Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 250/2024-75
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 23 469 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Platební rozkaz č. j. Anonymizováno ze dne datum se zrušuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku Anonymizováno s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno, s kapitalizovaným úrokem ve výši Anonymizováno se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky Anonymizováno Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky Anonymizováno od datum po dobu 90 dnů a dále ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, co do zbytku požadovaných smluvních úroků se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 391 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Platební rozkaz č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, se zrušuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , Anonymizováno, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , Anonymizováno, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky , Anonymizováno, od , datum, po dobu 90 dnů a dále ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, co do zbytku požadovaných smluvních úroků se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 391 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v adresa domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce č. hodnota. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva. odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že právnická osoba před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 12 Podmínek, žalovaný výslovně prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou půjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10 869 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 660 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši Anonymizováno a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 738 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 398 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Ke dni datum provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 12 782,14 Kč a dlužný poplatek částku 10 686 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12 782,14 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně sjednaným v čl. 3 Smluvních podmínek, a to od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 19 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 400,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek datum činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 23 478,34 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 23 469 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 782,14 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 686,86 Kč - kapitalizovaných úroků ve výši 23 935,45 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 466,99 Kč, - úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 782,14 Kč od datum do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 782,14 Kč od datum do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 23 935,45 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 12 782,14 Kč od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do datum. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 9 466,99 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 12 782,14 Kč od datum, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do datum.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Anonymizováno s bydlištěm pravděpodobně Anonymizováno, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 7/1 a), b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa plnění. Věcná příslušnost Okresního soudu v adresa je dána ustanovením § 9 /1 o. s. ř. o. s. ř. , jeho místní příslušnost se podává z citovaného čl. 5 Nařízení. Při odstraňování pochybností ohledně mezinárodní příslušnosti soud na prvém místě zkoumal, zda může při řešení dané otázky aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“ nebo „nařízení Brusel Ibis“). Tyto i další otázky řešil mj. s ohledem na vytvářející se judikaturu (srov. např. usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne datum, č. j. 15C 45/2006 – 41). K aplikaci nařízení je nezbytné, aby byl projednávaný spor sporem s mezinárodním prvkem, neboť nařízení Brusel Ibis bylo výslovně přijato jako opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem ve smyslu ust. čl. 65 písm. a) třetí odrážka Smlouvy o založení evropského společenství. Mezinárodní prvek je v daném sporu dán tím, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, žalobce má sídlo v České republice, smlouva byla uzavřena v České republice mezi účastníky, kteří měli v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště na území České republiky, kde se nacházelo i místi plnění (viz. dále) a žaloba byla podána před soudem České republiky. Tím byla založena situace, která může vznést otázku mezinárodní soudní příslušnosti, jako podmínka přítomnosti mezinárodního prvku v daném řízení. Ze stejného důvodu je splněna rovněž podmínka teritoriální působnosti nařízení, když má být nařízení Brusel Ibis aplikováno v členských státech Evropské unie, ve kterých je lze aplikovat. Splněna je také podmínka časové působnosti nařízení, když spor byl zahájen poté, co nařízení vstoupilo v uvedených členských státech v platnost. Splněna je konečně i podmínka věcné působnosti nařízení, neboť jde o spor z kupní smlouvy, která je typickým civilním popř. obchodním kontraktem. