Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 171/2025-56
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 14 641 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 802,38 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4 835,62 Kč, úrokem z prodlení z částky 17 476,00 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2018 ve výši 123,79 Kč, úrok prodlení z částky 16 976,00 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 6. 2018 do 22. 1. 2024 ve výši 8 264,95 Kč, úrok prodlení z částky 14 378,47 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 23. 1. 2024 do 21. 2. 2024 ve výši 101,85 Kč, úrok prodlení z částky 14 237,31 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 22. 2. 2024 do 18. 3. 2024 ve výši 87,40 Kč, úrok prodlení z částky 14 096,15 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 19. 3. 2024 do 18. 4. 2024 ve výši 103,18 Kč, úrok prodlení z částky 13 736,96 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 19. 4. 2024 do 15. 5. 2024 ve výši 87,57 Kč, úrok prodlení z částky 13 395,56 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 16. 5. 2024 do 18. 6. 2024 ve výši 107,54 Kč, úrok prodlení z částky 13 241,18 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 19. 6. 2024 do 30. 7. 2024 ve výši 131,31 Kč, úrok prodlení z částky 13 169,64 Kč ve výši 8,5 % ročně od 31. 7. 2024 do 26. 8. 2024 ve výši 83,96 Kč, úrok prodlení z částky 13 087,43 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 27. 8. 2024 do 25. 9. 2024 ve výši 92,70 Kč, úrok prodlení z částky 13 061,38 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 26. 9. 2024 do 17. 10. 2024 ve výši 67,85 Kč, úrok prodlení z částky 13 035,58 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 18. 10. 2024 do 14. 11. 2024 ve výši 86,18 Kč, úrok prodlení z částky 12 938,89 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 11. 2024 do 19. 2. 2025 ve výši 296,34 Kč a úrok prodlení z částky 11 615,87 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 20. 2. 2025 do 14. 3. 2025 ve výši 63,08 Kč, úrok prodlení z částky 10 330,20 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 3. 2025 do 10. 4. 2025 ve výši 65,86 Kč a úrok prodlení z částky 9 638,38 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 11. 4. 2025 do zaplacení a částku 5 003,00 Kč a úrok ve výši 95,95 % ročně z částky 12 844,19 Kč za dobu od 1. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 5.2018 dosáhne částky 61 401,00 Kč se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 802,38 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4 835,62 Kč, úrokem z prodlení z částky 17 476,00 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2018 ve výši 123,79 Kč, úrok prodlení z částky 16 976,00 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 6. 2018 do 22. 1. 2024 ve výši 8 264,95 Kč, úrok prodlení z částky 14 378,47 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 23. 1. 2024 do 21. 2. 2024 ve výši 101,85 Kč, úrok prodlení z částky 14 237,31 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 22. 2. 2024 do 18. 3. 2024 ve výši 87,40 Kč, úrok prodlení z částky 14 096,15 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 19. 3. 2024 do 18. 4. 2024 ve výši 103,18 Kč, úrok prodlení z částky 13 736,96 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 19. 4. 2024 do 15. 5. 2024 ve výši 87,57 Kč, úrok prodlení z částky 13 395,56 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 16. 5. 2024 do 18. 6. 2024 ve výši 107,54 Kč, úrok prodlení z částky 13 241,18 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 19. 6. 2024 do 30. 7. 2024 ve výši 131,31 Kč, úrok prodlení z částky 13 169,64 Kč ve výši 8,5 % ročně od 31. 7. 2024 do 26. 8. 2024 ve výši 83,96 Kč, úrok prodlení z částky 13 087,43 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 27. 8. 2024 do 25. 9. 2024 ve výši 92,70 Kč, úrok prodlení z částky 13 061,38 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 26. 9. 2024 do 17. 10. 2024 ve výši 67,85 Kč, úrok prodlení z částky 13 035,58 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 18. 10. 2024 do 14. 11. 2024 ve výši 86,18 Kč, úrok prodlení z částky 12 938,89 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 11. 2024 do 19. 2. 2025 ve výši 296,34 Kč a úrok prodlení z částky 11 615,87 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 20. 2. 2025 do 14. 3. 2025 ve výši 63,08 Kč, úrok prodlení z částky 10 330,20 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 3. 2025 do 10. 4. 2025 ve výši 65,86 Kč a úrok prodlení z částky 9 638,38 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 11. 4. 2025 do zaplacení a částku 5 003,00 Kč a úrok ve výši 95,95 % ročně z částky 12 844,19 Kč za dobu od 1. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 5.2018 dosáhne částky 61 401,00 Kč se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost uhradit částku 9 638 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 17 476,00 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2018 ve výši 123,79 Kč, úrok prodlení z částky 16 976,00 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 6. 2018 do 22. 1. 2024 ve výši 8 264,95 Kč, úrok prodlení z částky 14 378,47 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 23. 1. 2024 do 21. 2. 2024 ve výši 101,85 Kč, úrok prodlení z částky 14 237,31 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 22. 2. 2024 do 18. 3. 2024 ve výši 87,40 Kč, úrok prodlení z částky 14 096,15 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 19. 3. 2024 do 18. 4. 2024 ve výši 103,18 Kč, úrok prodlení z částky 13 736,96 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 19. 4. 2024 do 15. 5. 2024 ve výši 87,57 Kč, úrok prodlení z částky 13 395,56 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 16. 5. 2024 do 18. 6. 2024 ve výši 107,54 Kč, úrok prodlení z částky 13 241,18 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 19. 6. 2024 do 30. 7. 2024 ve výši 131,31 Kč, úrok prodlení z částky 13 169,64 Kč ve výši 8,5 % ročně od 31. 7. 2024 do 26. 8. 2024 ve výši 83,96 Kč, úrok prodlení z částky 13 087,43 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 27. 8. 2024 do 25. 9. 2024 ve výši 92,70 Kč, úrok prodlení z částky 13 061,38 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 26. 9. 2024 do 17. 10. 2024 ve výši 67,85 Kč, úrok prodlení z částky 13 035,58 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 18. 10. 2024 do 14. 11. 2024 ve výši 86,18 Kč, úrok prodlení z částky 12 938,89 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 11. 