Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 C 127/2024-31

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 14 731 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení), a to z titulu nevrácení úvěru a poplatky s tím spojenými. Daná částka se skládá z doposud nesplacené jistiny úvěru ve výši částka, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši částka od datum do datum (tj. od následujícího dne po splatnosti pohledávky do podání návrhu ve věci), což činí celkem částka, avšak žalobkyně požaduje toliko částka, neboť zohlednila částečnou úhradu žalovaného ve výši částka.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla dne datum na účet č. č. účtu částku částka. Dne datum žalovaný požádal o navýšení zápůjčky o částka, které byly žalovanému zaslány na tentýž účet dne datum. Žalovaný se v souvislosti se zápůjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši částka. Jistina a poplatek byly splatné dne datum. Ke dni podání návrhu žalovaný uhradil žalobkyni toliko částku částka, o kterou byla ponížena smluvní pokuta.

3. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že poskytovala úvěry prostřednictvím internetové stránky www.Anonymizováno.cz. Žalovaný si přečetl nabídku, nastavil si dostupné parametry (výši a splatnost zápůjčky) a poté vyplnil formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, ve kterém zadal své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto učinil návrh na uzavření úvěrové smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaný rovněž odsouhlasil znění Všeobecných obchodních podmínek. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného skenem dokladu totožnosti s fotografií, dále pomocí ověřovací korunové platby, jejíž součástí je rovněž informace o majiteli účtu, na nějž je zápůjčka následně vyplacena. Smlouva o zápůjčce je žadatelem podepsána elektronicky, PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Po potvrzení byla smlouva zaslána žalovanému na uvedený email.

4. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného; od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Na základě tohoto prověření dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, proto byla smlouva o zápůjčce uzavřena.

5. Dále uvedla, že žalovanému v důsledku prodlení vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení určené a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy odeslané ve dnech datum, datum, datum, datum a datum) v celkové výši částka (částka za výzvu, přičemž výše poplatku odpovídá tržnímu standardu po zohlednění nákladů na přípravu dokumentu, tisk a poštovné). Náklady na písemné výzvy žalovanému k úhradě byly vynaloženy účelně, neboť byly odeslány s několikadenním odstupem a nejednalo se o šikanózní jednání žalobkyně.

6. Dne datum právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy, žalovaný nijak nereagoval a dluh neuhradil.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

8. Soud ve věci jednal dle . , v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o odročení jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

9. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

10. Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal zápůjčku žalobkyni vrátit ve výši částka nejpozději do datum, přičemž částka činí poplatek za poskytnutí zápůjčky. Roční procentní sazba nákladů činí 2 969 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky společnosti právnická osoba a Sazebník. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a úhrada účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vzniknou v souvislosti s prodlením klienta dle rozpisu uvedených sazeb, např. částka za písemnou výzvu k úhradě či upomínku. Dále byly ujednány podmínky pro prodloužení splatnosti a práva stran na odstoupení od smlouvy. Žalovaný potvrdil sjednání dané smlouvy zadáním elektronického kódu Anonymizováno. Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek se smlouvě o zápůjčce, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka, poplatek za navýšení zápůjčky činil částka. Splatnost zápůjčky celkem ve výši částka spolu s poplatky v celkové výši částka byly splatné dne datum. Žalovaný potvrdil sjednání dodatku zadáním elektronického kódu Anonymizováno. (smlouva o zápůjčce ze dne datum vč. všeobecných obchodních podmínek, dodatek e smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum).

11. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. č. účtu dne datum částku částka, a to pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného, a dne datum částku částka. (výpis z běžného účtu žalobkyně za srpen 2023, odpověď na výzvu k součinnosti od právnická osoba. ze dne datum, soubor příchozích plateb na účet žalovaného ze srpen 2023).

12. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka dne datum, následně dne datum, přičemž dlužná částka již činila částka; dne datum, přičemž dlužná částka již činila částka; dne datum, přičemž dlužná částka činila částka a dne datum, přičemž dlužná částka činila částka. Dne datum vyzvala žalobce žalovaného před podáním žaloby k úhradě pohledávky, která celkem činila částka do tří dnů. (upomínka ze dne datum, upomínka ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum vč. podacího lístku).

