Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 7/2025-98
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou v právní věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 15 023,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu úroku ve výši 18,90 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši částka za dobu od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu úroku ve výši 18,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobním návrhem postoupeným ku zdejšímu soudu Okresním soudem v adresa na základě jím vydaného usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím, tj. úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky částka od datum do datum, úrokem ve výši 15 % ročně z částky ve výši částka od datum do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši částka za období od datum do datum. Svůj nárok žalobkyně odvozovala od účastníky uzavřené rámcové smlouvy ze dne datum, č. hodnota, na jejímž základě byl žalované zřízen běžný účet č. č. účtu a následně uzavřené smlouvy o poskytnutí kontokorentu ve výši částka (dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě). Nedílnou součásti smluv byly Obchodní podmínky právnická osoba. a Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Vzhledem k porušení podmínek žalobkyně přistoupila ke zesplatnění úvěru ke dni datum, kdy jistina činila částka, přes uvedené žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila.
2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že posuzovala informace získané z interních a externích databází. Na výzvu soudu žalobkyně následně ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnila, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem činí částka, vycházela tedy z tvrzení žalované. Žalovaná nebyla nalezena v bankovním registru klientských informací. Žalovaná při své žádosti o úvěr neuvedla žádné údaje o svých výdajích (bydlení, jídlo, léky, doprava, další splátky). Žalobkyně tak vycházela ze sofistikovaných statistických modelů., přičemž ověřila pohyby na běžném účtu žalované.
3. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila, když byla po celou dobu procesně pasivní.
4. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil tato skutková zjištění:
5. Z dodatku číslo hodnota k Rámcové smlouvě číslo hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že byl žalované poskytnut tzv. kontokorent k jejímu běžnému účtu č. č. účtu ve výši částka, který měl být splácen průběžně, každým jednotlivým připsáním peněz na běžný účet.
6. Z přehledu plateb kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala částku částka.
7. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši částka do datum.
8. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud při formulování skutkového závěru nevycházel, neb z nich nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.
9. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř. o.s.ř. , tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel toliko z důkazů navržených žalobkyní i z jejích skutkových tvrzení a dospěl k tomuto skutkovému závěru:
10. Žalobkyně žalované poskytla možnost k průběžnému čerpání peněžních prostředků do výše částka, přičemž žalovaná načerpala částku částka, tuto částku však žalobkyni nevrátila.
11. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.
17. Jak výše uvedeno v bodě 2. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud posuzoval otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované v souladu s dlouhodobě jednotnými závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18 , jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024 , kdy poskytovatel úvěru, tedy žalobkyně, má povinnost aktivně zkoumat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně k příjmové a výdajové stránce pouze uvedla, že výdajovou stránku žalované nijak nezjišťovala, neověřovala. Vycházela z informace, že příjem žalované je částka a dále pro posouzení použila statistické modely, aby mohla učinit závěr, že žalovaná je úvěruschopná. S ohledem na uvedené je nutno poukázat na fakt, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na četnosti splácení a výši každé jednotlivé splátky zbude spotřebiteli v jeho rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez problémů úvěr hradit a přitom mu zůstalo dostatek prostředků na potřeby běžného života. Proto musí věřitel mimo jiné ověřovat správnost tvrzených výdajů a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované, resp. spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo, telefonní a internetové poplatky, hygienické potřeby, benzín/naftu), když sama uvedla, že toto nebylo předmětem konkrétního zjišťování. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní stran řádného zkoumání úvěruschopnosti, tedy povinnosti s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.
18. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
19. Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla úvěrová smlouva týkající se kontokorentu shledána ze shora podaných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z. ) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z. ). Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byla žalovaná zavázána povinností k vrácení poskytnutých a dosud neuhrazených částek společně se zákonným úrokem z prodlení, tedy částky ve výši částka. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaná ocitla v prodlení, čímž založila svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z. , kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne datum dnem datum, když žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky do datum a dnem následujícím se již ocitla v prodlení. (výrok I.)
20. Co se týče zbylé části nároku, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítnut.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 83,04 % a neúspěšná z 16,96 %, z čehož vyplývá, že náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni ve výši 66,08 % z částky částka, tedy v celkové výši částka, když náklady řízení žalobkyně spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši částka, jehož náhradu požadovala v návrhu přiznat. (výrok III.)
22. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I. a III. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.