Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 239/2025-34

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 35 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši částka. Žalované vznikla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne datum. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky písemnou upomínkou ze dne datum. Dne datum zaslala žalobkyně další upomínku žalované. Žalovaná na výzvu žalobkyně nikterak nereagovala. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost řádně nesplnila, žalobkyně dopisem ze dne datum prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala žalovanou k jeho uhrazení. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posuzovala z výpisů z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z databáze neplatných dokladů, z registru SOLUS a REPI a dále pak z dokladů a údajů poskytnutých žalovanou. Žalovaná nadále žalobkyni dluží jistinu ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Podle čl. 4.3 smlouvy měl být úvěr čerpán vyplacením částky částka na účet žalované č. č. účtu. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet úvěr ve 12 měsíčních splátkách po částka se splatností každého 15. dne v měsíci (smlouva o úvěru ze dne datum, předsmluvní informace). Žalobkyně dne datum zaslala částku ve výši částka na účet žalované uvedený ve smlouvě (detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne datum). Proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení, výsledek lustrace v registru SOLUS byl negativní, proti žalované nebyla vedena exekuce, negativní byl též výsledek v registru SOLUS (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr SOLUS, registr platebních informací). Žalovaná uvedla, že pobírá měsíční mzdu ve výši částka, příjmy na bankovním účtu ve výši částka, má náklady na bydlení ve výši částka, náklady na potraviny a běžné zboží ve výši částka, finanční závazky ve výši částka. S ohledem na prodlení žalované s uhrazením měsíční splátky ve výši částka splatné dne datum vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky a vyúčtovala současně poplatek za upomínání ve výši částka za každou odeslanou upomínku (upomínka č. hodnota ze dne datum, emailová upomínka z téhož dne). Druhou upomínkou vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky částka (částka splátka úvěru, částka za zasílané upomínky), upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru (upomínka č. hodnota ze dne datum, emailová upomínka z téhož dne). V důsledku prodlení žalované s hrazením jejích závazků plynoucích z úvěrové smlouvy žalobkyně zesplatnila nesplacenou jistinu úvěru ve výši částka, a vyzvala žalovanou k jejímu zaplacení a upozornila na vymáhání pohledávky soudní cestou (zesplatnění úvěru, předžalobní výzva ze dne datum, podací list z téhož dne).

6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila ( a násl. , , dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka částka, žalovaná z této částky žalobkyni nevydala ničeho a bez právního důvodu si celou částku ponechala.

7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ( o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet ( a ). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

12. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. , stanovící důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru č. , jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti ; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO a další, C-449/13; shodně též Bezouška P.: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy 11/2017, s. 381).

15. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.

16. Žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala ( a ), jak je soudu známo z úřední činnosti, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky částka (vyplacená jistina), žalobkyni také vrátit. Soud proto výrokem I. v této části žalobě vyhověl. Splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) soud stanovil v souladu s ZoSÚ ve lhůtě 3 dnů od právní moci výroku I. rozsudku.

17. Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, soud dospěl k závěru, že žalovaná jakožto spotřebitel není povinna vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jejím možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení (blíže viz např. závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka). Proto výrokem II. zbývající nároky zamítl.

18. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn , podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, resp. žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze co do požadovaného příslušenství. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši částka spočívají v zaplaceném soudním poplatku částka a v odměně advokáta, která je tvořena částkou částka, tj. odměnou za 3 úkony právní služby ( a vyhl. č. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí částka, odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po částka ( ve znění ).

19. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, dlužném částce a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

20. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna podle zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

21. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované podle v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.