Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
44 C 160/2025-38
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 40 655,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 733,08 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 922,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 074,33 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 733,08 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 922,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 074,33 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 655,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 074,33 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále též „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v částce až do 50 200 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaný uhradil na jistině celkem částku 166,92 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 19 733,07 Kč, poplatků v celkové výši 341,26 Kč, smluvního úroku ve výši 20 572,62 Kč a částky 9,04 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v každém kalendářním dni od 31. 10. 2024 do 29. 1. 2025.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný si ujednali dne 17. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, a to prostřednictvím internetových stránek webové stránky žalobkyně. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 50 200 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách (viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota). Dne 17. 7. 2024 odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu ve dvou platbách částku v celkové výši 19 900 Kč (viz sdělení právnická osoba. ze dne 10. 7. 2025, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).
4. Žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. právnická osoba, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Listin y k prokázání těchto tvrzení žalobkyně nepředložila. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalovaného, který uvedl, že počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem jsou 4, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem jsou 4, jeho čisté měsíční příjmy činí 35 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje činí 16 000 Kč na půjčky a 4 000 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje 4 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč. (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně.) Žalobkyně dále uvedla, že případně dále vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, tyto listin y však soudu nepředložila. Dále uvedla, že si ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalovaného, který tak činil 46 640 Kč (viz listin listina označená „identifikované příjmy“). Dospěla tak k závěru, že příjem žalovaného umožňuje bezproblémové splácení úvěru.
5. Soud si vyžádal výpisy z účtu žalovaného za období od dubna 2024 do července 2024, ze kterých vyplývá, že žalovaný měl téměř po celé dané období záporný disponibilní zůstatek na účtu. V dubnu 2024 výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy. Žalovanému byla na účet pravidelně od společnosti právnická osoba poukazována částka v průměrné výši 52 199 Kč za období 3 měsíců před poskytnutím projednávaného úvěru. Žalovaný měl rovněž příjem v podobě výher na sázkařském portálu právnická osoba, kde v dubnu 2024 vyhrál 16 000 Kč, v červnu 2024 vyhrál 57 000 Kč, červenci 2024 vyhrál do dne uzavření smlouvy 55 000 Kč. I přesto, že měl žalovaný nadprůměrné příjmy, tak mu i tak sotva stačily na pokrytí jeho výdajů. Z výpisu bylo dále zjištěno, že žalovaný v uvedeném období posílal pravidelně (i několikrát denně) platby na neidentifikované účty, které tvoří většinu jeho výdajů. Vzhledem k tomu, jak velké výhry obdržel žalovaný od právnická osoba, si lze dovodit, že výraznou část jeho výdajů tvoří právě hazard. Z výpisů dále vyplývá, že měl žalovaný minimálně 5 dalších úvěrů, kdy u nejvyššího z nich činil zůstatek nesplacené jistiny částku 626 791,49 Kč (viz výpis z běžného účtu žalovaného za období od dubna 2024 do července 2024).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše 50 200 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě.
10. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 7. 2025, č. j. 44 C 160/2025 -26, netvrdila a neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela toliko z informací poskytnutých jí žalovaným, aniž by si tyto ověřila. Žalobkyně tvrdila, že si ověřila výši příjmu žalovaného, nesdělila však, jakým konkrétním způsobem tak učinila, když pouze tvrdila, že (případně) vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Tyto listin y však soudu nepředložila. Listin y předložila pouze ve vztahu k ověření čistého měsíčního příjmu žalovaného, přičemž ale žalovaná započítala do výpočtu i výhry, které žalovaný obdržel od právnická osoba, což vzhledem k povaze tohoto příjmu jakožto příjmu nejistého a často spjatého s velkými útratami za hazard nepovažuje soud za vhodné. Nezabývala se ani skutečnými výdaji žalovaného na bydlení, dalšími nutnými výdaji a příp. dalšími závazky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala prakticky pouze s tvrzeními žalovaného, které si až na problematické ověření čistého měsíčního příjmu žalovaného žádným způsobem neověřila, kdy pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.
11. Z výpisu z účtu žalovaného za období duben 2024 až červenec 2024 vyžádaného soudem pak vyplývá, že výdaje žalovaného v dubnu 2024 převyšují jeho příjmy a jeho účet po téměř celé vykazuje záporný disponibilní zůstatek, přestože na něj byla pravidelně poukazována částka od společnosti právnická osoba Žalovaný své příjmy patrně prosázel, měl nemalé dluhy a fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by schopnost žalovaného úvěr splácet řádně zkoumala.
12. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 19 900 Kč (poskytnutá jistina) náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že žalovaný uhradil na jistině částku ve výši 166,92 Kč, tuto částku tak soud odečetl od poskytnuté jistiny a došel tak k závěru, že existující bezdůvodné obohacení činí částku 19 733,08 Kč (19 900 Kč – 166,92 Kč). Soud proto žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
14. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 20 922,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 074,33 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení (výrok II.).
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Předmětem sporu byla částka 41 942,94 Kč (40 655,99 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 286,95 Kč), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 19 733,08 Kč, tedy z 47 %. Úspěch žalovaného tak představuje 53 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 6 % (53 % - 47 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
16. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.