Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 165/2025-64
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A
t.č. Vazební věznice Anonymizováno, adresa
o 92 248 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 286 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51 286 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, částky 26 452,80 Kč, úroku ve výši 47,49 % ročně z částky 53 841,11 Kč od 27. 3. 2024 do 19. 4. 2024 ve výši 1 650 Kč, a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 53 841,11 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 3. 2024 dosáhne částky 175 392 Kč, se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 010 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 600 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splácením byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.
III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 510 Kč od 27. 3. 2024 do 23. 7. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 500 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 6 010 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 2 613 Kč.
VI. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělit soudu číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena, a to včetně případného variabilního symbolu.
Odůvodnění:
I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 286 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51 286 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, částky 26 452,80 Kč, úroku ve výši 47,49 % ročně z částky 53 841,11 Kč od 27. 3. 2024 do 19. 4. 2024 ve výši 1 650 Kč, a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 53 841,11 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 3. 2024 dosáhne částky 175 392 Kč, se zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 010 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 600 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splácením byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 510 Kč od 27. 3. 2024 do 23. 7. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 500 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 6 010 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 2 613 Kč.VI. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělit soudu číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena, a to včetně případného variabilního symbolu.
1. Žalobkyně se obrátila dne 10. 6. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 92 248 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 25. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 47,49 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 470 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech SOLUS a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný stanovené splátky nehradil řádně, ačkoliv některé splátky uhradil, od ledna 2024 se dostal do prodlení delšího než 65 dnů, což vedlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni 25. 3. 2024. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 60 123,45 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (za 2 splátky v prodlení o více než 30 dnů), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 3 400 Kč (za 17 splátek v prodlení o více než 15 dnů), úhradu za pojištění ve výši 1 275 Kč (za 3 neuhrazené měsíce), úrok z prodlení z nové jistiny a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky počínaje dnem 27. 3. 2024. Žalovaný tyto částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že si je vědom svého závazku vůči žalobkyni. Peníze si od žalobkyně půjčil a úvěr řádně splácel. Dne 24. 1. 2024 však nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody a nemohl půjčku dále splácet. Uvedl, že dluh chce žalobkyni uhradit. Ve výkonu trestu chodí do zaměstnání, přičemž mu jsou však strhávány srážky na exekuce. Na dobu po propuštění z výkonu trestu již má práci také přislíbenou. Po propuštění proto chce žalobkyni kontaktovat a domluvit se na splátkovém kalendáři.
3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 1. 8. 2025 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru a dlužného pojistného spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , v nepřítomnosti obou účastníků, neboť ti se z jednání omluvili a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasili.
5. Z provedených listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění:
Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 8 spisu/. Dne 25. 7. 2022 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 65 000 Kč /nesporná tvrzení účastníků/. Tuto částku měl žalovaný splácet po 3 470 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 47,49 % ročně v 48 měsíčních splátkách. RPSN činila 59,32 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Společně se smlouvou o úvěru strany jednaly také o pojištění předmětného úvěru /viz předsmluvní formulář na č. l. 9-12 spisu, návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru na č. l. 13-15 spisu, příloha č.1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 17 spisu, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru na č. l. 18-19 spisu, oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem na č. l. 23-24 spisu včetně dodejky na č. l. 16 spisu, popis postupu podpisu smlouvy na dálku na č. l. 20 spisu, prohlášení klienta na č. l. 29-30 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 21-22 spisu informační dokument o pojistném produktu na č. l. 25-28 spisu, přihláška do pojištění na č. l. 39-40 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z fotografie jeho občanského průkazu /viz kopie OP žalovaného na č. l. 31-32 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný registrem prochází se skóre 326, které jej řadilo do prostřední (II.) kategorie žadatelů o úvěr značící menší riziko a lepší segment klientů /viz výpis z nebankovního registru NRKI na č. l. 37 spisu/. Lustrací v registru SOLUS žalobkyně zjistila, že žalovaný v této databázi nemá žádný záznam /viz výpis z registru SOLUS na č. l. 38 spisu/. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti od žalovaného zjistila, že bydlí u rodičů, má střední vzdělání s maturitou, je zaměstnán na dobu neurčitou, jeho čistý měsíční příjem činí 33 451 Kč, výdaje činí celkem částku 9 067 Kč, přičemž částka 4 817 Kč měla představovat výdaje na bydlení a částka 4 250 Kč životní minimum /viz hodnocení klienta na č. l. 34 spisu/. V dubnu 2022 byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 32 600 Kč a v květnu téhož roku ve výši 29 510 Kč. Průměrná mzda za tyto měsíce tedy činila 31 055 Kč /viz doklad o příjmu žalovaného na č. l. 35-36 spisu/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu dne 25. 7. 2022 částku ve výši 65 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 41 spisu, výpis z účtu žalobkyně na č. l. 56 spisu, doklad o příjmu žalovaného na č. l. 35-36 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal a zpočátku řádně splácel, když v období od 20. 8. 2022 do 16. 1. 2024 ve splátkách po 3 470 Kč uhradil celkem 58 990 Kč. Následně již splátky nehradil a dostal se do prodlení, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru /viz karta klienta na č. l. 33 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 44 spisu/. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2024 se lhůtou k úhradě dluhu do 15 dnů ode dne odeslání výzvy, tedy do 23. 