Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 115/2025-28

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 36 056,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 13 100 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 13 100 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3. 2. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 056,64 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 087,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 174,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně a s úrokem ve výši 15 % ročně, vždy z částky 36 056,64 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČ IČO, uzavřela se žalovaným dne 9. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, kdy právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 42 141 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 037 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 895 Kč uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti, a to v 21 měsíčních splátkách po 4 388 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 9. 11. 2022. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil 3. 12. 2023. Žalovaný ode dne uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 36 900 Kč. Jelikož ze strany žalovaného nebyla ke dni 9. 11. 2022 dlužná částka uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 36 056,64 Kč od 10. 11. 2022 úrokem ve výši 15 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 29. 7. 2024 představovala výše pohledávky částku 96 373,58 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 36 056,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 174,12 Kč, když se jedná o sjednaný úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 36 056,64 Kč od 10. 11. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 7. 2024 a dále do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 087,60 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 36 056,64 Kč od 3. 1. 2024, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 29. 7. 2024 a dále pak do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením , její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 9. 2. 2021 mezi společností právnická osoba a žalovaným, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 42 141 Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách ve výši 4 388 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 9. 11. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. RPSN činila 75,75 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 55,20 % ročně (žalobou požadována částka 15 % ročně). Z karty zákazníka ze dne 9. 2. 2021 vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Z těchto informací, které nebyly právní předchůdkyní žalobkyní žádným způsobem ověřeny, je však zřejmé, že žalovaný neměl být vyhodnocen jako osoba schopna úvěr splácet. Z výzvy ze dne 31. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. , . Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. , (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

7. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených „databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá, krom údajného nahlédnutí do pracovní smlouvy a do výplatních pásek, které nebyly předloženy. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

9. Podle ,2 , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dalším důvodem, pro který bylo na místě žalobu částečně zamítat je skutečnost, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. a násl. , účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla dne 9. 2. 2021 poskytnuta peněžitá částka ve výši 50 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 42 141 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 92 141 Kč, a to do 9. 11. 2022. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu ( ). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit při přepočtu v úrokové sazbě 113 % ročně (nikoli 15 % ročně, jak požaduje žalobkyně žalobou, ani 55,20 % ročně jak je uvedeno ve smlouvě). Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. spisová značka, nebo Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 pod č. j. spisová značka, dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná.

12. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení , kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 36 900 Kč, zbývá tak doplatit částka 13 100 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 13 100 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení , jehož výše je přiznána v sazbě dle žalobkyně, které není v rozporu s uts. , a to ode dne 16. 11. 2024, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 31. 10. 2024. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle a podle poměru úspěchu a neúspěchu nepřiznal právo na jejich zaplacení žádnému z účastníků, neboť by to byl žalovaný, kdo byl ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly.

14. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle věta druhá a uložil žalovanému splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovené ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.