písemnou (listinnou) upomínku se jedná o částka. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky (dopisy z datum, datum, datum, datum, datum). Dne datum pak adresoval zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek z datum). Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný z titulu shora uvedené smlouvy zaplatil částka, když žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval opak.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) ve smyslu § 419 o.z. uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o.z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.
9. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků, přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
10. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data/Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestavy 1144 a 1193, soud zjistil, že v lednu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila v průměru 15,57 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů („RPSN“) spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila 6,94 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byl při splatnosti ve 30 dnech za poskytnutí částky částka sjednán poplatek částka za poskytnutí úvěru, který je svou povahou skrytým úrokem v sazbě cca 390 % ročně, a ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů 2969 %, tvoří takto sjednaný úrok a RPSN mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, když takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních úvěrů. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.
11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku a úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne datum sp. zn. spisová značka).
12. Pro úplnost soud podotýká, že by také podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, a to z hlediska nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 87 zák. o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, ani že by porovnávala příjmy a výdaje žalovaného, či způsob plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně v žalobě pouze konstatovala, že k ověření úvěruschopnosti žalovaného došlo na základě vyžádaných informací o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, ověřených z dokumentů předložených žalovaným, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žádné důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti však nepředložila a nenavrhovala. Soud má proto za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní posouzena dostatečně tak, aby mohl být učiněn závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zák. o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění.
13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši částka, má žalovaný povinnost tuto částku podle ustanovení § 2991 a následující o.z. jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že ten byl k plnění poprvé prokazatelně dle dokladu o odeslání vyzván dopisem ze dne datum, ve kterém byla stanovena žalovanému k zaplacení dluhu lhůta 3 dnů. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku částka. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši částka vrátil žalobkyni. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od datum. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
14. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.
15. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, kdy zde soud ve výpočtu úspěchu vycházel ze součtu žalované částky a kapitalizovaných požadovaných úroků z prodlení ke dni rozhodování. Ze spisu nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.