Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 142/2025-27
Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 61 203,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 283 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 283 Kč od 24. 5. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splatných po právní moci tohoto rozsudku vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 41 920,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 203,98 Kč od 21. 2. 2025 do 23. 5. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 920,98 Kč od 24. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 283 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 283 Kč od 24. 5. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splatných po právní moci tohoto rozsudku vždy do 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 41 920,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 203,98 Kč od 21. 2. 2025 do 23. 5. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 920,98 Kč od 24. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 203,98 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností Anonymizováno) dne 20. 3. 2024 smlouvu o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“) a Sazebník. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do 20. 2. 2025. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, když uhradil pouze 45 717 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 14. 3. 2025. Úvěruschopnost měla být ověřena lustracemi ve veřejně dostupných databázích.
2. Žalovaný ve svém vyjádření zpochybnil platnost úvěrové smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila jeho úvěruschopnost. Dále uvedl, že sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy (RPSN 299,98 %). V době uzavírání smlouvy měl mít žalovaný i jiné úvěry a nebyl schopen odhadnout své finanční možnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný měl obdržet 65 000 Kč a uhradit 45 717 Kč. Žalovaný dále požádal o úhradu formou splátek ve výši 1 000 Kč.
3. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen o.s.ř. ).
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr do výše 30 000 Kč převodem na bankovní účet (první čerpání mělo být 8 000 Kč). Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet poskytnutou částku měsíční splátkou alespoň ve výši 13 % z celkové splatné částky nebo ve výši 1 000 Kč (co je vyšší). Úrok byl sjednán ve výši 146,949 % ročně. Dále byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 250 Kč.
5. Z potvrzení o platbě a přehledu plateb soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet č. č. účtu: dne 20. 03. 2024 částku 8 000 Kč, dne 20. 03. 2024 částku 5 000 Kč, dne 21. 03. 2024 částku 3 000 Kč, dne 21. 03. 2024 částku 6 000 Kč, dne 21. 03. 2024 částku 2 000 Kč, dne 22. 03 .2024 částku 2 000 Kč, dne 22. 03. 2024 částku 2 000 Kč, dne 25. 03. 2024 částku 2 000 Kč, dne 15. 07. 2024 částku 10 000 Kč, dne 15. 07. 2024 částku 4 500 Kč, dne 13. 10. 2024 částku 1 000 Kč, dne 13. 10. 2024 částku 2 000 Kč, dne 13. 10. 2024 částku 2 500 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 5 000 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 5 000 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 5 000 Kč; celkem 65 000 Kč.
6. Z potvrzení o platbě předložených žalovaným soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dne 13. 7. 2024 částku 14 641,03 Kč, dne 9. 10. 2024 částku 7 500 Kč a dne 11. 10. 2024 částku 23 575,97 Kč; celkem 45 717 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z oznámení ze dne 14. 3. 2025 soud zjistil, že toto bylo oznámeno žalovanému. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 3. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 75 287,98 Kč do tří dnů a současně mu bylo oznámeno postoupení pohledávky.
8. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 65 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaném bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Žalovaný uhradil celkem 45 717 Kč.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovaném poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud by k neplatnosti smluv přihlédl i přesto, že by žalovaný jejich neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku. Z důvodu neplatnosti smlouvy jako celku se soud dále nezabýval otázkou platnosti ujednání o úroku a formou uzavření smlouvy.
14. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný uhradil 45 7117 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 19 283 Kč, tj. zbývající neuhrazenou jistinu s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ode dne 24. 5. 2025 (počátek prodlení je určen podle doručení žaloby dne 22. 5. 2025, dne 23. 5. 2025 tak mohl žalovaný vrátit bezdůvodné obohacení a ode dne následujícího je tak v prodlení), neboť žalovaný byla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil ve splátkách po 4 000 Kč vždy do 20. dne příslušného měsíce.
15. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 41 920,98 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 61 203,98 Kč od 21. 2. 2025 do 23. 5. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 920,98 Kč od 24. 5. 2025 do zaplacení.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 61 203,98 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 19 283 Kč, tj. ze 31 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 41 920,98 Kč, tj. z 69 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 38 % Protože se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.