13. Soud nicméně nevzal za prokázané, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o úvěruschopnosti nepředložila žádný dokument, toliko uvedla, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. V tomto ohledu, tj. v ohledu prokázání, že žalobkyně adekvátně zkoumala schopnost žalovaného splatit úvěr, žalobkyně nesplnila své břemeno důkazní. Žalobkyně se přitom nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle (srov. usnesení Ústavního soudu z datum, sp. zn. , a rozhodnutí Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka). Na tom přitom nic nemění ani žádost žalobkyně o to, aby byla dopředu vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů obsažená v její písemnosti ze dne datum. Takovou povinnost soudu nelze dovozovat; soud uděluje zákonná poučení na jednání, o čemž byla rovněž žalobkyně přípisem ze dne datum vyrozuměna.

14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

15. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“) a podle 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení Rady 87/102/EHS (dále jen „ “).

16. Smlouva je dle a zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s neplatná. Dle těchto ustanovení je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel má povinnost řádně posoudit příjmy i výdaje spotřebitele a závěr o úvěruschopnosti učinit z jejich porovnání.

17. Soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39: „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Wachtlová, L., Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář, s. 101).“

18. Ve stejném duchu pak lze citovat i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. -141: „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. , který při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 (CAAnonymizovánoConsumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“

19. Žalobkyně neprokázala, že by adekvátně posoudila úvěruschopnost žalovaného. K tvrzením, že před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, neoznačila žádné důkazy. Dále soud uvádí, že pro posouzení úvěruschopnosti nestačí lustrace žalovaného ve veřejných databázích, nadto žalobkyně neprokázala, že dané lustrace před poskytnutím úvěru provedla.

20. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála zákonné povinnosti zkoumat dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného. O možnost procesního poučení k prokázání rozhodných skutečností v tomto směru se žalobkyně sama připravila, když se nedostavila k jednání (viz výše).

21. Výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a je přitom nutné interpretovat tak, že soud má v řízení povinnost zkoumat, zda poskytovatel posoudil úvěruschopnost spotřebitele dostatečně, z úřední povinnosti. Dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srov. závěry nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. , a rozsudku Soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance v. GK).

22. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (resp. neprokázání opaku) znamená, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li smlouva neplatná, pak jsou neplatná i všechna ujednání o úrocích a poplatcích.

23. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému částka, plnila dle , , ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „o. z.“) bez spravedlivého důvodu, a žalovanému proto vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat, a to ve výši částka, neboť žalobkyně uvedla, že žalovaný na poskytnutou zápůjčku splatil toliko částku částka, což soud zohlednil, a proto žalobě výrokem I vyhověl co do částky částka. Lhůtu k plnění soud určil ve standardní délce, tj. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Soudu totiž nejsou známy žádní informace svědčící o tom, že by nebylo v možnostech žalovaného splnit uloženou povinnost v takové lhůtě.

24. Co se týče dalších nároků žalobkyně, tyto soud důvodnými neshledal. Žalobkyně nemá právo na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši celkem ve výši částka ani na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vzniknou v souvislosti s prodlením klienta dle rozpisu uvedených sazeb (částka za každou písemnou výzvu k úhradě či upomínku, které byly žalovanému zasílány 1krát týdně po dobu 5ti týdnů) sjednaných v (absolutně neplatné) smlouvě o úvěru. Žalobkyně dále nemá právo ani na úrok z prodlení v zákonné výši, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (podle kterého platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem) lze označit za speciální normu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. poskytovali vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. . Soud proto výrokem II tohoto rozsudku žalobu zamítl, co se týče požadavku žalobkyně na uhrazení částky částka a úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně za dobu od datum do zaplacení.

25. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud aplikoval in principio , podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl každý z účastníků úspěšný, a to co do cca jedné poloviny s ohledem na výši žalované částky a příslušenství, které soud pro výpočet úspěchu a neúspěchu ve věci kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí a činil částku částka, tedy celková nárokovaná částka činila ke dni vyhlášení vč. příslušenství částka, přičemž žalobkyně byla úspěšná do částky částka a žalovaný do částky částka. Soud proto ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.