Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
207 C 91/2025-25
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 17 270 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 5 000 Kč, jdoucím od 4. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 12 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč, jdoucího od 4. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 5 000 Kč, jdoucím od 4. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 12 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč, jdoucího od 4. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela 11. 9. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota-Anonymizováno, podle níž žalovaný v plném rozsahu nevrátil vyplacené finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný z celkové částky 27 270 Kč (kterou tvoří jistina 15 000 Kč, kapitalizovaný úrok, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek) uhradil celkem 10 000 Kč, což bylo dle „Předpisu splátek“ započteno na úhradu převážné části poplatků a kapitalizovaného úroku a částečně na jistinu, žalovaná částka 17 270 Kč tak představuje částečně neuhrazenou jistinu úvěru a nesplacenou část úroků a poplatků.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nevyjádřil se ani k možnosti postupu soudu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) rozhodnout bez jednání, přičemž při nevyjádření se souhlas předpokládá, žalobkyně souhlasila již v žalobě, soud proto ve věci rozhodl dle ust. § 115a o.s.ř. o.s.ř. na základě předložených listinných důkazů.
3. Podle smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 11. 9. 2023 půjčila žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal v hotovosti a zavázal se tento úvěr vrátit v 60 splátkách po 454,50 Kč týdně. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybnil a vedle jistiny ve výši 15 000 Kč se zavázal uhradit poplatek za zpracování úvěru ve výši 4 500 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 800 Kč a úroky z jistiny ve výši 2 970 Kč, celkem po 60 týdnech měl splatit 27 270 Kč. Z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet, spokojila se s dotazníkovým způsobem a nijak nedoložila, že by zjištěné informace ověřila (samy údaje o příjmech nevypovídají nic o schopnosti splácet, nejsou-li uvedeny a ověřeny výdaje). Navíc přímo v evidenční kartě klienta je uveden nebankovní závazek 6 139 Kč, což by mělo vzbudit pozornost poskytovatele. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru uvádí úrokovou sazbu 70,89% ročně a RPSN 212,77%. Dle žalobních tvrzení a přehledu plateb v hotovosti žalovaný na úvěr zaplatil pouze částku 10 000 Kč. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím archem dokládají, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení upomenut s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.
4. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než uváděla žalobkyně, resp. než plyne z přehledu úhrad. Soud tedy vycházel z toho, že více uhrazeno nebylo.
5. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne 11. 9. 2023 smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek však v celém rozsahu nesplnil, zůstatek úvěru ve shora popsaném rozsahu nezaplatil a neuhradil ani další smlouvou sjednané nároky.
6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla a vyplatila úvěr ve výši 15 000 Kč, a to za sjednaný úrok ve výši 70,89 % ročně z této částky, údajně v pevné částce 2 970 Kč, ve skutečnosti celkem 12 270 Kč, když ekonomickým účelem „poplatku za zpracování úvěru“ je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je funkcí úroků. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit včetně těchto úroků v 60 týdenních splátkách, což nesplnil, neboť uhradil jen 10 000 Kč.
7. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce, zda aktuální právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru má v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele za následek absolutní či relativní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy a dospěl ke zcela logickému závěru, že i podle aktuálně platné právní úpravy je následkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy absolutní. Zdejší soud se s argumentací uvedenou např. v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č.j. 27Co 143/2019 -113 zcela ztotožňuje, považuje ji za správnou, a proto na tam uvedenou argumentaci odkazuje.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ze smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit různě nazvané administrativní poplatky a úroky, tyto smluvní úroky činí dle smlouvy o úvěru 70,89% ročně, ve skutečnosti celkem 81,8% ročně z jistiny, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru podle smlouvy o úvěru činí 12 270 Kč za 60 týdnů, částka k vrácení po 60 týdnech je 27 270 Kč. Tyto úroky včetně neoprávněně požadovaných poplatků soud pokládá za zjevně rozporné s dobrými mravy, a to tím spíše v situaci, kdy k povinnosti posouzení úvěruschopnosti, kterou úvěrujícímu ukládalo dříve ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a nyní s účinností od 1. 12. 2016 ust. § 86 zák. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v zájmu odpovědného úvěrování, přistoupila žalobkyně naprosto formálním až formalistickým způsobem, tj. předtištěným a drobně psaným „prohlášením dlužníka“ ve smluvních podmínkách, smlouva je tak neplatná a požadovat lze pouze vrácení poskytnuté částky. Ujednání stran o povinnosti žalovaného zaplatit úvěrujícímu úplatu soud nadto posoudil jako neplatné dle ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud tak shledal žalobu co do částky 5 000 Kč jakožto dlužné jistiny po právu (rozdíl platby 10 000 Kč oproti jistině 15 000 Kč) a dle ust. § 2395 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku. Za stavu, kdy se žalovaný řádným nezaplacením jistiny dostal do prodlení dle § 1968 o. z., je povinen dle ust. § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný byl ve věci úspěšnější, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů. ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, dvojmo.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem řádně splněna v uvedené lhůtě, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.