Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

39 Co 82/2025-281

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka

o 111 901,56 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. prosince 2024, č. j. – 253 ve znění opravného usnesení ze dne 10. ledna 2025, č. j. - 262

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje co do částky 48 034,97 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z 109 855,56 Kč od 8. 11. 2022 do zaplacení a ve výši 17 142,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 48 034,97 Kč od 8. 11. 2002 do zaplacení a ve výši 13 739,05 Kč a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se co do částky 63 866,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 11. 2022 do zaplacení a ve výroku III. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje co do částky 48 034,97 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z 109 855,56 Kč od 8. 11. 2022 do zaplacení a ve výši 17 142,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 48 034,97 Kč od 8. 11. 2002 do zaplacení a ve výši 13 739,05 Kč a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se co do částky 63 866,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 11. 2022 do zaplacení a ve výroku III. potvrzuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni 111 901,56 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 109 855,56 Kč od 8. 11. 2022 do zaplacení a ve výši 17 142,35 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 111 901,56 Kč od 8. 11. 2002 do zaplacení a ve výši 13 739,05 Kč (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení 40 051 Kč (výrok II.) a rozhodl, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.)

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení této částky z titulu smlouvy o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 200 000 Kč, který byl žalovaný povinen splácet v období od 15. 6. 2018 do 15. 5. 2023 v pravidelných měsíčních splátkách po 4 134 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami dluhu žalobkyně úvěr ke dni 15. 5. 2021 zesplatnila. Žalovaný prostřednictvím procesního opatrovníka navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že žalobkyně při uzavření smlouvy nepřezkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména z pohledu výše jeho tvrzených výdajů a nezohlednila, že již splácel úvěr ve splátkách po 7 746 Kč měsíčně a své běžné životní výdaje financoval prostřednictvím kreditní karty.

3. Soud prvního stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavci 5 - 8 rozsudku, skutkově uzavřel, že žalobkyně dne 21. 8. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 134 Kč počínaje 15. 6. 2018 až do úplného splacení. Žalovaný svůj dluh počínaje 15. 10. 2020 nehradil řádně a včas, proto žalobkyně dluh ke dni 16. 5. 2021 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila jistina 109 855,56 Kč a poplatky 2 046 Kč, celý dluh činil 116 399,33 Kč. Ke dni uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně zjistila, že žalovaný měl průměrný měsíční příjem 45 780 Kč, žil v nájemním bytě s manželkou a 2 nezaopatřenými dětmi. Splácel včas další závazek z úvěru v původní výši 550 000 Kč splátkami po 7 746 Kč měsíčně, spolu s pojištěním 8 258 Kč měsíčně, a měl se žalobkyní uzavřenu i smlouvu o úvěru ke kreditní kartě č. číslo ze dne 20. 7. 2017, závazky z ní rovněž řádně hradil.

4. S odkazem na ustanovení a , (o. z.), a , o spotřebitelském úvěru, a vládní soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný čerpal úvěr žalobkyně a sjednaným způsobem jej nesplácel. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu úvěru, poplatky a sjednané úroky. Uzavřenou smlouvu posoudil soud prvního stupně jako platnou s odůvodněním, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru byl žalovaný úvěruschopný. Příjmy žalovaného byly žalobkyni známy z jeho běžného účtu. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy u žalobkyně další závazky, byl však schopen je splácet a také je řádně splácel až do okamžiku, kdy se odstěhoval do stát. Nové závazky nepoužíval ke splacení závazků předcházejících, pouze závazky kumuloval. S tímto odůvodněním soud prvního stupně žalobě vyhověl, procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 16 rozsudku. Náhrada nákladů řízení státu nebyla v řízení přiznána, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná v plném rozsahu.

5. Proti rozsudku podala žalovaná prostřednictvím opatrovníka včasné odvolání. Namítala, že před poskytnutím úvěru žalobkyně neměla k dispozici dostatečné, přiměřené a spolehlivé informace o finanční situaci žalovaného. Uzavřená smlouva je neplatná, neboť z předložených výpisů vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného, když nezjišťovala ani nezohledňovala skutečnou výši výdajů žalovaného (pravidelných i mimořádných), zejména nezjišťovala výši nákladů spojených s bydlením v nájemním bytě žalovaného. Běžné měsíční výdaje žalovaného přesahovaly i 25 % příjmu jen pokud jde o běžné nákupy, léky a výdaje na společenský život. I skutečnost, že žalovaný financoval své běžné životní náklady z kreditní karty svědčila o tom, že nebyl ve zdravé finanční situaci. Žalovaný akcentoval, že v rámci odborné péče se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale tyto údaje musí alespoň v určitém rozsahu i prověřovat. Ve vztahu k výdajům spotřebitele nelze vycházet pouze ze zákonem stanoveného životního minima a z pouhých ničím nedoložených tvrzení spotřebitele k relevantním výdajům. K splácení dluhu žalovaný využíval prostředky z dalšího úvěru, případně kreditní karty. Nelze dovozovat, že se splácením výdajů mohla žalovanému pomáhat i jeho manželka, neboť žalovaný v žádosti o úvěr výslovně uvedl, že ostatní osoby žijící s ním ve společné domácnosti nemají žádný příjem. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.

