Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 43/2025-91
Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Petrem Volfem ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti žalované:
Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 28 243 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 664 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 23. 4. 2024 do zaplacení.
II. Co do částky 17 579 Kč, úroku a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 664 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 23. 4. 2024 do zaplacení.II. Co do částky 17 579 Kč, úroku a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 19 241 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 441 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 7. 2023 do 22. 12. 2023 ve výši 1 485,92 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 21 841 Kč ve výši 15 % ročně od 23. 12. 2023 do 23. 1. 2024 ve výši 287,36 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 19 241 Kč ve výši 15 % ročně od 24. 1. 2024 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky 9 002 Kč a úroku ve výši 85,06 % ročně z částky 18 792,14 Kč od 28. 7. 2023 do 20. 8. 2023 ve výši 1 016,64 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 792,14 Kč od 21. 8. 2023 do 23. 1. 2024 ve výši 1 123,20 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 643,90 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový tento úrok za období od 28. 7. 2023 dosáhne částky 43 221 Kč. To vše s odůvodněním, že žalovaná nesplnila povinnosti vyplývající pro ni z uzavřené smlouvy o úvěru specifikované pod č. hodnota ze dne 28. 2. 2023, která byla uzavřena mezi žalobkyní – společností právnická osoba., IČO: IČO žalobkyně a žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě jako úvěrující poskytla žalované jako úvěrované úvěr ve výši 20 000 Kč, k jehož vyplacení žalované došlo dne 28. 2. 2023. Žalovaná se zavázala úvěr společně se sjednaným příslušenstvím žalobkyni splatit v 18 měsíčních splátkách po 2 068 Kč. Žalovaná se ocitla s prodlením s úhradou splátek úvěru a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem částku 9 336 Kč.
2. Pokud se týká skutečnosti, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalované splatit navrhovaný úvěr, žalobkyně uvedla, že tato schopnost byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, která za tímto účelem předložila k prověření své osobní doklady (občanský průkaz) a doklady ověřující příjmy (výpisy z banky zahrnující potvrzení o příchozích platbách důchodu a oznámení Anonymizováno o výši důchodu) a výdaje a právní předchůdkyně si dále vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Z informací od žalované zahrnutých do hodnocení klienta bylo zjištěno, že její průměrný měsíční příjem činí 20 000 Kč a pochází z vypláceného starobního a vdovského důchodu. Uvedené příjmy byly ověřeny na základě výpisů z banky zahrnujících potvrzení o příchozích platbách důchodu za období od ledna do března 2023 a z oznámení Anonymizováno o výši důchodu. Ohledně výdajů žalované bylo žalovanou uvedeno, že tyto činí celkem částku 8 960 Kč. Nashromážděné informace byly zanalyzovány a verifikovány, mj. na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, NRKI, ISIR) a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem celkem měsíčně cca 20 000 Kč, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, přičemž vůči žalované není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není vedena jako dlužník se špatnou platební morálkou. Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci byla v průběhu celého soudního řízení nečinná.
4. Soud ve věci nařídil jednání na den 28. 7. 2025, ke kterému se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila.
5. Soud ve věci provedl dokazování čtením listin předložených žalobkyní, které se vztahují k prokázání existence smluvního vztahu mezi účastníky, výši poskytnutého plnění žalobkyně žalované a splnění povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované. Byly provedeny důkazy zejména čtením smlouvy o úvěru, dodatku ke smlouvě, přílohy k návrhu smlouvy, splátkového kalendáře, oznámení o schválení úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, výpisů z registru SOLUS a NRKI, hodnocení klienta, karty klienta, předsmluvního formuláře, prohlášení klienta a informací poskytovaných zprostředkovatelem, výzev k zaplacení, oznámení o zesplatnění úvěru, zaslaných a přijatých SMS zpráv týkajících se vyplacení úvěru, dodejky, podacího archu, kopie občanského průkazu žalované, přihlášky do pojištění schopnosti splácet úvěr, informací o pojištění a dalších listin prokazujících důchodové příjmy žalované.
6. Žalobkyně současně prokázala, že ve snaze předejít podání žaloby žalované zasílala předžalobní výzvu ze dne 5. 4. 2024.
7. Na základě shora provedených důkazů soud zjistil takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva č. hodnota ze dne 28. 2. 2023, na jejímž základě převzala žalovaná peněžní prostředky formou zasláním na její účet ve výši 20 000 Kč, které se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit formou 18 měsíčních splátek po 2 068 Kč. Před poskytnutím peněžních prostředků žalobkyně zjistila příjem žalované cca ve výši 20 000 Kč (na základě doložených výpisů z banky zahrnujících potvrzení o příchozích platbách důchodu za období od ledna do března 2023 a oznámení Anonymizováno o výši důchodu). Žalovaná předmětné peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nesplácela řádně a včas, proto byla vyzvána k úhradě svého dluhu. Žalovaná za doby trvání smlouvy zaplatila celkem částku 9 336 Kč.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
17. Výše citované závěry se plně uplatní na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
18. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému skutkovému a právnímu závěru, že žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně příjmové stránky žalované vycházela z informací poskytnutých žalovanou, které byly včleněny do listin y nazvané „hodnocení klienta“, kdy tyto informace právní předchůdkyně ověřila z výpisů z banky žalované zahrnujících potvrzení o příchozích platbách starobního a vdovského důchodu a z oznámení Anonymizováno o výši důchodu ze dne 30. 12. 2022. Povinnost ohledně prověření příjmů žalované má soud i tak za řádně splněnou. Žalobkyně však soudu nepředložila žádný důkaz, kterým by prokázala, že si její právní předchůdkyně řádně, tj. ve vztahu ke konkrétní osobě žalované, ověřila její faktickou výdajovou stránku vztahující se k době žádosti o poskytnutí úvěru a nespoléhala se pouze na informace získané od žalované (např. na základě listin prokazujících její vynakládané výdaje za bydlení, běžné měsíční výdaje spojené se zajištěním stravy, jízdného, případně jakékoliv další běžné i mimořádně vynakládané výdaje). Bez těchto informací si právní předchůdkyně žalobkyně nemohla učinit komplexní úsudek ohledně možnosti a schopnosti žalované splácet převzatý závazek nad to v uvedené výši (kdy pouze řádně zjištěná příjmová stránka žalované není pro tento úsudek dostačující). Uvedené pak nelze zhojit ani prověřením žalované v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací).
19. V daném případě proto bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).
20. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované je v daném řízení dáno částkou 10 664 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla, a kterou žalovaná žalobkyni nevrátila (tj. 20 000 Kč – 9 336 Kč = 10 664 Kč). Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 10 664 Kč.
21. Jelikož se žalovaná dostala se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
22. Dopis s předžalobní výzvou byl žalované odeslán dne 5. 4. 2024 a podle fikce doručení dle § 573 občanského zákoníku jí byl doručen dne 9. 4. 2024, tedy třetího pracovního dne po odeslání. Patnáctidenní lhůta k zaplacení tak uplynula dne 22. 4. 2024, přičemž dny 20. 4. 2024 (neděle) a 21. 4. 2024 (svátek) se do běhu lhůty nezapočítávají. Žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní, žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly nemožnosti splnit závazek ve stanovené lhůtě, neuvedla, a takové okolnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. Soud proto přiznal úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 10 664 Kč, a to ode dne následujícího po dni, kdy měla být pohledávka dle výzvy uhrazena, tedy od 23. 4. 2024. Výše úroku z prodlení byla stanovena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), podle kterého žalovaná, jež byla v řízení úspěšnější než žalobkyně a měla by nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady s řízením neměla. Z tohoto důvodu rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.