Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 182/2025-48
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 107 291,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 57 291,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 809,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 583,33 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 073 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 57 291,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 809,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 583,33 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 073 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 21. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 107 291,20 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 12. 3. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky převodem na bankovní účet ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal mimo poskytnutých finančních prostředků zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 62 824 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, poplatku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku 10 410 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v hotovosti v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 5 373 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr tak, že žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, a dále byla ověřena jeho pracovní smlouva, výplatní pásky za 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní smlouva. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne 12. 3. 2022, je nezbytné tuto posuzovat dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 s tím, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti v takovém případě nečiní smlouvu absolutně neplatnou. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání, když na smlouvu neuhradil žádnou splátku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 57 291,20 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 9 809,58 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 583,33 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 29. 5. 2025 č. j. 11 C 182/2025-34, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 1. 7. 2025 sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a sdělené informace byly ověřovány příslušnými doklady. Zjištěné skutečnosti sloužily jako podklad zákaznické karty žalovaného. Dále byla provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku. Z podaných informací bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného činí 37 976 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Na základě těchto skutečností právní předchůdkyně žalobkyně posoudila žalovaného jako schopného úvěr splácet, když praxe právní předchůdkyně žalobkyně je taková, že dokumenty a doklady bývají předkládány při sjednávání a uzavírání smlouvy bez pořizování jejich kopií. Dále opět poukázala na právní úpravu platnou ke dni, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena a odkázala na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020. K vyjádření rovněž přiložila tabulku umoření a dvě výplatní pásky.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
7. Z přeložených listin soud zjistil následující skutečnosti.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 12. 3. 2022 mezi společností právnická osoba coby věřitelem a žalovaným coby zákazníkem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí právní předchůdkyni žalobkyně takto zapůjčenou jistinu a dále jí zaplatí částku 48 205 Kč představující úrok, částku 1 500 Kč představující poplatek za zpracování úvěru, částku 10 410 Kč jako poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení a částku 2 709 Kč představující pojištění, a to v celkem 21 měsíčních splátkách vždy po 5 373 Kč a s poslední splátkou 5 364 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %.
9. Z listiny označené jako Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že do této listiny žalovaný vyplnil své základní osobní údaje, tj. jméno a příjmení, číslo občanského průkazu včetně údajů o jeho platnosti a místě vystavení, adresu trvalého pobytu, mobilní telefonní číslo, náhradní kontaktní adresu, údaje o svém zaměstnání s tím, že jeho čistý příjem činí 37 976 Kč a jeho výdaje 5 000 Kč.
10. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný nezaplatil žalobkyni z úvěrové smlouvy ničeho.
11. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce prosinec 2021 a leden 2022 soud zjistil, že žalovanému v lednu byla vyplacena mzda 37 788 Kč a v prosinci 38 163 Kč.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost právnická osoba postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. 1 této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.
13. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení jeho pohledávky za společností právnická osoba na žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení byla žalovanému zasláno dne 27. 2. 2025.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025, která dle přiloženého podacího lístku byla žalovanému odeslána téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 128 975,77 Kč.
15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí a současně jí zaplatí částku 62 824 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v 21 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Dne 27. 1. 2025 společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.
16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen ZSÚ).
17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
24. Soud si je zároveň vědom, že smlouva o úvěru byla uzavřena v době, kdy § 87 odst. 1 ZSÚ byl účinný ve znění, jak je citováno výše, a tudíž porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru způsobovalo toliko relativní neplatnost smlouvy a nebylo k ní přihlíženo z úřední povinnosti. Soud však na tomto místě konstatuje, že výše citované zákonné ustanovení je nezbytné vykládat v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, což má za následek, že i v případě neprověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet je smlouva absolutně neplatná, a to i dle znění zákona o spotřebitelském úvěru ve znění před 28. 5. 2022, neboť články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES Evropského parlamentu a Rady musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. Závěry soudu uvedené v přecházejícím odstavci o povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru a následná sankce spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy v případě nedodržení této povinnosti se tak uplatní i v nyní projednávané věci.
25. V nyní projednávané věci tak soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 3. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však společnost právnická osoba nedostála.
26. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela její právní předchůdkyně z lustrace v insolvenčním rejstříku a dále z tvrzení, která žalovaný uvedl v zákaznické kartě, přičemž pravdivost uvedených skutečností stvrdil svým podpisem. Ze zákaznické karty přitom soud zjistil, že do této listiny žalovaný vyplnil toliko údaje obsažené v občanském průkazu, údaje o zaměstnání, příjem vyčíslil na částku 37 976 Kč výdaje na částku 5 000 Kč. Co se týče příjmové stránky tak soud nerozporuje, že jeho výše uvedená v zákaznické kartě žalovaným odpovídá skutečné výši jeho příjmů za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru, když tako skutečnost byla prokázána výplatními páskami žalovaného. Ze zákaznické karty ani z jiných listin však není zřejmé, že jakým způsobem byly vypočteny výdaje žalovaného, přičemž jejich vyčíslení na částku 5 000 Kč soud považuje za zcela nevěrohodné. Je sice pravdou, že zákaznická karta byla opatřena podpisem žalovaného, a tudíž lze předpokládat, že své výdaje takto vyčíslil on sám, to však nezbavovalo právní předchůdkyni žalobkyně ověřovat tuto stránku i z jiných zdrojů, jako např. prověřením historie transakcí na bankovním účtu žalovaného nebo jeho nájemní smlouvou. Soud tedy dospěl k závěru, že ač žalovaný do zákaznické karty uvedl skutečnosti o své osobě, tak tyto nejsou dostačující k ověření jeho úvěruschopnosti. Pakliže žalobkyně nepředložila soudu žádné další podklady o zkoumání úvěruschopnosti, a to především ke zkoumání výdajů žalovaného, s odkazem na tvrzení, že vše rozhodné bylo uvedeno v zákaznické kartě, je nezbytné uzavřít, že v projednávané věci nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána. Předmětem smlouvy o úvěru přitom byla částka 50 000 Kč, čili se jedná o zápůjčku ve výši, kterou nelze považovat z pohledu příjmů žalovaného za marginální. Jelikož žalobkyně fakticky nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného a skutečnostmi obsaženými v zákaznické kartě spolu s výplatními páskami byl osvědčen toliko příjem žalovaného, považuje soud zkoumání úvěruschopnosti za nedostatečné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze dalším odkazem na interní listinu poskytovatele úvěru a výplatními páskami, další doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Není tudíž ani přiléhavý odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, neboť ze zákaznické karty předložené soudu v nyní projednávané věci vůbec nevyplývá, že by žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně jakékoli listiny jiné, než výše uvedené, k ověření úvěruschopnosti poskytl.
27. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 12. 3. 2022 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru bez nároku na zaplacení úroků či dalších poplatků a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 50 000 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni zcela nebo částečně splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.
28. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
29. Ve zbývající části, tj. co do částky 57 291,20 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 809,58 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 583,33 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.
1. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).
2. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 4 292 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 073 Kč (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.
Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111018225.
V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.