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že na jeho mezinárodní příslušnost je třeba aplikovat režim Nařízení Brusel Ibis. Poté přezkoumal svoji příslušnost ve smyslu čl. 27 nařízení, podle kterého soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž má na základě článku 24 výlučnou příslušnost soud jiného členského státu. Soud přitom neshledal, že by k projednání tohoto sporu byla dána výlučná příslušnost soudů jiného členského státu, neboť se nejedná o žádný z případů vyjmenovaných v čl. 24 nařízení. Soud proto pokračoval v přezkumu své příslušnosti ve smyslu ust. 28 odst. 1 nařízení, kdy z tohoto článku ve spojení s jeho ustáleným výkladem se podává, že ve smyslu čl. 26 nařízení může žalovaný založit příslušnost procesního soudu i za situace, kdy se ve věci vyjádří, aniž by namítal nepříslušnost procesního soudu a aniž by se tak muselo stát při soudním jednání. Žalovaný se v daném případě ve věci nevyjádřil, proto tímto postupem nebyla příslušnost založena. Mezinárodní příslušnost soudu je zde však založena proto, že ze smlouvy se podává, že odběrné místo bylo v adresa, tedy v obvodu podepsaného soudu. Podle již ustálených názorů právní praxe i nauky mezinárodního práva soukromého je čl. 7 /1 Nařízení třeba číst tak, že upravuje mezinárodní příslušnost soudů státu, na jehož území došlo k poskytnutí služeb, a místní příslušnost soudu, v jehož obvodu závazek byl nebo měl být splněn, resp. byly služby poskytnuty (srov. např. Simon, P., Šuk, P.: Upravuje nařízení Brusel I soudní příslušnost nebo pravomoc? Procesní důsledky odpovědi na tuto otázku, Právní fórum 2/2008). V uvedeném článku je též možné nalézt podrobnější argumentaci, se kterou se podepsaný soud ztotožňuje, v tom směru, že v případě, kdy do úvahy připadá místní příslušnost více soudů v rámci téhož státu – např. soudu místa bydliště a soudu místa plnění, je na žalobci, aby určil, u kterého soudu (zda u soudu místa bydliště či soudu místa plnění) chce žalovat. V případě, že projeví vůli žalovat u soudu místa bydliště, ale podá žalobu u soudu, v jehož obvodu žalovaný objektivně nebydlí, postupuje tento soud buď tak, že dle § 105 /1 o. s. ř. o. s. ř. postoupí věc jinému vnitrostátnímu soudu (je-li zachována mezinárodní příslušnost soudů České republiky), který je soudem místa bydliště žalovaného, nebo tak, že vysloví svou nepříslušnost a řízení zastaví, pokud žalovaný místo bydliště na území České republiky nemá; typicky tedy nemůže tento soud bez dalšího suplovat vůli žalobce v tom směru, aby postupoval věc jinému mezinárodně příslušnému soudu na území České republiky, pokud by se mezinárodní příslušnost onoho soudu měla odvíjet např. od skutečnosti, že se jedná o soud místa plnění. Na druhé straně je soud toho názoru, že (i s ohledem na procesní ekonomii a zachování účinků zahájeného řízení) může sám ve věci rozhodnout tehdy, kdy je zároveň soudem místa plnění, a není proto nutné věc postupovat jinému soudu. Žaloba totiž byla podána u soudu příslušného, byť příslušného z jiných důvodů než žalobce uvádí; těmito důvody se však soud necítí vázán. Proto připadá dle názoru soudu v daném případě do úvahy příslušnost (dle čl. 7 /1 a), b) Nařízení, dle kterého osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Okolnost, že v daném případě je právě podepsaný soud soudem místa plnění se opírá o ustanovení čl. 7 /1 b) Nařízení, kdy pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V intencích popsaných právních názorů učinil soud závěr o zachování mezinárodní příslušnosti zdejšího soudu.
5. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu občanstvím žalovaného nemůže svou intenzitou toto převážit.
6. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
7. Smlouvou o zápůjčce, jejíž součástí jsou i smluvní podmínky, má soud za prokázané, že byla uzavřena smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému zapůjčil výše uvedené částky s tím, že tyto vrátí spolu s částkou souhrnných poplatků v pravidelných splátkách. Zapůjčenou částku žalovaný převzal, ale splátky nedodržel.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalobce je k vedení sporu aktivně věcně legitimován.
9. Předžalobní výzva k plnění prokazuje, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to bezodkladně ode dne obdržení výzvy.
10. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.
11. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění platném a účinném od datum (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. 1878 odst. 1 občanského zákoníku , dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud za osvědčenou na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Ve vztahu k žalovanému má soud současně aktivní věcnou legitimace žalobce za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ).
13. Dle tvrzení žalobce měla být mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Jelikož smlouva o zápůjčce je tzv. reálný kontrakt, tj. k jejímu uzavření dojde dle ust. § 2390 občanského zákoníku teprve přenecháním druhově určené věci, tj. peněz, bylo procesní povinností žalobce tvrdit a prokázat, že žalovanému skutečně předmětnou částku jako zápůjčku poskytl. Žalobce svou povinnost tvrzení i důkazní splnil, když žalovaný podepsal smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí je prohlášení žalovaného, že předmětnou částku při podpisu smlouvy převzal. Na žalovaném tak bylo tvrdit a prokázat v rámci tohoto řízení, že žalovanou částku žalobci uhradil. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, však takto nepostupoval. Soud tedy uzavírá, že dluh trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovaného zavázal k úhradě zbylé zapůjčené částky (a dalších plateb, jak jsou specifikovány výše). Soud žalobci rovněž přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobcem, když počátek prodlení soud považuje za odpovídající skutkovým zjištěním. S ohledem na výše uvedené bylo na místě žalobě vyhovět.
14. Smlouva byla uzavřena po účinnosti novely zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž žalobní žádání nereflektuje zákonné omezení doby, po kterou je možné požadovat smluvní úroky v dohodnuté výši, když dle ustanovení § 122 odst. 4 v rozhodném znění u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Tím je odůvodněno zamítnutí žalobního žádání ve vztahu k části příslušenství.
15. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 391 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 939 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 391 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě ke Krajskému soudu v Hradci Králové, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně a ve stanovené lhůtě povinnost vyplývající pro něho z tohoto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.