Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 21/2025-64
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 11 333,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 643 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 690,9 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 643 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 36% náhradu nákladů řízení, to je částku 1 695 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 643 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 690,9 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 643 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 36% náhradu nákladů řízení, to je částku 1 695 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (která se dříve jmenovala příjmením jméno FO) zaplacení částky 11 333,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jí tuto částku dluží na základě mezi nimi uzavřené smlouvy. Žalovaná uzavřela dne datum se žalobkyní Smlouvu ke službě hodnota účet, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro Zákazníky a Ceník, na základě které byla žalované zřízena služba hodnota nákupní účet s limitem odložených plateb žalované až 10 000 Kč, který žalovaná mohla čerpat opakovaně. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaná požádala elektronickým podepsáním návrhu žalobkyni o uzavření smlouvy, s tím, že elektronický podpis byl připojen na základě zadaného kódu, který́ byl žalované zaslán prostřednictvím SMS, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením Smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Žalovaná využila v období od datum do datum služeb v celkové výši 9 643 Kč, jak vyplývá z přiložených vyúčtování. Na poplatcích bylo naúčtováno celkem 1 690,90 Kč sestávajících z poplatků za prodlení. Přestože byla žalovaná ze strany žalobkyně opakovaně upomínána a vyzývána k úhradě, své závazky neplnila řádně a včas. Žalovaná tak dluží žalobkyni na pohledávce, která se stala splatnou dne datum částku celkem 11 333,90 Kč, která se skládá z uvedené čerpané částky a uvedených poplatků. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované zkoumala tak, že vyšla zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, v neposlední řadě vychází také z historických informací o spotřebiteli (např. předchozích uzavřených smluv). V interní databázi neměla žalovaná negativní informaci, žalovaná uvedla, že má příjem 20 000 Kč, výdaje 10 000 Kč, splácí 0 Kč, je bezdětná. Žalovaná dále nebyla v insolvenci, nebyla proti ní vedena exekuce a neměla negativní záznam v SOLUS. Žalobkyně dále využívá scoringové modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Soud na den datum nařídil ve věci jednání, ke kterému se dostavil pouze zástupce žalobkyně, který omluvil žalobkyni a souhlasil, aby bylo jednáno provedeno v její nepřítomnosti. Žalovaná se naopak neomluvila, byť jí předvolání k jednání bylo řádně a v dostatečném předstihu doručeno. S ohledem na splnění zákonných podmínek soud jednání provedl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.
5. Při jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran zpochybněna.
6. Z listiny nazvané Smlouva ke službě hodnota účet ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně byla označena jako společnost a žalovaná jako zákazník. V této listině je uvedeno, že žalobkyně zřídí zdarma a bez poplatků žalované hodnota účet, v rámci kterého jí zpřístupní v rámci služby hodnota limitní rámec 10 000 Kč, jehož podmínkou je zřízení hodnota účtu a závazek žalované řádně splácet poskytnuté prostředky v souladu s touto listinou a všeobecnými obchodními podmínkami. Dle listiny by žalovaná byla oprávněna realizovat platby za zboží prostřednictvím zřízeného Twisto účtu. Žalovaná měla podpisem této listiny současně potvrdit, že Obchodní podmínky převzala, seznámila se s nimi, bez výhrad s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat.
7. Ze Smlouvy o poskytování služby hodnota soud zjistil, že žalobkyně se dohodla se společností právnická osoba. („hodnota“) a se společností právnická osoba, že umožní zákazníkům druhé strany užít pro placení Službu hodnota s tím, že si následně pohledávku postoupí a zaplatí za to úplatu, ke které dochází automaticky po uzavření kupní smlouvy se zákazníkem.
8. Z Vyúčtování za měsíce květen rok a červen rok soud zjistil, že žalovaná provedla platby v celkovém objemu 9 643 Kč u shora uvedených společností, v měsíci květnu i červnu byly účtovány poplatky a smluvní pokuta.