6. Žalobkyně vzala v průběhu odvolacího řízení žalobu zpět co do 48 034,97 Kč (na jistině), 17 142,35 Kč (na kapitalizovaném úroku), úroku ve výši 8,05 % ročně z 109 855,56 Kč od 8. 11. 2022 do zaplacení, 13 739,05 Kč (na kapitalizovaném úroku z prodlení) a úroku z prodlení 8,25 % ročně z 48 034,97 Kč od 8. 11. 2002 do zaplacení. Zpětvzetí odůvodnila tím, že žalovaný dlužil jistinu 63 866,59 Kč, proto vzala svou žalobu zpět o rozdíl mezi uplatněnými 111 901,56 Kč a dlužnou částkou. Jinak se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Podle obsahu odvolání uplatnil žalovaný odvolací důvody ve smyslu Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích a a 5 , odvolání však neshledal důvodným.

8. Poskytování spotřebitelských úvěrů bankami je přísně regulováno právem EU, zejména směrnicemi EBA (Evropský orgán pro bankovnictví). Standardy EU zahrnují i posuzování úvěruschopnosti úvěrovaného spotřebitele a jeho bonity bankou. Banky vytváří na základě údajů právnická osoba i na základě vlastních interních údajů interní odhady normovaných výdajů a algoritmy pro automatizované výpočty úvěrových rizik, tyto normované výdaje jsou přitom zpravidla spolehlivější než konkrétní výdaje udávané úvěrovaným, neboť reflektují průměrné výdaje na bydlení či stravu, léky a oblečení. Je tomu tak proto, že v průběhu doby splácení úvěru může dojít ke změně bydliště i změně výše nájmu úvěrovaného. Také dosud vydávané výdaje na jídlo, léky, společenský život nepředstavují nutné výdaje, neboť výše konkrétních výdajů spotřebitele se logicky mění s ohledem na výši jeho příjmů. Posuzování bonity spotřebitele prostřednictvím automatizovaného vyhodnocování založeného na interních modelech bonity fyzických osob je standardním nástrojem bank a jako součást postupu úvěrování bank a řízení jejich úvěrových rizik je předmětem kontroly právnická osoba dle jejího plánu kontrol. Z obsahu spisu ani úřední činnosti soudu neplyne žádná pochybnost, že by u žalobkyně, jako u velkého bankovního u, právnická osoba shledala pochybení při kvalitě posouzení úvěruschopnosti spotřebitelů, případně shledala chybné nastavení jejího výpočetního modelu. Ani opatrovník k tomuto modelu žádnou konkrétní prokazatelnou výhradu nevznesl, vyjma toho, že banka měla posuzovat úvěruschopnost dle konkrétních výdajů žalovaného. Obecně patří posuzování bonity úvěrovaného za využití údajů o jeho platební a úvěrové historii, kterou má banka k dispozici, k jedněm z nejspolehlivějších reálně možných způsobů prověření bonity úvěrovaného. Žalující banka tak disponovala z vlastního interního systému (dlouhodobě vedený běžný účet žalovaného) i z běžně dostupných externích systémů (např. insolvenční rejstřík) v relaci k výši úvěru dostatkem údajů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v rámci jejího výpočtu bonity klienta dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet oba úvěry, součet obou splátek je pod platební kapacitou žalovaného, a správnost jejího úsudku konečně potvrzuje okolnost, že žalovaný podstatnou část úvěru řádně splácel. Skutečnost, že žalovaný hradil část plateb kreditní kartou, přičemž tyto platby byly spláceny v následujících měsících, neměla na tuto úvahu vliv, neboť i tak byly celkové příjmy a výdaje žalovaného v rovnováze. Otázka, zda je spotřebitel skutečně úvěruschopný, je otázkou vysoce odbornou a odpověď na ni nemusí být zejména v mezních případech zcela objektivní. Podstatou soudní kontroly posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je proto posouzení, zda proces posouzení úvěruschopnosti proběhl, zda proběhl správným způsobem za použití dostatečného množství ověřených dat a zda výsledek tohoto posouzení není zjevně nepřiměřený. Nevznikne-li poté konkrétní pochybnost o chybnosti postupu banky, není úkolem soudu posuzovat správnost výpočetního modelu banky ani správnost jejích interních dat. Protože taková konkrétní pochybnost v souzené věci nevznikla, lze uzavřít, že banka prověřila úvěruschopnost žalovaného dostatečně a soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

9. Protože však vzala žalobkyně v průběhu odvolacího řízení žalobu zpět co do částky 48 034,97 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z 109 855,56 Kč od 8. 11. 2022 do zaplacení a ve výši 17 142,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 48 034,97 Kč od 8. 11 .2002 do zaplacení a ve výši 13 739,05 Kč a žalovaný se zpětvzetím souhlasil, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a řízení co do této částky zastavil. Ve zbytku nároku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle jako věcně správný potvrdil.

10. Podle ve spojení s právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nevzniklo žádnému z účastníků řízení, neboť oba byli ve věci úspěšní obdobnou měrou.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je za podmínek přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.