Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 98/2025-66
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
Anonymizováno
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 43 915,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 30 000 Kč jdoucím od 27. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta náklady řízení ve výši 718,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 30 000 Kč jdoucím od 27. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, náklady řízení ve výši 718,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 915,02 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že: „Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27.1.2020 mezi společností Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno.lAnonymizovánoAnonymizováno., (dříve Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno.,) se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, jako původním věřitelem a postupitelem a společností Jméno žalobkyně., se sídlem Adresa žalobkyně, IČ 2431617, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2024-05-27 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 43915.02 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 2024-09-15. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.Anonymizováno.Anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.Anonymizováno.Anonymizováno zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 43915.02 Kč a splatností dne 2024-09-15. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. účtu. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu var. symbol.Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2024-10-19. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 43915.02 Kč nejpozději splatných dne 2024-09-15. Žalobce dokládá pouze poslední splatnou fakturu, z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány. Tyto faktury je žalobce případně schopen dodat. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobce k prokázání skutečnosti, že žalovaný je majitelem účtu navrhuje, aby byl učiněn dotaz na banku žalovaného tj. Air bank a.s., kdo byl majitelem a disponentem účtu č. č. účtu k datu uzavření smlouvy 2024-05-27.“ Žalobkyně k dotazu soudu podáním ze dne 16. 6. 2025 doplnila svá skutková tvrzení vztahující se k čerpání úvěru, kdy uvedla, že úvěr byl čerpán dne 27. 5. 2024 převedením částky 30 000 Kč na účet č. č. účtu pod VS var. symbol. Žalovaný před postoupením pohledávky ani po jejím postoupení na úvěr ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalobkyně ani její zástupce po předchozí omluvě nedostavili, rovněž ani žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil bez omluvy, pročež soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti stran.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně předložila soudu k důkazu smlouvu o úvěru ze dne 27. 5. 2024, ve které se předchůdce žalobkyně společnost Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno. zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úroky ve výši 146,949 % ročně. Čerpání jistiny v celkové výši 30 000 Kč je podloženo sdělením banky žalovaného ze dne 1. 7. 2025, která potvrdila přijetí této částky na účet žalovaného od předchůdce žalobkyně. Lze tedy jednoznačně dospět k závěru, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je podložena smlouvu o opakovaném postupování pohledávek ze dne 13. 1. 2020 a dodatku č. hodnota k postupní smlouvě ze dne 27. 1. 2020, příloze k postupní smlouvě na č. l. 17 p. v. spisu, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 10. 2024. Výzvou ze dne 1.9 10. 2024 byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla dle podacího archu na č. l. 41 podána k poštovní přepravě dne 19. 10. 2024. Žádné jiné relevantní důkazy nebyly soudu do doby jednání předloženy, a tudíž ani prováděny.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 9 ZoSÚ je nebankovním poskytovatel spotřebitelského úvěru právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že žalobkyní uplatněný nárok je důvodný jen částečně, neboť žalobkyně neprokázala svá tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně v tomto případě toliko pouze tvrdila, že úvěr poskytla žalovanému teprve poté, co prověřila její úvěruschopnost, kdy byl lustrován z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Soud se však zabýval tím, zda předchůdce žalobkyně dostatečně posoudil úvěruschopnost (kredibilitu) žalovaného jako spotřebitele, a to ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ při respektování rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně a absenci důkazních návrhů soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně netvrdila, natož aby prokázala, že si obstarala a měla k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalovaného jako spotřebitele a zároveň že i provedla lustraci příslušných databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Nepodařilo se jí ani prokázat skutečnost, že se dostatečně zabývala a posuzovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, když z jejích tvrzení a doložených důkazů toto žádným způsobem nevyplývá. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně a zástupce žalobkyně na nařízeném ústním jednání pak nebylo možné dát žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání v souvislosti se shora uvedeným, přičemž v tomto kontextu soud podotýká, že procesní poučení soud poskytuje účastníkům řízení zásadně při ústním jednání a nedostavení se účastníka k jednání není důvodem pro odročení jednání. Žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno vyplývající pro ni z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná. Závěr soudu o tom, že se jedná o absolutní neplatnost je podepřen mj. například i rozhodovací praxí Krajského soudu v Praze (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113) či (a to zejména) rozsudkem Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, ve kterém SDEU dospěl k závěru, že: „články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