7. 2024. Právě předžalobní výzva byla žalovanému prokazatelně odeslána /viz výzvy k zaplacení na č. l. 42-43 spisu, předžalobní výzva na č. l. 45 spisu, poštovní podací arch na č. l. 46 spisu/. Žalovaný na svůj dluh s výjimkou výše uvedené částky 58 990 Kč neuhradil ničeho /viz karta klienta na č. l. 33 spisu, nesporná tvrzení stran/. V období od ledna do června 2025 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného z pracovní odměny (mzdy) 7 662 Kč. Příjem žalovaného za uvedené období (6 měsíců) činil celkem 45 975 Kč. Žalovanému byly z této odměny měsíčně sráženy částky na náhradu za výkon trestu v rozmezí od 1 858 Kč do 2 480 Kč a na pohledávky v rozmezí od 1 739 Kč do 4 262 Kč. Celkem činily srážky za uvedené období 29 132 Kč /viz výplatní pásky žalovaného na č. l. 59-61 spisu/.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž mu poskytla peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 47,49 % ročně v 48 měsíčních splátkách. Smluvní strany si pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednaly smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalobkyně shromáždila údaje o žalovaném, vycházela z lustrace žalovaného v systému SOLUS (bez záznamu) a v systému NRKI (žalovaný byl zařazen mezi žadatele s menší mírou rizika). Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti od žalovaného zjistila, že bydlí u rodičů, jeho čistý měsíční příjem činí 33 541 Kč, výdaje činí celkem částku 9 067 Kč, přičemž částka 4 817 Kč měla představovat výdaje na bydlení a částka 4 250 Kč životní minimum. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 58 990 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s platbou dalších splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2024. Žalovaný na svůj dluh s výjimkou výše uvedené částky neuhradil ničeho.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 25. 7. 2022 poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 65 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím, přičemž by bylo sjednáno také pojištění uvedeného úvěru. Podle soudu nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Příjmy a výdaje žalovaného byly žalobkyní zjištěny od žalovaného a nebyly řádně ověřeny. Žalobkyně fakticky ověřovala pouze příjmy žalovaného, a to nadto ne zcela správně. U žalovaného totiž evidovala průměrný měsíční příjem ve výši 33 451 Kč, navzdory tomu, že z jediných dostupných dokumentů vyplývala průměrná výše mzdy žalovaného 31 055 Kč. Zcela pak žalobkyně rezignovala na ověřování výdajů žalovaného, kdy se spokojila pouze s nijak neověřenou částkou 4 817 Kč, která měla představovat výdaje žalovaného na bydlení. Ostatními výdaji žalovaného se žalobkyně vůbec nezabývala a pouze je paušálně nahradila částkou 4 250 Kč představující životní minimum. Žalobkyně tedy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela liknavě, když na základě listin předložených žalovaným nesprávně ověřila výši jeho měsíčních příjmů a dále se vůbec nepokusila o ověření jeho měsíčních výdajů. Kontrolou registrů SOLUS a NRKI pak zjistila zcela obecné údaje svědčící toliko o tom, že žalovaný v podstatě neměl úvěrovou historii. Žalobkyně tedy zjevně vyšla zejména z listin y označené jako „hodnocení klienta“, ve které žalovaný uvedl své měsíční příjmy a výdaje, jím uvedené skutečnosti však nebyly náležitě ověřeny, jak bylo vysvětleno výše. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Takovýto postup je v rozporu s § 86 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru . Dále ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru , pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
14. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
15. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 7. 2022 jistinu ve výši 65 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 58 990 Kč. Zbývá mu tedy uhradit 6 010 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 8. 7. 2024. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 23. 7. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. tohoto rozsudku). Soud proto zamítl zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 510 Kč od 27. 3. 2024 do 23. 7. 2024, se zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 500 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 6 010 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, neboť z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením teprve dne 24. 7. 2024. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady dlužného pojistného ve výši 8 500 Kč, je třeba uvést, že smlouva o pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr je svou povahou akcesorickou k dané smlouvě o poskytnutí úvěru, proto tedy pokud soud dospěl k závěru, že je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl uzavřít, že byla platně uzavřena pojistná smlouva na ní navázaná. Žalobkyni tak nárok na úhradu pojistného ve výši 8 500 Kč nevznikl (výrok III. tohoto rozsudku).
16. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku II. tohoto rozsudku, bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 větou třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem možnosti žalovaného. Soud přihlédl jednak k výši žalobou uplatněné pohledávky, a jednak k výši žalovaným doložených měsíčních příjmů, které se pohybují v řádu jednotek tisíců korun. Soud má za to, že stanovená výše splátek je v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně, kterých se nijak negativně nedotkne, když ke splacení dlužné částky dojde v průběhu jednoho kalendářního roku, tedy v době přiměřené, bude-li žalovaný splátky hradit řádně a včas. Žalobkyně ostatně s úhradou ve formě splátek souhlasila v podání ze dne 1. 8. 2025, byť v jiné výši, která ovšem vzhledem k příjmům žalovaného neodpovídá jeho současným možnostem. Soud navíc konstatuje, že výše splátek je stanovena jako minimální, kterou je žalovaný povinen hradit. Není tedy vyloučeno, aby žalovaný hradil částku vyšší, bude-li to v jeho možnostech. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaný nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (žalobkyně pak bude mít právo na vyrovnání celé pohledávky najednou).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení neúspěšný jen ve zcela nepatrné části (5,8 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, když za procesní úspěch žalovaného je nutné považovat i část nároku, ve které bylo řízení zastaveno, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování žalovaného. Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).
18. Soud zároveň rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zastavení řízení došlo ještě před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně na soudním poplatku za podání návrhu na zahájení řízení uhradila částku 4 613 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby byla předmětem řízení částka 14 510 Kč s příslušenstvím; soudní poplatek z této částky činí 1 000 Kč. Pokud by soud vracel celý rozdíl těchto částek, činilo by to 3 613 Kč, dle citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích se však vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. V dané věci tak bylo na místě vrátit část soudního poplatku ve výši 2 613 Kč. Bude na žalobkyni, aby soudu sdělila číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena (výrok V. a VI. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.