Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 149/2025-32
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 30 766 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 157 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 157 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 12 609 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 1. 2. 2025 do 25. 2. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 12 609 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 745,95 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 157 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 157 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 12 609 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 1. 2. 2025 do 25. 2. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 12 609 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 745,95 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 20. 5. 2024 s žalobkyní uzavřel úvěrovou smlouvu. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, www. kamali.cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobkyně k tomu určené. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného, v tomto případě byla částka 20 000 Kč zaslána dne 20. 5. 2024 na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Dále byly sjednány poplatek za expres výplatu, poplatek za bezpečnou splátku, a poplatek za SMS servis. Žalovaný za trvání smlouvy uhradil 1 843 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, byla mu účtována smluvní pokuta. Úvěr byl ke dni 13. 12. 2024 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Žalobkyně za žalovaným eviduje pohledávku v celkové výši 30 766 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 29 164 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 3 960 Kč, úroků v celkové výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 630 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč s příslušenstvím.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a doložení důkazů prokazujících tyto skutečnosti, žalobkyně ve vyjádření ze dne 19. 3. 2025 uvedla, že veškerá tvrzení jsou obsažena v přílohách žalobní návrhu, tj. v kartě klienta a metodiky posouzení úvěruschopnosti.
3. Ačkoliv soud na základě listinných důkazů založených žalobkyní neměl za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval měsíční příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně se z ústního jednání konaného dne 18. 7. 2025 omluvila, soud proto neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
6. Dne 20. 5. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva na poskytnutí částky 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Sjednány byly rovněž i doplňkové služby, a to korunový odklad, poplatek za korunový odklad, služba expres výplata, bezpečná splátka, SMS servis (úvěrová smlouva ze dne 20. 5. 2024, ID žádosti 1314333, včetně splátkového kalendáře, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti 1314333, sazebníku poplatků platný od 4. 1. 2019). Dne 20. 5. 2024 žalobkyně poukázala částku 20 000 Kč na účet žalovaného (Opis k proplacení smlouvy ze dne 20. 5. 2024, výpis z účtu žalobkyně). Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 1 843 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Dne 28. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 9 784 Kč před zahájením vymáhání celého úvěru (výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 28. 10. 2024 včetně podacího archu). Dne 13. 12. 2024 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky 30 766 Kč (výzva ke splacení celé půjčky ze dne 13. 12. 2024). Dne 20. 1. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě částky 30 766 Kč, a to do 31. 1. 2025 (Předžalobní výzva k plnění ze dne 17. 1. 2024 včetně podacího lístku ze dne 20. 1. 2025). Z karty klienta ze dne 21. 2. 2025 se podává, v tomto dokumentu jsou uvedeny údaje tak, jak byly sděleny žalobkyni žalovaným (Karta klienta ze dne 25. 2. 2025). Žalobkyně má nastavena interní postupy pro posuzování úvěruschopnosti, a to především zjišťováním credit scoringu klientů (Metodika žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti). Z úvěrové zprávy žalovaného vedeného žalobkyní se pak podává, že žalovaný o úvěry u žalobkyně žádal opakovaně, přičemž 7 žádostí bylo odmítnuto, 11 jich bylo odvoláno, 6 jich je vedeno jako existující a ukončeno bylo 13 (úvěrová zpráva žalovaného). Z výpisu z účtu žalovaného za období od 19. 2. 2024 do 17. 5. 2024 se podává, že žalovanému byly na účet opakovaně (20. 5. 2024, třikrát dne 23. 4. 2024, 19. 4. 2024, 1. 4. 2024, 22. 3. 2024) připisovány platby od nebankovních společností poskytujících úvěry (výpis z bankovního účtu žalovaného).
7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni uhradil 1 843 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy žalobkyně vycházela toliko z údajů obsažených ve veřejně dostupných databázích, z údajů sdělených žalovaným, potažmo z výpisu z bankovního účtu žalovaného avšak výdaje žalovaného žádným způsobem neověřovala.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 4. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
17. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet pouze nahlédnutím do externích registrů (ISIR, RKI, SOLUS, CRIBIS), případně na základě neověřeného sdělení žalovaného (potažmo výpisu z bankovního účtu žalovaného, ze kterého se nicméně podává, že úvěry od nebankovních společností čerpal opakovaně a v krátkém časovém sledu). Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného a ověřováním příjmů žalovaného bez současného ověřování jeho výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
18. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.
19. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku 18 157 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaný na poskytnutou částku uhradil toliko 1 843 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. 18 157 Kč.
20. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 17. 1 2025; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 20. 1. 2025 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 31. 1. 2025, kdy za doručenou se výzva považuje v souladu s ust. § 573 o. z. třetí den po odeslání, tj. dne 23. 1. 2025. Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 1. 2. 2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.
21. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 745,95 Kč, přičemž tato částka představuje 18,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 231 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 766 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.
23. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně.
24. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.