Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 150/2025-125
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 502 558,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 463 901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 463 901 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení
částky 38 657,5 Kč s úrokem ve výši 21 113,4 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 36 232,4 Kč
s úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 495 944 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení
se zákonným úrokem z prodlení z částky 502 558,5 Kč od 26. 2. 2025 do 29. 7. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 657,5 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši 32 812 Kč, k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem právnická osoba, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 463 901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 463 901 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplaceníčástky 38 657,5 Kč s úrokem ve výši 21 113,4 Kčs úrokem z prodlení ve výši 36 232,4 Kčs úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 495 944 Kč od 26. 2. 2025 do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení z částky 502 558,5 Kč od 26. 2. 2025 do 29. 7. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 657,5 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení,zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši 32 812 Kč, k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , právnická osoba, , advokáta.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 502 558,50 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 3. 2023 smlouvu o úvěru od Anonymizováno a o stavebním spoření č. č. účtu, na základě které byl žalovanému poskytnut překlenovací úvěr ve výši 500 000 Kč, a to převodem na bankovní účty. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 31. 7. 2024. Ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného částku jistiny ve výši 495 944 Kč, se smluvní pokutou ve výši 3 000 Kč, s poplatky ve výši 2 600 Kč, s pokutou za nedosporování úvěru ve výši 1 014,50 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 36 232,40 Kč od 1. 8. 2024 do 25. 2. 2025, s kapitalizovaným úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 21 113,40 Kč od 1. 8. 2024 do 25. 2. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 502 558,50 Kč (jistina + poplatky a smluvní pokuty) od 26. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 7,19 % ročně z částky 495 944 Kč (jistina) od 26. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný uvedl na žádosti příjem ve výši 25 604 Kč, který žalobkyně ověřila daňovým přiznáním za rok 2022. K vlastním výdajům žalovaný uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje činí 0 Kč a nájemné 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho individuální situace zjištěné na základě dat uváděných žalovaným a dále podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na 9 201 Kč. Žalovaný uvedl, že splácí úvěry se splátkou 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále prověřila žalovaného, v insolvenčním rejstříku, v rejstříku CBCB, prostřednictvím interní evidence klientů. Takto bylo zjištěno, že žalovaný v době poskytnutí daného úvěru čerpal další následující úvěry: kontokorentní úvěr v jiné bance s limitem 50 000 Kč a s orientační splátkou 1 500 Kč, osobní úvěr v jiné bance ve výši 300 000 Kč a se splátkou 3 782 Kč (byl v rámci tohoto úvěru refinancován), kreditní kartu splátkovou v jiné bance s limitem 70 000 Kč a s orientační splátkou 2 100 Kč, osobní úvěr v jiné bance ve výši 10 000 Kč a se splátkou 907 Kč (byl v rámci tohoto úvěru refinancován). Žalovaný uhradil splátky v celkové výši 36 099 Kč.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o úvěru od Anonymizováno a o stavebním spoření s účtem č. č. účtu ze dne 28. 3. 2023, platebních příkazů, obchodních podmínek, ceníku, výpisu z běžného účtu soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 7,19 % ročně. Úvěr se zavázal hradit v měsíčních splátkách ve výši 4 011 Kč. Dle výpisu z účtu a platebních příkazů žalovaný úvěr čerpal v plné výši a řádně nesplácel. Dle smlouvy v případě prodlení s placením více než dvou měsíčních splátek nebo s jednou splátkou po dobu delší, než tři měsíce může žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 10. 6. 2024 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných částek ve výši 13 233 Kč. Dopisem ze dne 5. 8. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, že celý úvěr zesplatnila ke dni 31. 7. 2024. Dle přehledu plateb žalovaný zaplatil celkem 36 099 Kč. Dopisem ze dne 25. 2. 2025 byl žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky nejpozději do pěti dnů od doručení výzvy. Výzva byla podána téhož dne k poštovní přepravě a dle informace o sledování zásilky byla vrácena zpět odesilateli, když adresát je na uvedené adrese neznámý.
5. K prověřování úvěruschopnosti žalobkyně předložila žádost o úvěr, přiznání k dani z příjmu žalovaného za rok 2022, podle kterého rozdíl mezi příjmy a výdaji, a tedy dílčí základ daně činil 204 838 Kč. Dále lustraci v registru CCB, dle které měl žalovaný závazky uvedené v žalobě.
6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.
7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do určité částky žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného, neprověřovala výdaje žalovaného. Poskytla úvěr žalovanému, který byl značně zadlužen, který při deklarovaném příjmu 25 604 Kč (tento neměl oporu v daňovém přiznání) měl závazky ve výši přesahující 8 000 Kč. Z uzavřených smluv pak vyplývají další závazky žalovaného z titulu poplatků apod. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Žalobkyně tak neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87 ), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 463 901 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku , když žalovaný na svůj závazek uhradil 36 099 Kč (500 000 Kč – 36 099 Kč). V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od 30.7. 2025, když za výzvu k plnění vzal až žalobu, která byla žalovanému doručena dne 28. 7. 2025, následujícího dne měl plnit, do prodlení se tak dostal až dne 30. 7. 2025. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná celkem pro částku zahrnující i příslušenství 466 824 Kč, když požadovala celkem částku zahrnující i příslušenství 607 448 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 77 %, žalovaný v rozsahu 23 %, žalobkyně má právo na náhradu 54 % svých nákladů (77 % - 23 %) z celkových nákladů ve výši 60 763 Kč, tj. na částku 32 812 Kč. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 20 102 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za tři úkony právní služby po 10 340 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby po 1.1.2025, účast na jednání 18.8.2025), tři režijní paušály po 450 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , cestovné vozidlem Volvo ve výši 1 233,58 Kč k jednání z Prahy do Loun a zpět, celkem 146 km, průměrná spotřeba 6,4 l/100 km, použité palivo benzin 95, cena 35,80 Kč/l, sazba základní náhrady 5,8 Kč a 21 % DPH ve výši 7 056,84 Kč .Soud nepřiznal žalobkyni náklady za doplnění skutkových tvrzení, když tato měla být již součástí žaloby. Soud dále nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za předžalobní výzvu, když ji posoudil podle obsahu jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015 , není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů nesplnil.
9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).