Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 176/2025-53
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 569 93 Korouhev
o zaplacení 12 209 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 3 210 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 1 293,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 3 210 Kč, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 1 293,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 9. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 209 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 3. 12. 2024. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k zaplacení poskytnuté částky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována nahlédnutím do registrů NRKI, BRKI, SOLUS a centrální evidence exekucí. Dále byla zkoumána příjmová i výdajová stránka žalovaného s ohledem na jeho věk, rodinný stav a splátky u jiných společností. Žalovanému byly finanční prostředky zaslány na jeho bankovní účet dne 3. 12. 2024. Dne 2. 1. 2025 žalovaný požádal o prodloužení splatnosti úvěru, kterému žalobkyně vyhověla a za tuto žádost žalovanému naúčtovala poplatek 990 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze 1 001 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného se splacením úvěru žalobkyně vyúčtovala žalovanému účelně vynaložené náklady za upomínkování v celkové výši 600 Kč. Žalovanému byla rovněž naúčtována smluvní pokuta ve výši 300 Kč. Dlužná částka pak sestává z nesplacené jistiny 9 989 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 990 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 300 Kč.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 22. 5. 2025 č. j. 11 C 176/2025 -38, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. Na usnesení žalobkyně reagovala podáním ze dne 18. 6. 2025, v němž odkázala na již předložené listin y a tvrzení uvedená v žalobě a popsala proces posuzování úvěruschopnosti. Dále uvedla, že v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný vyčíslil svůj příjem na 52 500 Kč a příjmy domácnosti činí 90 000 Kč. Po výdajové stránce bylo počítáno s životním minimem dospělých členů domácnosti ve výši 4 470 Kč a s náklady na bydlení a ostatními výdaji vždy po 10 000 Kč. Splátky jiným společnostem byly zjištěny ve výši 15 156 Kč. Žalovanému tak mělo zbýt na placení úvěru 22 444 Kč.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
7. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.
8. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 12. 2024 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky splatí do 2. 1. 2025 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Ve smlouvě si smluvní strany rovněž sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ, že se žalovaný zpozdí se splácením úvěru.
9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy žalobkyni sdělil, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, jeho příjem činí 45 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 90 000 Kč a splácí jiným společnostem 5 000 Kč.
10. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.
11. Z výpisu běžného účtu žalovaného soud zjistil, že tento výpis je vyhotoven za období od 1. 2. 2021 do 28. 2. 2021.
12. Z listin y označené jako Výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný v rámci poskytnutého úvěru žalobkyni uhradil částku 1 001 Kč. Výše dlužné částky je pak vyčíslena v souladu s žalobními tvrzeními.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 12 209 Kč.
14. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní skutečnosti.
15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 3. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytnuté finanční prostředky splatí do 30 dnů včetně poplatku ve výši 330 Kč, žalobkyni však uhradil pouze částku 1 001 Kč.
16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
24. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 12. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splatit poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála.
25. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z vlastní metodiky, informací poskytnutých žalovaným a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Nicméně žalobkyně soudu nepředložila žádné podklady, nehledě na skutečnost, že tvrzení žalobkyně stran příjmu žalovaného a jeho povinností navázaných na splácení dalších úvěrů se liší od údajů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 18. 6. 2025 tvrdila, že příjmy žalovaného činí 52 500 Kč a splátky jiným společnostem činí 15 156 Kč. Z předložené karty klienta však soud zjistil, že žalovaný svůj příjem vyčíslil na 45 000 Kč a další splátky na 5 000 Kč. Tento rozpor žalobkyně nijak nevysvětlila. Žalobkyně rovněž soudu nepředložila žádné listin y, na základě, kterých by bylo možné skutečně příjem a výdaje žalovaného a jeho domácnosti posoudit. Žalobkyně pouze předložila soudu výpis z bankovního účtu žalovaného, nicméně tento byl v projednávané věci zcela irelevantní, neboť byl vyhotoven za období února 2021, tedy z doby předcházející uzavření smlouvy o úvěru o více než tři roky. Soud proto postup žalobkyně shledává za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě interní listin y bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit majetkové poměry žalovaného a nebyla tak naplněna podmínka, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
26. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 3. 12. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na částku 8 999 Kč, neboť soud z předložených listin i tvrzení žalobkyně zjistil, že žalovaný splatil úvěr ve výši 1 001 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.
27. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
28. Ve zbývající části, tj. co do částky 3 210 Kč, soud žalobu výrokem II. zamítl.
29. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 74 %, žalovaný byl úspěšný z 26 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 48 % (§142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 2 694 Kč, které představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby. Z těchto 3 úkonů přiznal soud žalobkyni 1 úkon právní služby podle 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) ve znění do 31. 12. 2024, spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu) á 300 Kč. K takto přiznanému úkonu přísluší v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 náhrada hotových výdajů á 100 Kč. Další 2 úkony spočívající v zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) pak soud posoudil, s ohledem na novelizaci advokátního tarifu a s odkazem na § 15 tohoto předpisu, dle jeho znění od 1. 1. 2025, kdy za tyto úkony v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu žalobkyni přiznal odměnu á 400 Kč a náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 400 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 294 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a jeho doplatku ve výši 200 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 48 % činí celkovou částku 1 293,12 Kč (výrok III.).
30. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.
Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111017625.
V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.