Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 146/2025-66
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení částky 13 182 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 894 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 894 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 3 288 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 288 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 894 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 894 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 3 288 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 288 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2025, po částečném zpětvzetí žaloby domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 13 182 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 182 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 12. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 22. 12. 2022 s žalovanou jako úvěrovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které jí poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 73,96 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 2 234 Kč, a to počínaje měsícem leden 2023, na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Kredibilita žalované pak byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, a dále lustrací v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná úvěr nehradila, když do data zesplatnění uhradil pouze 9 splátek v celkové výši 20 106 Kč. V důsledku prodlení se splátkou č. 10 splatnou dne 22. 10. 2023 pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, a to k datu 26. 12. 2023. Dle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny, kdy tato celkem činila částku 33 988,70Kč. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 328. 12. 2023 až do jejího zaplacení. Byť se žalobkyně původně domáhala vyšší jistiny a smluvní pokuty, tak po částečném zpětvzetí žaloby se domáhá toliko dlužné jistiny 9 894 Kč a dlužného pojistného za pojištění schopnosti splácet 3 288 Kč. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovanou, ta se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře, úvěrové smlouvy č. hodnota a dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. hodnota vyplynulo, že tuto uzavřela žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 73,95 % ročně. První splátka úvěru měla být uhrazena v 22.1. 2023. V bodě 6.3 pak bylo sjednáno pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části po dobu 65 dnů oprávnění žalobkyně odepřít plnění závazků ze smlouvy, dále automatické zesplatnění úvěru, kdy dnem zesplatnění se stává okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrady nákladů. V bodě 6.5 pak bylo dále sjednáno, že žalobkyni v případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradí novou jistinu, vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 6.1.smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Dle bodu 6.2. smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že první splátka měla být uhrazena dne 22. 1. 2023 a poslední splátka dne 22. 12. 2026. Z dokladu o vyplacení jistiny úvěru má soud dále za prokázané, že žalovaná celý úvěr čerpala dne 22. 12. 2022 bezhotovostně převodem na účet. Z dopisu ze dne 21. 11. 2023 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou v souvislosti s jejím prodlením k úhradě splátek č. 10 a 11 splatných 22. 10. 2023 a 22.11. 2023. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný celkem na uvedený závazek zaplatil 20 106 Kč. Z dopisu ze dne 126. 12. 2023 vyplynulo, že ke shora uvedenému dni došlo k zesplatnění úvěru, kdy tento sestával z jistiny 28 715,28 Kč kapitalizovaného úroku 5 273,42 Kč neuhrazené smluvní pokuty 499 Kč a paušálních nákladů 600 Kč a pojistného 822 Kč, když součástí smlouvy o úvěru bylo pojištění schopnosti splácet a žalovaná byla povinna hradit měsíční pojistné 274 Kč.
5. Z ostatních listinných důkazů (ověření v registru SOLUS a NRKI, formuláře hodnocení klienta, dokladů o příjmech žalovaného, …) soud neučinil žádná podstatná skutková zjištění s ohledem na právní posouzení věci.
6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je i po částečném zpětvzetí důvodná jen částečně. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 73,95 % ročně. O uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako přiměřeném, když soudu je s jeho rozhodovací účinnosti známé, že v prosinci 2022 se úroková míra bank pro obdobné typy úvěrů pohybovala okolo 10,3 % ročně a žalobkyně požadovala úrokovou míru téměř sedkrát větší, a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. Pokud v daném období byly bankami poskytovány úvěry a zápůjčky, kdy se úroková sazba pohybovala pod 10,3 % za jeden rok, tak i v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou i úroková sazba 3 krát vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity), je možné jako přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou okolo 30% za rok. V daném případě ji však sjednaná úroková sazba více než dvojnásobně překračuje. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne datum, č.j. 25 Co 141/2018-92, nebo ze dne datum, č.j. 25 Co 270/2019. Ke shora uvedenému pak soud dále doplňuje, že jako neplatné shledává i ujednání o smluvních pokutách, kdy tyto jsou kumulovány v podstatě za tatáž prodlení, kdy výše smluvní pokuty se odvíjí toliko od délky prodlení úvěrované (žalované), kdy i náhradu nákladů v souvislosti s prodlením s úhradou splátek soud ve své podstatě považuje za smluvní pokutu. Rovněž tato ujednání soud shledává jako nepřiměřená a nemravná.
9. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý obchod nelze zhodnotit jinak, než jako nemravný, byť zde mohou být určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá postavení klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Pro rozhodnutí v dané věci je také klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu žalobkyně, která by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupila. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, posoudil právní vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaná žalobkyni vrátila 20 106 Kč. S ohledem na shora uvedené tak soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně bezdůvodného obohacení v částce 9 894 Kč, když ve zbývající části žalovaný nárok zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, protože pokud jde o uplatněný nárok na dlužné pojistné ve výši 3 288 Kč, pak soud konstatuje, že je-li neplatná celá smlouva, je neplatné i ujednání o pojištění a žalobkyně tedy na pojistné za dobu trvání smlouvy nemá nárok. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení po procesně méně úspěšné žalobkyni. Žalované žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K poměru úspěchu stran soud kapitalizoval původně požadované úroky z úvěru ke dni zastavení řízení a procesní zavinění na částečném zastavení řízení soud ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. posoudil stejně jako neúspěch žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které se podává ve lhůtě do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí či provedení exekuce.