Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 115/2025-38
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 46 078,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 376,79 Kč a nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 620 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 701,71 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 46 078,50 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 8,05 % ročně z pohledávky 46 078,50 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 188,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 337,72 Kč, zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 376,79 Kč a nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 620 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 701,71 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 46 078,50 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 8,05 % ročně z pohledávky 46 078,50 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 188,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 337,72 Kč, zamítá.
1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 1. 2025 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 46 078,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 4. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 015046199R ve znění dodatku ze dne 20. 12. 2022, na základě níž žalobkyně poskytla žalované kreditní kartu a úvěrový limit do 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané částky spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, avšak úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně prohlásila úvěr dopisem ze dne 22. 4. 2024 ke dni 20. 4. 2024 za okamžitě splatný. Žalovaná dosud vyčerpala částku 122 559,34 Kč a uhradila částku 84 182,55 Kč. Žalovaná tak nadále žalobkyni dluží částku ve výši 48 604,78 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 46 078,50 Kč, smluvním úrokem ve výši 1 337,72 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 188,56 Kč a smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení z částky i od 30. 11. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná k věci uvedla, že skutečnosti uváděné v žalobě ohledně uzavření smlouvy nerozporuje, rovněž nerozporuje celkovou vyčerpanou a celkovou dlužnou částku uvedenou v podání na čl. 17v spisu. Při uzavření předmětné smlouvy bance žádné doklady ohledně výše příjmů a výdajů nepředkládala, uzavřela ji přes internetové bankovnictví a výplata jí chodila na účet u banky. Není schopna dluh uhradit najednou, maximálně ve splátkách po 500 Kč. Ke svým příjmům uvádí, že má minimální mzdu 18 000 Kč, přídavek na dítě ve výši 3 000 Kč na dvě děti a příspěvek na bydlení ve výši 3 – 4000 Kč měsíčně. Na bydlení platí 14 000 Kč, na elektřinu a plyn 3 000 Kč a má exekuci, kde jí strhávají z platu do 1 000 Kč měsíčně.
3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, Dodatku, Obchodních podmínek, Předsmluvních informací, Výpisu z účtu, Záznamu o podpisu, Upomínky s výzvou k zaplacení, Oznámení o zesplatnění, Předžalobní výzvy včetně podacího archu, Data o žádosti na čl. 19-30 spisu.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru č. 015046199R ze dne 4. 12. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřely tohoto dne v elektronické podobě smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované revolvingový úvěr s limitem 30 000 Kč a kreditní kartu k čerpání úvěru. Součástí Smlouvy byly obchodní podmínky pro ČSOB Kreditní kartu a Ceník. Výše úrokové sazby pro čerpání úvěru prostřednictvím Karty za účelem úhrady zboží a služeb byla sjednána ve výši 19,9 %. Dodatkem ze dne 20. 12. 2022 byl limit navýšen na 40 000 Kč. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že žalovaná dosud vyčerpala částku 122 559,34 Kč a dosud na úvěr uhradila částku 84 182,55 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 16. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 14. 9. 2024, a vyzvala ji k úhradě celého dluhu ve výši 47 080,11Kč do 23. 9. 2024. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované dne 16. 9. 2024 a uložen na poště ode dne 18. 9. 2024 do 3. 10. 2024, kdy byl žalobkyni vrácen zpět z důvodu, že si jej žalovaná nevyzvedla v odběrné lhůtě. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná postupně vyčerpala částku v celkové výši 122 559,34 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaná sice měla u žalobkyně běžný účet, z nějž lze zjistit kreditní i debetní obraty na jeho účtu, avšak žalobkyně tyto blížeji nezkoumala. Není doložena pracovní smlouva žalované, není zřejmé, zda byla zaměstnána na dobu neurčitou či určitou, což je nepochybně důležitá skutečnost vzhledem k tomu, že smluvní vztah z úvěru byl uzavírán na dobu neurčitou. Rovněž není nijak doložena výdajová stránka žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalované více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala podrobněji příjmy ani výdaje, zejm. náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, podrobněji nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně tedy nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
15. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 38 376,79 Kč (rozdíl mezi jistinou 122 559,34 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 84 182,55 Kč). Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku, jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná uvedla, že schopna dluh uhradit najednou, maximálně ve splátkách po 500 Kč. Ke svým příjmům uvádí, že má minimální mzdu 18 000 Kč, přídavek na dítě ve výši 3 000 Kč na dvě děti a příspěvek na bydlení ve výši 3 000 Kč až 4000 Kč měsíčně. Na bydlení platí 14 000 Kč, na elektřinu a plyn 3 000 Kč a má exekuci, kde jí strhávají z platu do 1 000 Kč měsíčně. Soud proto dospěl k závěru, že dle citovaného § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v těchto splátkách přiměřené jejím možnostem, a uložil v rozsudku žalované přiznanou částku takto zaplatit. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem až tímto soudním rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 7 701,71 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 46 078,50 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 8,05 % ročně z pohledávky 46 078,50 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 188,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 337,72 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaná dosud nedostala se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu činí 69 % původně žalované částky, její neúspěch včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu 31 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 38 %. Soud proto přiznal žalobkyni 38 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 4 264 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 844 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 2 úkony právní pomoci po 500 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (za převzetí věci, předžalobní výzvu), odměna právního zástupce žalobkyně za 1 úkon právní pomoci po 700 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (za sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky a 21% DPH. 38 % z částky 4 264 Kč činí 1 620 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení, a to stejně jako jistinu v soudem určených splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).
Žalovaná nemá právo proti tomuto rozsudku podat odvolání, neboť se tohoto práva výslovně a plném rozsahu do protokolu vzdala.