Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 18/2025-19
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované
o 54 655,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se, co do kapitalizovaného úroku ve výši 20 921,27 Kč, a co do smluvní pokuty ve výši 860,71 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 43 090 Kč, a to do 1 roku od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba, co do zaplacení částky 10 704,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 7. 8. 2024 do zaplacení a dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 347,82 Kč, se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 584,69 Kč k rukám právního zástupce tituly před jménem jméno FO, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se, co do kapitalizovaného úroku ve výši 20 921,27 Kč, a co do smluvní pokuty ve výši 860,71 Kč zastavuje.II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 43 090 Kč, a to do 1 roku od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba, co do zaplacení částky 10 704,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 7. 8. 2024 do zaplacení a dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 347,82 Kč, se zamítá.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 584,69 Kč k rukám právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 54 655,01 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, které měla žalovaná vrátit do 15. 1. 2025. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplatila řádně a včas. Původnímu věřiteli nezaplatila ničeho. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek. Žalovaná ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.
2. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 1. 2024 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 15. 1. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč, a to s úrokem 108,72 % ročně. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli poplatek v částce 50 Kč za každou písemnou upomínku a dále byla dohodnuto, že dlužná neuhrazená jistina je ode dne následujícího po datu splatnosti sjednané splátky postižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně pak úvěruschopnost žalované zkoumal pouze na základě náhledu do jednotlivých rejstříků (SOLUS, insolvenční, bankovní, atd.).
3. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě jejího požádání peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky.
7. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
9. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního souduze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.
10. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobkyně a předložených listin vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně posuzuje úvěruschopnost žalované tak, že vychází především z náhledu do jednotlivých rejstříků (čl. 7.11. VOP). Žalobkyně uvedla, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a to především nahlížením do jednotlivých rejstříků. Součástí žalobních tvrzení ani listin pak není skutečnost, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec prováděl šetření k zjištění příjmů a výdajů žalované. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobkyně vyšel ohledně výdajů žalované pouze ze statistických údajů, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná.
11. Ve skutkové rovině má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 15. 1. 2024 peněžní prostředky v celkové výši ve výši 60 000 Kč.
12. Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobkyně k omezenosti nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).
13. Žalobkyně v doplnění k žalobě tvrdila, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 910 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), poníženou o již uhrazenou částku. Dlužná jistina poskytnutého spotřebitelského úvěru činí částku ve výši 43 090 Kč, která zohledňuje, co žalovaná na danou pohledávku uhradila. Za této situace má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262).
14. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty. V tomto rozsahu soud řízení výrokem č. I zastavil.
15. Ovšem s ohledem na shora uvedené musel soud žalobu, jako částečně nedůvodnou zamítnout, a to v rozsahu přesahující bezdůvodné obohacení a úroků z prodlení, neboť tyto nelze v případě bezdůvodného obohacení na základě zákona o spotřebitelském úvěru, přiznat.
16. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 43 090 Kč, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). V dané věci se žalovaná k podané žalobě nevyjádřila, a taktéž se nevyjádřila ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky.
17. Na základě výše uvedeného tak soud vycházeje z obecných principů dokazování, maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele, určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. , když takto stanovená lhůta je dostačující pro zajištění dlužné částky, popřípadě pro opatření těchto finančních prostředků.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném případě žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 75 924,10 Kč (53 794,30+347,82+860,71+20 921,97). Rozsudkem jí však byla přiznána částka 43 090 Kč. Úspěch žalobkyně tak dosahuje 56,75 %. Neúspěch žalobkyně je tak v rozsahu 43,25 %. Do rozsahu neúspěchu soud počítá i zpětvzetí částek ze strany žalobkyně, neboť v tomto rozsahu zavinila žalobkyně, že o žalobě nemohlo být ze strany soudu rozhodnuto. Úspěch žalobkyně tak dosahuje 23,5 %. Náklady řízení se pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 186 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve pojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 655,01 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby ve věci před 1. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za zpětvzetí žaloby, neboť toto podání vyjma zpětvzetí části žaloby, které zavinila žalobkyně, neobsahuje žádná nová tvrzení. Náklady řízení tak představují částku 3 584,69 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě stanovené podle § 160 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.