Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 107/2025-22
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného, 331 52 Líté
o 44 938,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 924,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 924,17 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu rozdílu částky 44 771,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 720,40 Kč ve výši 12,75 % ročně od 14. 11. 2024 do zaplacení a částky 167,56 Kč na straně jedné a částkou přiznanou výrokem I. tohoto rozsudku na straně druhé.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 449 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 924,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 924,17 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu rozdílu částky 44 771,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 720,40 Kč ve výši 12,75 % ročně od 14. 11. 2024 do zaplacení a částky 167,56 Kč na straně jedné a částkou přiznanou výrokem I. tohoto rozsudku na straně druhé.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 449 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu datum domáhala zaplacení částky 44 938,81 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 16 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovanému byla dne datum vyplacena částka 8 000 Kč, dne datum částka 6 000 Kč a dne datum částka 6 014 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení tranší úvěru a poplatkem za službu „Presto“ do datum. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. RPNS činila 1793,67 %. První splátka byla splatná dne datum. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, když uhradil žalobkyni pouze 89,83 Kč, proto žalobkyně dne datum smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala e-mailem. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu nesplacené části jistiny ve výši 19 924,11 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 353,75 Kč, smluvní úrok ve výši 24 050,85 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 442,54 Kč a smluvní pokutu ve výši 167,56 Kč. Dne datum byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, na svůj dluh však žalovaný neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Usnesením zdejšího soudu č.j. 25 C 107/2025 -12 ze dne 13. 5. 2025 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů ve lhůtě 10 dnů. Jelikož žalobkyně tuto svoji povinnost v uvedené lhůtě nesplnila, nařídil soud ve věci ústní jednání na den datum, ze kterého se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce omluvila podáním ze dne datum.
4. Žalovaný se k projednání věci před soudem dostavil a uvedl, že si je vědom svého dluhu vůči žalobkyni a přislíbil jeho úhradu.
5. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení ve výši až 16 700 Kč. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit žalobkyni společně se smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně z poskytnuté částky, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše úvěru, a to do datum. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPNS činila 1793,67 %. První splátka byla splatná dne datum. Z přehledu bankovních transakcí je zřejmé, že žalovanému byla dne datum vyplacena částka 8 000 Kč, dne datum částka 6 000 Kč a dne datum částka 6 014 Kč. Dle tvrzení žalobkyně, uvedených v návrhu ze dne datum, uhradil žalovaný na svůj dluh částku 89,83 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne datum.
6. Žalovaný netvrdil ani neoznačil důkazy o tom, jaké částky žalobkyni uhradil na splacení poskytnutého úvěru, ačkoli byl k tomu při jednání soudem vyzván ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a byl poučen o případných následcích nesplnění této výzvy, které mohou znamenat i jeho neúspěch ve věci samé.
7. Až po skončení jednání, podáním ze dne datum, žalobkyně žalobu upřesnila, když uvedla, že žalovaný uhradil žalobkyni dne datum částku ve výši 1 000 Kč, dne datum částku ve výši 974 Kč a dne datum částku ve výši 903,44 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný se smlouvou zavázal uhradit žalobkyni poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, a to za expresní vyplacení každé tranše. Vzhledem k tomu, že byly žalovanému vyplaceny celkem tři tranše, celková výše poplatku činila 495 Kč. Žalobkyně započetla na poplatek část úhrad žalovaného ve výši 52,46 Kč. Zbylá část poplatku tedy činí 442,54 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, který žalobkyně vyčíslila na částku 353,75 Kč a dále smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny, který vyčíslila na 24 050,85 Kč. K tomuto doplnění žalobních tvrzení však soud nepřihlédl, jelikož podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a § 119a odst. 1 o.s.ř. lze uvádět nová tvrzení a důkazy jen do skončení jednání a vyhlášení rozhodnutí ve věci samé.
8. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku , ale především s článkem 36 Listin y. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015 , dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústav y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 20 014 Kč, a žalovaný se jí naopak zavázal poskytnutou částku splatit. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 1,016 % denně, tedy 370,84 % ročně, RPSN 1793,67 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše RPSN podle statistiky úrokových sazeb ČNB v dubnu 2024 činila 9,15 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení RPSN 27,45 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 18. 4. 2024 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaný měl žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. Jedná se o rozpor s dobrými mravy a současně o rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, žalovaného, jakožto slabší smluvní strany.
14. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 19 924,17 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 20 014 Kč a uhrazenou, v žalobě uvedenou částkou ve výši 89,83 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne datum. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla předána poštovnímu úřadu k přepravě téhož dne (tj. datum). Soud dospěl v souladu s § 573 o. z. k závěru, že předžalobní výzva mohla být doručena žalovanému nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání (tj. od datum), žalovaný se tak dostal do prodlení až dne datum, tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku.
15. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 449 Kč a uložil jej výrokem III žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu adresa-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovaný jejich náhradu nepožadoval. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
17. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Nebude-li částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.