9. Z předžalobní upomínky ze dne datum, jakož i z potvrzení o odeslání z téhož dne, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu se shora uvedené smlouvy a poskytl jí k tomu lhůtu 7 dnů od datace této výzvy. Zároveň žalovanou upozornil, že pokud nezaplatí, bude se svého práva domáhat u soudu. Výzva byla odeslána dne datum.
10. Z výstupu z interního systému žalobkyně (č. l. 43-44) soud zjistil, že žalovaná k žádosti uvedla, že má partnera, je bezdětná, má základní vzdělání, má příjem 20 000 Kč, měsíčně má náklady 10 000 Kč.
11. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedený právní závěr již ničeho nezjišťoval. Z těchto předložených důkazu soud učinil závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná se dne datum dohodly, že žalobkyně poskytne žalované službu hodnota účet, ze kterého bude moci hradit služby až do určeného úvěrového limitu, oproti závazku žalované poskytnuté prostředky splácet. Soud zjistil, že žalovaná v období května rok čerpala prostřednictvím hodnota služby (provedla úhrady u shora uvedených společností, které měly se žalobkyní dohodu o placení za služby prostřednictvím služby hodnota) v celkové výši 9 643 Kč a nevrátila žalobkyni žádnou částku. Pokud se týká úvěruschopnosti, žalobkyně vyšla z údajů poskytnutých žalovanou, které zadala před sjednáním dohody, a to, že má partnera, je bezdětná, má základní vzdělání, má příjem 20 000 Kč, měsíčně má náklady 10 000 Kč. Žalobkyně k tomu navíc nahlédla do insolvenčního rejstříku, CEE, do databáze SOLUS a využila skóringové modely. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne datum a žalované odeslána dne datum s výzvou k uhrazení dlužné částky do 7 dnů od data upomínky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky postupně, a to v konečné výši 9 643 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i úvěr je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
17. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
18. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z předložených tvrzení a listin jednoznačně vyplývá, že žalobkyně si příjmy ani výdaje žalované ničím objektivním neověřila a vyšla pouze z jejích prohlášení, případně ze statistických dat, které však nikdy nemohou být podkladem pro individuální posouzení schopnosti splácet. Soud má za to, že v dnešní digitální době není obtížné si od osoby žádající o úvěr vyžádat např. výpisy z účtu za přiměřeně dlouhé období, na kterém budou patrné jak příjmy, tak pravidelné výdaje, nebo nájemní smlouvu, výplatní pásky, doklady SIPO apod. není tudíž pravdou, že by takové zjišťování příjmů a výdajů bylo jakkoliv obtížné. Pochybení žalobkyně pak nemohly napravit ani výstupy z nejrůznějších databází, neboť ty neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že spotřebitel disponuje aktuálně prostředky k tomu, aby dohodnuté splátky splácel. Nelze se tedy v žádném případě bez dalšího domnívat, že by žalovaná byla v okamžiku poskytování úvěrů solventní. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože soud je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť úvěr je v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
19. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla celkem částku 9 643 Kč a žalovaná jí neuhradila nic, pročež jí stále dluží 9 643 Kč. Proto soud zavázal žalovanou k úhradě této částky. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně dosud nic neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Poplatek žalobkyni nebylo možné přiznat z důvodu absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 643 Kč (68 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 4 536,25 Kč (32 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu advokáta za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 900 Kč, plus 3krát režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč, a to vše dle § 14b odst. 1, odst. 5 písm. b) AT ve znění do 31. 12. 2024, odměnu advokáta za jeden úkon právní pomoci po 1 580 Kč (účast u jednání), 1krát režijní paušál po 450 Kč, a to dle § 14b odst. 1, odst. 4, odst. 6 písm. b) AT ve znění od 1. 1. 2025, plus DPH 21 %, tj. 679 Kč (vypočteno z částky 3 230 Kč). Dohromady náklady řízení představují částku 4 709 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 36 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 1 695 Kč.
21. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.