Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 62/2025-21
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou v právní věci
žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o 16 152,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 5 152,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 152,40 Kč od 11. 8. 2023 do 27. 12. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 152,40 Kč od 28.12.2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 202,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 5 152,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 152,40 Kč od 11. 8. 2023 do 27. 12. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 152,40 Kč od 28.12.2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 202,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2025 domáhala zaplacení 16 152,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 4. 8. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba.) online smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. č. účtu částku 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem do 10. 8. 2023. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 11. 8. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Dne 4. 8. 2023 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách žalobkyně www.credtiportal.cz) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 11 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. č. účtu pod variabilním symbolem č. var. symbol. Skutečnost, že žalovaný je žadatelem o úvěr byla ověřena unikátním systémově generovaným kódem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru jednorázovou splátkou do 10. 8. 2023.
5. Dle sdělení právnická osoba. byl žalovaný vlastníkem účtu č. č. účtu; na označený účet byla v srpnu 2023 připsána platba ve výši 11 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni; žalovaného o této skutečnosti informovala žalobkyně přípisem ze dne 20. 12. 2024.
7. Dopisem ze dne 20. 12. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 26 135,86 Kč ve lhůtě tří dnů; žalovaný byl současně upozorněn na možnost uplatnění pohledávky u soudu. Výzva byla odeslána téhož dne.
8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).
9. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
10. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.
11. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, nevyžádal na žalovaném jediný doklad, ze kterého by plynuly informace o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného. Právní předchůdce žalobce pouze provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících, která však nevypovídá ničeho o konkrétních o příjmech a výdajích žalovaného a bez dalšího se jeví jako nedostatečná.
12. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.
13. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 z.s.ú. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 z.s.ú. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).
14. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 11 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11 000 Kč. V části nároku žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 152,40 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o poplatku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
15. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 20. 12. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru ve lhůtě 3 dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 20. 12. 2024, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 23. 12. 2024. Dne 24. 12. 2024 žalovanému počala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 27. 12. 2024.
16. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 28. 12. 2024 v prodlení.
17. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 28. 12. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 % ročně. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení; ve zbylé části nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlen soud žalobu zamítl.
18. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.
19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř.. Soud určil poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu žalobce odečetl jeho neúspěch. Ve výši rozdílu vznikl žalobci nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve sporu úspěšný ohledně částky 11 000 Kč, kterou mu soud ve výroku i. rozsudku přiznal. Žalobce měl úspěch z 68 %. Ohledně částky 5 152,40 Kč byl žalobce neúspěšný, když ohledně této částky byl žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta, tzn. že žalobce měl neúspěch z 32 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobce má právo na náhradu 36 % svých nákladů. Žalobci vznikly náklady v celkové výši 8 894,90 Kč. Tato částka se skládá z těchto částek:
-800 Kč za zaplacený soudní poplatek,
-5 340 za odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání ve věci samé, předžalobní výzva) ve výši 1 740 Kč za úkon určené podle § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
- 1 350 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 450 Kč služby (převzetí zastoupení, podání ve věci samé, předžalobní výzva),
-1 404,90 Kč představující DPH, jehož je zástupce žalovaného plátcem. Žalovaný má právo na náhradu 36 % nákladů řízení, což činí částku 3 202,16 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.