8. Žalobkyně má tudíž právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 30 000 Kč, které jí dle žalobních tvrzení nebyly dosud vráceny, ač tyto žalovanému byly poskytnuty na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Nárok žalobkyně soud tudíž posoudil optikou ust. § 2991 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný dosud žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení nevrátil, dostal se tak ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku do prodlení, pročež je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení požadovaný žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o dobu prodlení, odkazuje soud na provedené dokazování, v rámci kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl prokazatelně poprvé vyzván k vrácení dlužné částky upomínkou ze dne 19. 10. 2024, ve které byl vyzván k vrácení dlužné částky do tří dnů. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 19. 10. 2024 a tedy doručena dle § 573 o. z. dne 23. 10. 2024, žalovaný měl tudíž dlužnou částku vrátit do 26. 10. 2024, jelikož tak neučinil, dostal se od 27. 10. 2024 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobě tudíž soud vyhověl jen co do částky z titulu bezdůvodného obohacení vč. příslušenství, ve zbytku soud žalobu s odkazem na shora řečené zamítl.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná a má vůči převážně neúspěšnému žalovanému právo na část náhrady nákladů řízení účelně vynaložených v tomto řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 68,31 % (30 000 Kč) a neúspěšná co do 31,62 % (13 915,02 Kč), přísluší jí tedy 36,7 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 757 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč (1 x předžalobní výzva a 1 x podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Soud v dané věci zjistil, že zástupce žalobkyně je současně jejím skutečným majitelem, jak vyplývá z částečného výpisu údajů z evidence skutečných majitelů vedené Krajským soudem v Anonymizováno (zdroj: Informační systém evidence skutečných majitelů - právnická osoba - Anonymizováno://Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno), ze kterého bylo zjištěno, že zástupce je skutečným přímým majitelem žalobkyně s velikostí jeho podílu 79 %. S ohledem na toto zjištění a povahu podnikatelské činnosti žalobkyně je namístě přihlédnout k nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. I. ÚS 585/17, ve kterém Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům: „Povinností soudu vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je posuzovat účelnost nákladů řízení, přičemž nesmí pouštět ze zřetele samotný účel civilního procesu jako takového, který spočívá v poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. Mezi případy, kdy nelze dovodit účelnost vynaložených nákladů řízení, spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. Obecně platí, že právnická osoba neztrácí právo na náhradu nákladů právního zastoupení jen proto, že je jejím statutárním orgánem, společníkem či konečným vlastníkem advokát. Na druhou stranu nelze vyloučit existenci případů, ve kterých se uvedená teze vzhledem ke specifickým okolnostem neuplatní. V tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které vedlejší účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Jestliže byl pak tento předpoklad obcházen tím způsobem, že se vedlejší účastník nechával právně zastoupit advokátem, jenž je nadto jeho vlastníkem, získává takový postup charakter zneužití práva na náhradu nákladů řízení, neboť účelově navyšuje náklady s vymáháním pohledávek spojené. Rozhodnutí soudu, který nevěnuje náležitou pozornost opakovaným námitkám stěžovatele ohledně nezákonnosti přiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníku z důvodu neúčelnosti zastoupení a snahy o zneužití práva na zastoupení advokátem, navíc doloženou závěry jiných soudů ve srovnatelných rozhodnutích, včetně rozhodnutí Ústavního soudu, nelze považovat za řádně odůvodněné, a jako takové porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně jakožto inkasní společnost, která odkupuje pohledávky za účelem generování zisku, podává minimálně u tohoto soudu ročně přes sto žalob na ustálených vzorech a měla by tak za účelem správy svých pohledávek disponovat příslušným aparátem. Tak tomu však není, když se naopak nechá zastoupit advokátem, který je navíc skutečným majitelem žalobkyně a de facto přes náhradu nákladů řízení pouze účelově navyšuje (někdy i dvojnásobně) dluhy svých dlužníků. Zdejší soud odmítá takovémuto zneužití práva na zastoupení advokátem poskytovat právní ochranu, pročež za aplikace shora citovaného nálezu přiznal v řízení převážně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení jako by nebyla zastoupena advokátem. Celkem tak náklady řízení představují částku 1 957 Kč. Žalobkyně, jak bylo uvedeno shora, má právo na zaplacení 36,7 % nákladů řízení, tedy částky 718,22 Kč. Za doplnění žalobních tvrzení nenáleží žalobkyni odměna, neboť žaloba měla být podána tak, aby nebylo potřeba doplnění skutkových tvrzení.
10. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádné důvody, pro které by měla být stanovena lhůta delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.