Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 198/2025-32

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 533 167 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 508 620,05 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 508 620,05 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 827,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 827,98 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s uhrazením byť jediné splátky.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 717,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 546,94 Kč od 23. 10. 2024 do 27. 12. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 717,96 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení ve výši 15 % zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 16 077 Kč, která jí bude vyplacena z účtu zdejšího soudu po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 508 620,05 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 508 620,05 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 827,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 827,98 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s uhrazením byť jediné splátky.III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 717,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 546,94 Kč od 23. 10. 2024 do 27. 12. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 717,96 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení ve výši 15 % zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 16 077 Kč, která jí bude vyplacena z účtu zdejšího soudu po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 6. 12. 2023 uzavřel smlouvu o úvěru se společností právnická osoba (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky ve výši 25 000 Kč žalovanému; žalovaný úvěr v datech splatnosti nevrátil. Vyjma jistiny žalobkyně rovněž požadovala smluvní úrok ve výši 508 167 Kč. Stran posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, kdy na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

2. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně toho, kdy a jakým způsobem se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 508 167 Kč, žalobkyně uvedla, že se jednalo o písařskou chybu, přičemž z tohoto důvodu vzala žalobu dne 17. 6. 2025 zpět co do částky 508 620,06 Kč včetně příslušenství, tj. včetně úroku z prodlení v zákonné výši p.a. z částky 508 620,06 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení.

3. Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“) může žalobce vzít za řízení návrh na zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Dle ust. věta prvá je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. S ohledem na výše uvedené soud proto řízení dle , 2 a 4 zastavil, aniž by si musel vyžadovat souhlas žalovaného (výrok I).

5. Žalobkyně se tedy nadále domáhala toho, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 546,94 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši p.a. z částky 24 546,94 Kč ode dne 23. 10. 2024 do zaplacení.

6. K výzvě soudu, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a doložení důkazů prokazujících tyto skutečnosti, žalobkyně žádná konkrétní tvrzení ani důkazy nedoplnila. Žalobkyně doplnila, že žalovaný před podáním žaloby uhradil částku ve výši 14 717,96 Kč.

7. Ačkoliv soud na základě listinných důkazů založených žalobkyní neměl za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval měsíční příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně se z ústního jednání konaného dne 18. 7. 2025 omluvila, soud proto neposkytl poučení dle

8. Žalovaný se během ústního jednání k žalobě vyjádřil tak, že se v daném období dostal do dluhové pati, kdy celkově dlužil asi 200 000 Kč, nyní mu z této částky zbývá uhradit cca 60 000 Kč. S ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách.

9. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

10. Dne 22. 3. 2024 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva na poskytnutí částky 25 000 Kč, úroková sazba činila 114,73 % (smlouva o o úvěru splatném ve splátkách č. hodnota). Finanční prostředky byly žalovanému poukázány na bankovní účet dne 22. 3. 2024 (výpis z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně) Dne 22. 10. 2024 právní předchůdce žalobkyně žalovanému adresoval předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu ve výši 24 734,43 Kč (Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 22. 10. 2024). Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 (Smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne dopisem ze dne 18. 12. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024). Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k úhradě před podáním žaloby dne 18. 12. 2024 s tím, že pohledávka má být uhrazena do tří dnů (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2024 včetně podacího lístku z téhož data). Žalovaný před podání žaloby uhradil částku v celkové výši 14 717,96 Kč (shodná vyjádření účastníků řízení).

11. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 25 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 14 717,96 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy právní předchůdce žalobkyně vycházel toliko z údajů obsažených ve veřejně dostupných databázích, avšak příjmy ani výdaje žalovaného nijak nezjišťoval, ani neověřoval.

12. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle , (dále jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 10. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu a a násl. o. z.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

18. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. ).

19. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

20. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

21. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy a výdaje žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně posuzoval schopnost žalovaného splácet pouze nahlédnutím do externích registrů (ISIR, RKI, SOLUS, CRIBIS), případně na základě neověřeného sdělení žalovaného. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného a ověřováním příjmů žalovaného bez současného ověřování jeho výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

22. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soud dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

23. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku 9 827,98 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaný na poskytnutou částku uhradil částku 14 717,96 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. 9 827,98 Kč.

24. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení o. z. ve spojení s ustanovením Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 18. 12. 2024; v rámci této korespondence dané k přepravě téhož dne (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do tří dnů, kdy za doručenou se výzva považuje v souladu s ust. o. z. třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 23. 12. 2024. Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 27. 12. 2024. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení.

25. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.

26. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud zohlednil nepříznivou finanční situaci žalovaného a uložil plnění v měsíčních splátkách, které s ohledem na výši sporné pohledávky a výši náhrady nákladů řízení, shledal jako adekvátní ve výši celkem 3 000 Kč měsíčně.

27. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem III. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení (výrok IV. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení , když žalovaný byl v řízení úspěšný v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku soud rozhodl podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, kdy soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 508 620,06 Kč; předmětem řízení tak zůstala částka 24 546,94 Kč, kdy soudní poplatek činí 1 230 Kč. Ve zbytku tak soudní poplatek činil částku 20 097 Kč, který snížený o 20 % činí částku 16 077 Kč. Soud proto rozhodl tak, že po právní moci tohoto usnesení vrátí žalobkyni odpovídající část poplatku, což je v daném případě částka 16 077 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.