Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 175/2025-28
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený 9. 8. 1999 bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 51 411,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 927,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 927,15 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala 28 484,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 705,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 270,54 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 43 443,15 od 30. 7. 2024 do 15. 11. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 20 516 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, úroku 29,55 % ročně z částky 42 243,15 od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 927,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 927,15 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala 28 484,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 705,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 270,54 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 43 443,15 od 30. 7. 2024 do 15. 11. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 20 516 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení, úroku 29,55 % ročně z částky 42 243,15 od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 10. 3. 2023 se společností právnická osoba, IČO: IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním úrokem, poplatky a náklady. Žalovaný celkem čerpal částku ve výši 56 478,65 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Na základě této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami zesplatněn ke dni 28. 2. 2024. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 33 551,50 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni podání žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 42 243,15 Kč, dlužného poplatku ve výši 1 200 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 28. 2. 2024 ve výši 7 968,27 Kč, kapitalizovaných úroků od 29 2. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 5 270,54 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 29. 2. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 2 705,54 Kč a dále úroky ve výši 29,55% p.a. z dlužné jistiny ve výši 42 243,15 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a zákonné úroky prodlení ve výši 14,75% p.a. z částky ve výši 43 443,15 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 42 243,15 Kč a dlužného poplatku ve výši 1 200, Kč, od 30. 7. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů a dále právní předchůdce žalobkyně zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, a to zejména z výpisu z bankovního účtu, resp. zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného vedeném u AirBank, a to za období od listopadu 2022 do února 2023.
3. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně (její právní předchůdce) ověřovala především výdaje žalovaného, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 8. 7. 2025, přičemž žalobkyně žádné další důkazní návrhy neuplatnila.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
6. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 10. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, a to ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 68 211,37 Kč (osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 3. 2023 včetně standardní informace o spotřebitelském úvěru). Totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla ověřena z občanského průkazu (fotografie k ověření totožnosti žalovaného včetně fotografie občanského průkazu). Žalovanému byla společností právnická osoba vyplácena mzda, a to dne 20. 12. 2022 částku ve výši 6 500 Kč, dne 23. 1. 2023 částku ve výši 7 820 Kč a dne 22. 2. 2023 částka ve výši 6 673 Kč; od společnosti právnická osoba pak žalovaný obdržel dne 20. 12. 2022 mzdu ve výši 3 400 Kč (výpis z běžného účtu, potvrzení o přijetí mzdy). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku v celkové výši 56 478,65 Kč (potvrzení o poskytnutí finanční částky). Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil celkem částku 33 551,50 Kč (tabulka umoření ze dne 29. 7. 2024). Dne 13. 2. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 13 666,62 Kč (výzva k úhradě dluhu ze dne 13. 2. 2024). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně seznamu smluv o postoupení pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky). Dne 29. 7. 2024byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně informována o postoupení pohledávky z předmětných smluv včetně příslušenství na žalobkyni, a to ve výši 53 580,09 Kč (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024). Žalovaný byl žalobkyní dne 31. 10. 2024 vyzván k úhradě dluhu po splatnosti, a to do 15. 11. 2024 (výzva k plnění ze dne 31. 10. 2024 včetně podacího lístku ze dne 1. 11. 2024).
7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 56 478,65 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 33 551,50 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování výdajů žalovaného.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
17. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů uvedených žalovaným stran jeho příjmové stránky, kdy tuto sice ověřil z výpisu z bankovního účtu žalovaného, nicméně žádným způsobem nepoměřoval, zda se jedná o dostatečnou výši příjmu na splacení poskytnutého úvěru. Výdajovou stránku žalovaného pak právní předchůdce žalobkyně neověřoval žádným způsobem. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného a ověřováním příjmů žalovaného bez současného ověřování jejích výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
20. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soud dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.
21. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku, resp. zbývající neuhrazenou částku 22 927,15 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaný na poskytnutou jistinu již uhradil částku 33 551,50 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. zbývající neuhrazenou část jistiny ve výši 22 927,15 Kč.
22. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 31. 10. 2024; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 1. 11. 2024 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 15. 11. 2025, kdy za doručenou se výzva považuje v souladu s ust. § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání. Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 16. 11. 2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.
23. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.
24. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.