2024 do 19. 2. 2025 ve výši 296,34 Kč a úrok prodlení z částky 11 615,87 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 20. 2. 2025 do 14. 3. 2025 ve výši 63,08 Kč, úrok prodlení z částky 10 330,20 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 15. 3. 2025 do 10. 4. 2025 ve výši 65,86 Kč a úrok prodlení z částky 9 638,38 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 11. 4. 2025 do zaplacení a částku 5 003,00 Kč a úrok ve výši 95,95 % ročně z částky 12 844,19 Kč za dobu od 1. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 5. 2018 dosáhne částky 61 401,00 Kč. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla dne 14. 8. 2017 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy žalobkyně žalované poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 151,7 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 066 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2017, to vše dle splátkového kalendáře. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 6 splatné dne 22. 2. 2018. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 15 379,52 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně uplatnila nárok z titulu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyně v žalobě specifikovala jednotlivé platby ze strany žalované s tím, že celkový součet těchto plateb činní 8 197,62 Kč. Žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění, které jsou závěrem o skutkovém stavu. Dle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky má žalobkyně od 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. hodnota ve spojení s oznámením o schválení úvěru (a dodejkou prokazující odeslání žalované) bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 13 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru, v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši 1 066 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána v délce 48 měsíců, zápůjční úroková sazba činí 66,78 % ročně. Dle listiny „karta klienta“ žalovaná celkem uhradila 8 197,62 Kč. Z „dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované platbou ze dne 15. 8. 2017 na její účet uvedený ve smlouvě částku 25 000 Kč.
4. Soud zjišťoval na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně získala informace o žalované z registru SOLUS, NRKI, což bylo prokázáno předloženými výstupy z těchto registrů. Ve výstupu z registru NRKI je uvedeno CBS skóre 375, dle vysvětlivek v případě, že by žalovaná neměla aktivní smlouvy či by nebyla v databázi, hodnota CBS by nebyla vypočtena (viz vysvětlivka k příznaku 13, 26). Údaje ze kterých žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti klienta jsou obsaženy v listině „Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo hodnota“, a ohledně poměrů žalované je uvedena výše příjmu 3 800 Kč, rodičovská dovolená, 17 500 Kč, ostatní příjmy, výdaje jsou strukturované na položky - klient (životní minimum): 3 410, druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, děti v domácnosti: 4, částka na děti 6 500, spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.): 0, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.): 0, konsolidované splátky 3. stran: 0, splátky Jméno žalobkyně.: 3 999, bydlení (nájemné, inkaso): 2 500 Kč, ostatní (doprava, kurzy záliby, apod.): 0. Jako forma bydlení je uvedeno u rodičů. Z předložených oznámení o přiznání příspěvku na bydlení přehledu vyplacených dávek, ústřižků poštovních poukázek, má soud za prokázané, že žalobkyně ověřila příjem žalované.
5. Žalobkyně předložila dále k důkazu výzvy k zaplacení adresované žalované a oznámení o zesplatnění, k nimž však nedoložila doklady o jejich odeslání žalované, a z předmětných dopisů doručení žalované nevyplývá. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2025, odeslanou žalované téhož dne (dle poštovního podacího archu), k okamžitému uhrazení dluhu před podáním žaloby.
6. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné právně relevantní skutečnosti.
7. Uvedená skutková zjištění soud po právní stránce hodnotil následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložené „Hodnocení“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
10. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když byly ověřeny pouze příjmy žalované a nikoli též její výdaje. Pokud jde o výdaje žalované, tyto byly v hodnocení klienta uvedeny v takové výši a struktuře, že vyvolávaly pochybnosti o jejich správnosti a úplnosti. Žalobkyně zcela rezignovala na zjištění skutečné výše výdajů žalované, a při výpočtu schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, tak žalobkyně neměla k dispozici ověřené informace o výdajích žalované, a jakýkoli výpočet z těchto údajů vycházející tak nemůže být řádným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným, dle názoru soudu tak žalobkyně měla skutečnou výši nákladů na bydlení zjistit a ověřit. Tento závěr je platný i za situace, kdy je uvedeno, že žalovaná bydlí u rodičů, neboť v takovém případě si žalobkyně měla ověřit toto tvrzení předložením právního titulu bydlení rodičů žalované, uvedením celkové výše nákladů na bydlení a výši částky, kterou žalovaná na bydlení přispívá. Nadto žalobkyně v registru NRKI nezjišťovala, zda žalovaná případně nemá další závazky ze spotřebitelských úvěrů, a v jaké výši, ale toliko „CBS skóre“, tedy hodnocení systému spolehlivosti žalované jako úvěrované, přičemž z toho, že jí byla přiřazena hodnota CBS vyplývá, že má aktivní smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak vědomě nesprávně do výpočtu úvěruschopnosti zahrnula 0 Kč jako výši dalších splátek žalované, ačkoli musela vědět, že se jedná a nesprávný údaj.
11. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (ve znění účinném do 28. 5. 2022) stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
12. Je-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 13 000 Kč a žalovaná uhradila 8 197,62 Kč, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu, jiné povinnosti žalované z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba žalobě lze vyhovět co do částky 4 802,32 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu zápůjčky v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 7. 5. 2025, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, úroky), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval, že v případě, že žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná co do více než poloviny uplatněného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.