Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 96/2025-38
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o zaplacení částky 54 225,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 900 Kč ve splátkách ve výši 4 000 Kč splatných vždy do každého 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Co do částky 36 325,62 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 133,31 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 900 Kč ve splátkách ve výši 4 000 Kč splatných vždy do každého 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Co do částky 36 325,62 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 133,31 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 53 630,56 Kč se zákonným úrokem s prodlení z částky 29 133,31 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty vyčíslené na částku 595,06 Kč. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25056351 uzavřené mezi účastníky dne 4. 6. 2024 distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 23 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných sjednaných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 4. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 25. 11. 2025. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.Anonymizováno.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjišťoval celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Před poskytnutím úvěru tak žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Úvěr byl žalovanému vyplácen na jeho bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu dne 17. 7. 2024 v částce 1 500 Kč, dne 4. 6. 2024 v částce 5 600 Kč, dne 16. 7. 2024 v částce 4 200 Kč, dne 4. 6. 2024 v částce 2 400 Kč, dne 16. 7. 2024 v částce 4 600 Kč, dne 17. 7. 2024 v částce 3 100 Kč a dne 16. 7. 2024 v částce 6 500 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu “Presto” za poplatek ve výši 1 155 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 44,16 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 127,90 Kč (dne 9. 7. 2024 částku 13,83 Kč, dne 19. 8. 2024 částku 15,07 Kč, dne 9. 9. 2024 částku 16,24 Kč, dne 24. 2. 2025 částku 39,27 Kč a dne 25. 3. 2025 částku 43,49 Kč). Částky zaplacené žalovaným byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobce proto smlouvu ke dni 28. 11. 2024 vypověděl, o čemž žalovaného informoval emailem z téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 29. 11. 2024.
2. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, žalobce požadoval, aby soud jeho nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 3. 2025, žalovaný na ni nereagoval.
3. Žalovaný při jednání dne 3. 6. 2025 potvrdil, že od žalobce postupně načerpal úvěr v celkové výši 27 900 Kč. Uvedl, že během roku 2025 žalobci zaslal částku 3 x 5 000 Kč. Úvěr splácel i dříve, šlo pouze o malé částky, jejichž výši není schopen sdělit. Žalovaný následně předložil výpis ze svého účtu č. č. účtu, z něhož soud zjistil, že na účet č. č. účtu (tj. na účet určený k úhradě dlužné částky v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný zaslal částku 5 000 Kč dne 21. 2. 2025 a částku 5 000 Kč dne 23. 3. 2025.
4. Žalobce byl prostřednictvím soudu seznámen s obranou žalovaného včetně dokladů o úhradě celkové částky 10 000 Kč. Soud nadto žalobce upozornil na možnost posouzení smlouvy jako neplatné i z důvodu disproporce výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle obsahu smlouvy zavázaly, a to se zřetelem ke sjednané výši smluvních úroků ve výši 1,02 % denně. Soud neměl za dostatečně prokázané tvrzení žalobce, že žalovaný před poskytnutím úvěru disponoval čistým měsíčním příjmem 21 200 Kč, žalobce nepředložil žádné doklady ani k ověření dalších údajů obsažených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce nedoplnil, jakou celkovou částku žalovaný na úvěr zaplatil. Žalobce na výzvu soudu předložil výpis z účtu žalovaného za období tří měsíců před uzavřením smlouvy, zajištěný prostřednictvím společnosti Kontomatik. Žalobce v plném rozsahu setrval na uplatněném nároku a omluvil svou neúčast na jednání soudu dne 2. 7. 2025.
5. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 4. 6. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru, autorizací ověření totožnosti a sazebníku, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, upozorněním na prodlení ze dne 28. 11. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2025.
6. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 4. 6. 2024 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr až do výše 23 900 Kč, který mohl být čerpán postupně i opakovaně. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru postupně vyčerpal celkovou částku 27 900 Kč. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 21 200 Kč, výše čistého měsíčního příjmu sděleného spotřebitelem je 28 000 Kč. Žalovaný žije ve společné domácnosti se čtyřmi osobami, z nichž jedna má příjem, jehož výše nebyla uvedena. Výdaje na bydlení činí měsíčně 10 000 Kč, na další nezbytné výdaje a ostatní zbytné výdaje připadá 4 000 Kč, na splácení půjček 4 000 Kč. Žádné doklady k výši příjmů a výdajů žalovaného (s výjimkou náhledu na účet žalovaného od společnosti Kontomatik) nebyly doloženy, ač byl žalobce k jejich zaslání soudem vyzván. Z účtu žalovaného vyplývá, jakým způsobem žalovaný před uzavřením smlouvy nakládal s peněžními prostředky. Nebyl zjištěn stabilní příjem žalovaného ze zaměstnání či podnikání, aktiva se na účet dostávala převážně na základě vkladů žalovaného či jiných plátců s využitím bankomatu. Žalobce nijak nezohlednil zdroje příjmů žalovaného, (ne)pravidelnost příjmů, vztah příjmů a výdajů apod. Uvedené dokládá například vyplacení částky 25 000 Kč žalovanému společností právnická osoba., která sice přechodně přispěla ke kladnému zůstatku na účtu, avšak půjčka od této nebankovní společnosti navýšila splátkovou zátěž žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobce do výpisu o posouzení úvěruschopnosti doplnil údaje sdělené žalovaným, aniž důsledně ověřil jejich věrohodnost.
7. Žalobce neuvedl, jakou celkovou částku žalovaný na úvěr zaplatil. Žalovaný k výzvě soudu doložil výpisy prokazující zaplacení částky 10 000 Kč (nikoli tvrzených 15 000 Kč). Byť žalovaný na úvěr zřejmě zaplatil více, nebyl schopen uvést přesnou částku ani plnění prokázat. Povinnost tvrzení a důkazní o úhradě dluhu spočívala na žalovaném. Soud nemohl přihlédnout k neurčitým tvrzením o možných platbách na rámec částek 2 x 5 000 Kč, které jediné byly průkazně doloženy.
8. Dle § 86 odst. 1 , 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy uzavřené 4. 6. 2024 částku 27 900 Kč, která byla žalovanému postupně převáděna na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení však nepředložil dostatečné důkazy, když výpis z bankovního účtu žalovaného není přesvědčivým dokladem o způsobilosti žalovaného úvěr splácet. Nebyly ověřeny příjmy žalovaného z hlediska jejich výše ani pravidelnosti, údaj o výši disponibilního příjmu žalovaného tak zůstal pouze v rovině tvrzení. Žalobce opomněl rovněž zkoumání skutečných výdajů žalovaného.
12. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018 , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018 , kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob s ním žijících ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.
13. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 27 900 Kč byla vrácena částka 10 000 Kč (viz závěry v odstavci č. 7 shora). Proto soud žalobci z titulu bezdůvodného obohacení přiznal částku 17 900 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný při jednání dne požádal soud o umožnění splátek, neboť má povinnost splácet další závazky. Soud povolil žalovanému úhradu dlužné částky v pěti splátkách, takto určenou dobu splácení považuje za přiměřenou. Nebude-li žalovaný stanovené splátky dodržovat, stane se dluh splatným celý najednou.
14. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě (úroků, smluvní pokuty, nákladů služeb spojených s úvěrem) a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.
15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení úspěšní pouze částečně. Míra úspěchu žalovaného je při porovnání původně vymáhané částky 54 225,62 Kč s částkou 17 900 Kč, která byla žalobci přiznána, vyšší. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.