Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 159/2025-64
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 35 888,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 859,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 859,86 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 028,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 101,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 108,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 30 897,46 Kč od 30. 7. 2024 do 30. 6. 2025 a z částky 21 037,60 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 29 697,46 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 859,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 859,86 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 028,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 101,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 108,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 30 897,46 Kč od 30. 7. 2024 do 30. 6. 2025 a z částky 21 037,60 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 29 697,46 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 35 888,59 Kč a příslušenství. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa, dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 41 211,94 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky včetně smluvního úroku zaplatit ve splátkách dle sdělení, které mu bude poskytnuto každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. O vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn elektronicky. Žalovaný uhradil celkem částku 31 352,08 Kč. Následně však své závazky z uzavřené smlouvy neplnil a právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění pohledávek z úvěrové smlouvy. Úvěr byl zesplatněn ke dni 14. 2. 2024 a žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 29 697,46 Kč, dlužný poplatek 1 200 Kč, dlužný úrok z jistiny do dne 14. 2. 2024 ve výši 4 991,13 Kč, kapitalizované úroky za dobu od 15. 2. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 4 108,15 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení za dobu od 15. 2. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 2 101,46 Kč, a dále 30 % roční úrok z dlužné jistiny od 30.7.2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 897,46 Kč (jistina 29 697,46 Kč + poplatek ve výši 1 200 Kč ), od 30.7.2024 do zaplacení. Žalovaný byl naposledy vyzván k zaplacení předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 31. 10. 2024. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů a rovněž vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného. Na základě zjištění, která takto učinil dospěl k závěru, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, která se z jednání neomluvila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal hradit poskytovateli úvěru minimální měsíční platby do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši počtu a četnosti plateb bude zákazníkovi sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který bude zákazníkovi dostupný on-line na účtu právnická osoba . Strany sjednali roční pevnou úrokovou sazbu 54 %. Ze zpráv banka. bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil na účet žalovaného č. účtu č. účtu dne datum a datum 40 000 Kč. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávky za žalovaným z této smlouvy postupní smlouvou ze dne datum žalobkyni, jak vyplynulo z postupní smlouvy, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky z 29. 7. 2024. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný čerpal poskytnutý úvěr ve výši 41 211,94 Kč ve dnech datum a datum. Dopisem ze dne 31. 10. 2024 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení plnění z úvěrové smlouvy do 15. 11. 2024. Z dopisu vyplývá, že za dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil celkem částku 31 352,08 Kč.
4. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost úvěr splatit, nahlédnutím do veřejně dostupných registrů a měl k dispozici výpis z jeho účtu. Doklady však soudu předloženy nebyly a není patrno, z jakého příjmu žalovaného bylo při poskytnutí úvěru vycházeno a jaké výdaje právní předchůdce žalobkyně zjistil a zohledňoval a rovněž tak není patrno, s jakými závazky žalovaného bylo uvažováno. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Soud má za to, že v této věci prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného spíše formálně a nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný čerpal částku 41 211,94 Kč a na jeho dluh byla zaplacena celkem částka 31 352,08 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 9 859,86 Kč. Úroky z prodlení soud přiznal od 1. 7. 2025 ve vazbě na doručení žaloby soudem. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byl v řízení převážně úspěšný žalovaný. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho písemného doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).