Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 6/2025-19
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 25 525,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to v pravidelných splátkách ve výši částka měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to v pravidelných splátkách ve výši , částka, měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Účastníci prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz uzavřeli dne datum Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala zaplatit poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené tranše úvěru a smluvní úrok ve výši 0.983 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná si ve smlouvě zvolila službu “Presto” za cenu částka. Žalovaná na svůj dluh uhradila částka. Celkem dluh žalované činí částka a sestává z jistiny částka, poplatku za vyplacení úvěru částka, smluvního úroku částka a poplatku za službu „Presto“ částka. Žalobkyně se dále domáhala po žalované zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od datum do datum v kapitalizované výši částka. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr podle interní metodiky ČNB, na základě lustrace v databázích CNCB – NRKI a BRKI, ISIR a CEE. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information právnická osoba Příjmy a výdaje žalované byly ověřeny i prostřednictvím aplikace Kontomatik, která umožňuje automatické stažení informací z bankovního účtu. Žalobkyně vycházela i z žalovanou předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila částka, což umožňuje bezproblémové splácení úvěru.
2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila, pouze požádala o možnost splátek.
3. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. o. s. ř.
4. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout kreditní rámec do výše částka. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky společně s úrokem ve výši 0,983 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Datum splatnosti první splátky bylo sjednáno na datum. Smlouva byla žalované zobrazena prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz a žalovaná smlouvu podepsala elektronicky. Žalovaná poskytla souhlas se zpracováním osobních údajů. Dále byly žalované poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a údaje pro spotřebitele. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím jejího občanského průkazu a bankovní identity. Žalované byl poskytnut předpis denních splátek po dobu od datum do datum v denních splátkách po částka.
5. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované činila výše jejího ověřeného čistého měsíčního příjmu částka, výše jím sděleného příjmu pak částka. Žalovaná sdělila, že její pravidelné výdaje na bydlení činí částka, další nezbytné výdaje uvedla v částce částka a zbytné výdaje pak částka. Žalobkyní vypočtené minimální výdaje žalované činily částka měsíčně, jí stanovená rezerva pro výdaje pak částka měsíčně. Disponibilní příjem žalované činil částka.
6. Z dokumentu Obecných principů posuzování a filozofie Společnosti bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost klientů. Nejprve posuzuje platnost a věrohodnost dokladů poskytnutých spotřebitelem. Současně spotřebitele lustruje v databázích, na základě údajů od spotřebitele proběhne bodové ohodnocení. Na základě výdajů uvedených spotřebitelem probíhá jejich faktické dopočítávání žalobkyní dle regionu trvalého bydliště klienta, poté je stanovena minimální výše výdajů. Při výpočtu výdajů žalobkyně využívá částky životního minima a ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) na základě interních pravidel pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti. Současně společnost bere v úvahu i možné negativní scénáře, které mohou nastat v průběhu splácení.
7. Dle přehledu bankovních transakcí byla žalované dne datum na bankovní účet poukázána částka částka.
8. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši částka e-mailem ze dne 8. 7 2024 a následně předžalobní výzvou ze dne datum, a to do tří dnů od doručení výzvy. Výzva byla odeslána téhož dne.
9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen
14. Soud má po hodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum prostřednictvím prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná téhož dne obdržela na účet peněžní prostředky ve výši částka.
15. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji sjednala z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalované. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak případně na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
16. Žalobkyně nedoložila, že by před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřovala majetkové poměry žalované, tedy že zkoumala, zda je schopna úvěr ve stanovené lhůtě uhradit. Ani po výzvě soudu nepředložila žádný doklad vztahující se k reálným příjmům a výdajům žalované, byť deklarovala, že si její majetkové poměry ověřovala. Patrně se tak spokojila pouze s údaji od žalované, které dále nijak neověřovala, a se statistickými daty. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely a vzala v úvahu ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) i možné negativní scénáře v průběhu splácení, nebylo objasněno, jakým způsobem provedla žalobkyně tento výpočet a jakým způsobem ohodnotila žalovanou při posuzování její úvěruschopnosti. Nadto nebylo ani doloženo, že by žalovaná byla skutečně lustrována v registrech dlužníků a obdobných registrech. Ve vztahu k životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Ty totiž tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, a proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny. Soud nevylučuje použití statistického modelu u nákladů na bydlení, avšak pouze za situace, kdy má žalobkyně k dispozici dostatečné a alespoň částečně ověřené vstupní údaje o žalovaném, které může takto porovnávat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Není zřejmé, jakým způsobem byly stanoveny výdaje na bydlení žalované, když žalobkyní nebylo doloženo ničeho o jejích bytových poměrech. Z ničeho nelze dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými a nekonkrétními tvrzeními žalované o jejích výdajích.
17. Soud tudíž dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se nemůže své zákonné povinnosti zkoumat tzv. bonitu spotřebitele zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že žadatelé o úvěr jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy nebo naopak zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a dluhové zatížení. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit spoléháním se na pravdivost tvrzení dlužníka. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele. adresa ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem. S ohledem na § 78 odst. 1 , odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru bylo ostatně zákonnou povinností žalobkyně nejenom žádat od žalované listin y potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
18. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalobkyně tak měla vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny. Na základě neplatné smlouvy měla žalovaná vrátit poskytnutou částku částka, přičemž na dluh uhradila částka, a proto žalobkyni nadále dluží částka, a to z titulu bezdůvodného obohacené ve smyslu § 2991, § 2993 o. z.
19. Částečně důvodným shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalobkyně podacím lístkem ze doložila, že předžalobní upomínkou vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. se „má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.“ Výzva byla žalované odeslána dne datum, pročež se má za to, že jí byla doručena dne datum. Žalovaná byla povinna plnit dluh do datum. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. z přisouzené částky od datum do zaplacení v zákonné výši 12,75 % ročně platné ke dni vzniku prodlení.
20. Ve zbytku nároku žalobkyně, tedy co do poplatků v souvislosti s poskytnutím úvěru, smluvní pokuty a dále úroků z prodlení za dobu, kdy žalovaná nebyla v prodlení a z částky, ohledně které nebyla v prodlení, je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně příslušenství, které žalobkyně požadovala k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně požadovala po žalované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku zaplacení částky částka, přičemž jí bylo soudem přiznáno částka. S ohledem na to, že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je téměř shodný, navíc v řízení byla mírně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
22. S přihlédnutím k žádosti žalované a k souhlasnému stanovisku žalobkyně, aby přisouzené plnění bylo žalované umožněno hradit v přiměřených splátkách dle úvahy soudu, soud uložil žalované povinnost ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení žalované, byť s úhradou jedné ze splátek. S ohledem na souhlas žalobkyně, pak úhrada předmětné částky tímto způsobem není jejím nepřiměřeným znevýhodněním. Soud přihlédl k výši dlužné částky a jejímu příslušenství, přičemž určenou výši splátek považuje za přiměřenou a umožňující, aby byl nárok žalobkyně řádně uspokojen v přiměřené době.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.