Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 30/2025-24
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované
o 25 386,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 292,96 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 11 093,19 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně jdoucí z částky 19 363,06 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním ve výši 300 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 191,02 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 292,96 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 11 093,19 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně jdoucí z částky 19 363,06 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním ve výši 300 Kč, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 191,02 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně navrhovala vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit ji částku 25 386,15 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo č. účtu. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 19 999 Kč a žalovaná se poskytnuté prostředky zavázala vrátit v měsíčních splátkách po 618 Kč počínaje prosincem 2022. Úvěr byl úročen úrokem ve výši 19,90 % ročně. Žalovaná však nedodržela svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostala se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaná nereagovala na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila žalobkyně svého práva a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaná byla ke dni zesplatnění v prodlení. Žalovaná se tak počínaje dnem 10. 3. 2024, následujícím dnem po zesplatnění, dostala do prodlení se zaplacením celého dluhu. Žalobkyně dále uvedla, že při schvalování úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. K výzvě ze strany soudu pak uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Žalovaná uvedla, že má příjem 13 000 Kč a výdaje v částce 0 Kč. Výdaje tak žalobkyně stanovila na základě dat sdělených klientkou v kombinaci s interními informacemi banky. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti klienta vyhověla. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dluží žalobkyni částku 19 363, 06 Kč na jistině dluhu, částku 2 120,80 Kč na úroku, částku 2 102,29 Kč na úroku z prodlení a v částce 1 800 Kč na poplatcích.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, přestože byl poučen o tom, že v případě nevyjádření se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto věc projednal a rozhodl pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky, aniž by nařizoval jednání.
4. Žalobkyně své tvrzení uvedené v žalobě prokázala smlouvou o úvěru, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřená mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou dne 3. 11. 2022. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 19 999 Kč a žalovaná se za poskytnutí úvěru zavázala zaplatit úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná se úvěr zavázala splácet splátkami po 618 Kč měsíčně, a to tak, že poslední splátka bude žalovanou uhrazena nejpozději 16. 11. 2026. Z listiny nazvané „Poslední výzva k úhradě dlužné částky“ má soud za prokázané, že žalobkyně dne 6. 2. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 4 881 Kč. Z listiny nazvané „Splaťte okamžitě celý dluh“ má soudu za prokázané, že žalobkyně dne 9. 3. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě částky 21 164 Kč. Dne 22. 10. 2024 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu, kterou si žalovaná nevyzvedla. Z listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ má soud za prokázané, že celý proces uzavření úvěrové smlouvy byl učiněn prostřednictví komunikace na dálku – call centra. V rámci ústní žádosti žalovaná uvedla, že jejím příjem je 13 000 Kč měsíčně a výdaje nemá žádné. Z oznámení o změně výše dávky má soud za prokázané, že žalované byl zvýšen rodičovský příspěvek od 1. 8. 2022 z částky 8 800 Kč na 13 000 KčAnonymizovánoměsíčně. Z výpisu účtu žalované za období měsíce října 2022 má soud za prokázané, že žalovaná má konečný zůstatek na účtu 1,89 Kč.
5. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.
6. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši ve výši 19 999 Kč s tím, že na tuto pohledávku žalovaná zaplatila částku 5 706,04 Kč.
10. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že dle názoru soudu žalobkyně nepostupovala řádně při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
11. Předmětná smlouva byly uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.
13. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z informací požadovaných a získaných od žalované a z náhledu do rejstříků a výpisu z účtu žalované. Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a lustrací v rejstříku. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta je zjevné, že žalovaná při telefonickém rozhovoru s call centrem žalobkyně uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek v částce 13 000 Kč. Žalovaná uvedla výdaje v částce 0 Kč. Konkrétní výdaje tak žalovaná neuvedla. Příjmy žalovaná doložila. Ze samotného zjištění žalobkyně, žalovaná ke dni žádosti neměla žádné poskytnuté úvěry. Za této situace, kdy žalobkyně vyšla ohledně příjmů žalované pouze ze statistických údajů a od žalované tvrzených informací o výdajích, které nijak neověřovala, soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostála povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná. Tento závěr pak odůvodňuje i žalobkyní předložený výpis z účtu, který jednoznačně rozporuje tvrzení žalované, že její výdaje jsou 0 Kč. Ve výpisu z účtu je patrno, že výdaje za měsíc říjen 2022 byly v částce 21 677,68 Kč. Tato skutečnost tak měla vést žalobkyni k obezřetnosti a nikoliv k rozhodnutí o poskytnutí úvěru.
14. Nárok žalobkyně tak bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky (19 999 Kč), po odečtení všech plateb ze strany žalované (5 706,04Kč), tedy na vrácení částky 14 292,96 Kč, a to v nově stanovené době splatnosti. Soud tak v rozsahu zbylé jistiny, uplatněného smluvního úroku, úroku z prodlení a poplatků žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.
15. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení poskytnuté jistiny, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
16. Soud tak vycházeje z obecných principů dokazování, maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele, určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny v souladu s § 160 o. s. ř., když takto stanovená lhůta je dostačující pro zajištění dlužné částky, popřípadě pro opatření těchto finančních prostředků.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na úspěch a neúspěch ve věci má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, a to v rozsahu 12,6 %. Soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 016 Kč a dále paušální náhradu nezastoupené žalobkyně ve výši 200 Kč, tj. 100 Kč za každý následující úkon: za písemnou výzvu k zaplacení a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a § 89a exekučního řádu a 300 Kč za každý následující úkon: za dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a § 89a exekučního řádu . Celkem náklady řízení činí 1 516 Kč. Soud tak přiznal částečně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 191,02 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.