Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 163/2025-23

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 20 237,47 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 781,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 285,24 Kč od 12. 3. 2024 do 20. 3. 2024, z částky 25 743,24 Kč od 21. 3. 2024 do 28. 3. 2024 a z částky 19 781,24 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení 456,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 285,24 Kč od 3. 3. 2024 do 11. 3. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 26 285,24 Kč od 3. 3. 2024 do 20. 3. 2024, z částky 25 743,24 Kč od 21. 3. 2024 do 28. 3. 2024 a z částky 19 781,24 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 684 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 781,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 285,24 Kč od 12. 3. 2024 do 20. 3. 2024, z částky 25 743,24 Kč od 21. 3. 2024 do 28. 3. 2024 a z částky 19 781,24 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení 456,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 285,24 Kč od 3. 3. 2024 do 11. 3. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 26 285,24 Kč od 3. 3. 2024 do 20. 3. 2024, z částky 25 743,24 Kč od 21. 3. 2024 do 28. 3. 2024 a z částky 19 781,24 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 684 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném úhrady částky 19 781,24 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 26 285,24 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 28. 6. 2021 spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila s odbornou péčí. Žalovaný však žalobkyni ve lhůtě splatnosti ani kdykoliv poté i přes opakované písemné výzvy na žalobou vznesený nárok uhradil pouze peněžní prostředky ve výši 542 Kč dne 20. 3. 2024 a 5 962 Kč dne 28. 3. 2024.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.

4. Z listin nadepsaných „Smlouva o kontokorentním úvěru“, „Záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací“, „Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba.“, soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný písemně dohodli, že na dočasném poskytnutí peněžních prostředků do výše 23 000 Kč žalobkyní žalovanému, které měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně do 28. 6. 2021 vrátit a navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit peněžní prostředky ve výši 18,90 % ročně z poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků.

5. Zy nadepsané „Výpis z účtu“ soud zjistil, že nejpozději do dne 1. 3. 2024 žalobkyně poskytla žalovanému ve prospěch jeho bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 26 285,24 Kč.

6. Z listin nadepsaných „Poslední výzva před podáním žaloby“ a „Dodejka“ soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím písemné výzvy dodané do jeho dispoziční sféry dne 8. 3. 2024 neprodleně k úhradě (mimo jiné) žalobou nárokovaných peněžních prostředků.

7. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.

8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

9. Podle , , (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

11. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

12. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle o. z., ve výši podle , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

24. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , v jeho bodu 33, uvedl, že „s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů [viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s. 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s. I-6199, bod 61]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

25. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 – 178).

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla rovněž smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Žalobkyni tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Ačkoliv však žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila „s odbornou péčí“, neoznačila ani soudu nepředložila k prokázání této skutečnosti žádný důkaz.

28. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedeného (a pro úspěch ve věci zcela stěžejního) skutkového tvrzení vztahujícího se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení , , (dále jen „“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

29. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., soud dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný jsou si povinni vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytli, a proto vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 19 781,24 Kč, se splatností do 11. 3. 2024 (§ 570 odst. 1 o. z., § 607 o. z., § 1958 o. z.).

30. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 19 781,24 Kč spolu s úrokem z prodlení, při zohlednění tvrzených dílčích plnění žalovaného, ve výši 14,75 % ročně z částky 26 285,24 Kč od 12. 3. 2024 do 20. 3. 2024, z částky 25 743,24 Kč od 21. 3. 2024 do 28. 4. 2024 a z částky 19 781,24 Kč od 29. 4. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 684 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (ve výši 4 567,32 Kč, tj. 16,16 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (ve výši 23 701,14 Kč, tj. 83,84 %) při výsledku 67,68 % z částky 1 010 Kč, která se skládá ze dvou paušálních náhrad po 100 Kč podle , (předžalobní výzva, žaloba) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 810 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.