Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 82/2025-73
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce,
se sídlem Adresa žalobce,
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného,
trvale bytem Adresa žalovaného,
o zaplacení 59 438,73 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 36 785,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 22 653,10 Kč, úroku z prodlení za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 10. 2024 ve výši 5 733,39 Kč, úroku za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 10. 2024 ve výši 11 474,46 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 59 438,73 Kč za dobu od 1. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 438,73 Kč za dobu od 1. 11. 2024 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 36 785,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně zaplacení 22 653,10 Kč, úroku z prodlení za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 10. 2024 ve výši 5 733,39 Kč, úroku za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 10. 2024 ve výši 11 474,46 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 59 438,73 Kč za dobu od 1. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 438,73 Kč za dobu od 1. 11. 2024 až do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 59 438,73 Kč spolu s úrokem z prodlení za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 10. 2024 ve výši 5 733,39 Kč, úrokem ve výši 11 474,46 Kč od 1. 3. 2024 do 31. 10. 2024, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 438,73 Kč od 1. 11. 2024 až do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 59 438,73 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost Anonymizováno právnická osoba, registrační číslo: tel. číslo, se sídlem v Anonymizováno podnikající v České republice svým odštěpným závodem právnická osoba, IČO: IČO (vystupující jako jméno FO bank!, dále jen „Anonymizováno“), uzavřel s žalovaným dne 30. 6. 2020 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovaný čerpal revolvingový úvěr až do výše 70 000 Kč. Své povinnost úvěr měsíčně splácet spolu se sjednaným úrokem počínaje dnem 17. 7. 2020 žalovaný řádně neplnil, právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni 29. 2. 2024. K tomuto dni dluh odpovídá žalované částce. BNP Paribas před uzavřením předmětné smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když provedl jeho lustraci v registru SOLUS, v registru CBCB a z informací sdělených žalovaným v žádosti o úvěru. V případě předmětného úvěru se také jednalo o konsolidaci úvěrů předchozích do jednoho nového úvěru. Souhlasným prohlášením Anonymizováno s žalobcem se žalobce stal smluvní stranou předmětné smlouvy s účinností od 1. 11. 2023.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil, soud tedy dle s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce byl při jednání poučen soudem dle § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. nechť doplní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když tato jsou uvedena v žalobě pouze velmi obecně a nechť tedy uvede, jaká konkrétní zjištění při daném procesu jeho právní předchůdce učinil a k jakým závěrům na jejich základě dospěl. K prokázání těchto tvrzení, nechť navrhne důkazy, když žádný z dosud navržených důkazů o zkoumání úvěruschopnosti nijak nesvědčí, to vše s výstrahou neúspěchu ve věci. Právní zástupce žalobce k tomu odvětil, že právní předchůdce žalobce vycházel z údajů sdělených žalovaným, které jsou obsaženy přímo v uzavřené smlouvě a kde byly uvedeny příjmy žalovaného, jeho výdaje a také příjmy domácnosti. Právní předchůdce žalobce nepochybně příjmy ověřoval, bohužel však žalobci nedodal žádné podklady. Co se týče výdajů, tyto byly zjištěny prostřednictvím ekonomického modelu, když bylo dospěno k částce výdajů ještě nižší, než uváděl žalovaný. Při zohlednění splátek předmětného úvěru ve výši zhruba 3 500 Kč měsíčně a dále deklarovaných příjmů výdajů žalovaného, respektive jeho domácnosti, vyplynulo, že bude schopen předmětný úvěr splácet. K tomuto pak právní zástupce doložil listin u označenou jako Protokol o prověření úvěrůschopnosti klienta. Soudem byl následně právní zástupce žalobce vyzván k opětovnému doplnění, když dosud provedené neshledal jako dostatečné k pozitivnímu závěru o dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. K tomu právní zástupce žalobce připustil, že již žádnými důkazy nedisponuje. Závěrem právní zástupce žalobce uvedl, že navrhuje žalobě v plním rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Dále odkázal na dosavadní vyjádření žalobce s tím, že s předestřeným názorem soudu se neztotožňuje, když má za to, že se právní předchůdce zabýval úvěruschopností dostatečně a vyhověl tak povinnosti stanovené v zákoně, čemuž svědčí také skutečnost, že úvěr byl po dobu více než tří let bez problémů splácen.
Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
3. Ze smlouvy uzavřené mezi BNP Paribas a žalovaným dne 30. 6. 2020 pod č. hodnota (a to s uvedením elektronického kódu bez podpisu žalovaného) vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr na poskytnutí elektro zařízení za 11 999 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 11 měsíčních splátkách po 1 199 Kč a dále revolvingový úvěr až do 70 000 Kč. Ve smlouvě je kromě osobních údajů žalovaného uvedeno, že jeho čistý měsíční příjem činí 43 000 Kč od zaměstnavatele právnická osoba, čistý příjem domácnosti pak částku 100 000 Kč a celkové náklady domácnosti částku 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný nemá mít žádné finanční závazky a má více než 10 let bankovní účet. K revolvingovému úvěru byla sjednána úroková sazba 22,68 % ročně. Součástí smlouvy byl rovněž rozsáhlý souhlas se zpracováním osobních údajů, sazebník poplatků a produktové podmínky.
4. Z výpisu čerpání a splátek ke shora zmíněné úvěrové smlouvě vyplynulo, že žalovaný v době od 30. 6. 2020 do 24. 8. 2023 načerpal celkem 199 099 Kč a ve splátkách uhradil v době od 24. 7. 2020 do 6. 11. 2023 celkem 162 313,37 Kč.
5. Dále žalobce doložil upomínku ze dne 23. 1. 2024 adresovanou žalovanému od Anonymizováno, kde je žalovaný vyzván k doplacení dlužných splátek z předmětného úvěru s výstrahou odstoupení od dané smlouvy. V dopisu ze dne 2. 3. 2024 bylo ze strany Anonymizováno žalovanému sděleno, že ke dni 29. 2. 2024 došlo k odstoupení od předmětné úvěrové smlouvy.
6. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 10. 2024 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobce žalovanému ohledně úhrady žalobou uplatněného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle připojeného poštovního archu byla tato písemnost ve stejný den žalovanému odeslána.
7. Z notářského zápisu č. NZ Anonymizováno sepsaným dne datum notářem tituly před jménem jméno FO vyplynulo, že došlo k postoupení pohledávek z úvěrů ze strany Anonymizováno na žalobce, a to včetně předmětného úvěru.
8. Žalobce dále doložil listin u označenou jako Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od jméno FO! Žalobce v této listin ě shrnul údaje, které byly o poměrech žalovaného uvedeny v uzavřené úvěrové smlouvě s tím, že splátky předmětného úvěru činily částku 3 500 Kč měsíčně, přičemž klientovi mělo dle jeho poměrů zbývat po odečtení i dalších výdajů celkem 96 500 Kč měsíčně. Zároveň na těchto listinách uvedl svou argumentaci na podporu možnosti užití statistických modelů pro potřeby zkoumání úvěruschopnosti.
9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Anonymizováno uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 199 099 Kč, žalovaný na základě smlouvy uhradil celkem 162 313,37 Kč. Anonymizováno měla při uzavírání předmětné smlouvy k dispozici údaje o poměrech žalovaného, jak jsou shora uvedeny. Pohledávka z předmětné smlouvy byla před zahájením tohoto řízení postoupena žalobci. Právní zástupce žalobce odeslal dne 21. 10. 2024 žalovanému předžalobní upomínku.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel shora uvedenou souhrnnou částku. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle § 87 zákona o SP .
12. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. S ohledem na absenci dalších důkazů i k výzvě soudu je nutno shledat, že právní předchůdce nedisponoval jediným objektivním důkazem o poměrech žalovaného. Není zřejmé, kdo a za jakých okolností doplnil údaje o příjmech a výdajích žalovaného do smlouvy a i kdyby se jednalo skutečně o žalovaného, tyto nejsou nijak ověřeny. Deklarované příjmy a výdaje se pak navíc nejeví jako věrohodné, když se samozřejmě nabízí otázka, proč někdo, komu má po úhradě veškerých výdajů zbývat k volnému užití bezmála 100 000 Kč měsíčně, má potřebu si brát úvěr na nákup elektroniky za 12 000 Kč, potažmo i revolvingový úvěr s limitem 70 000 Kč.
13. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
14. Rozpor se shora uvedenými požadavky judikatury tedy lze shledat již v tom, že původní žalobce informace sdělené údajně žalovaným nijak neověřil. Jistě nelze paušálně vyloučit užití statistických modelů a jistě také nelze vždy veškeré majetkové poměry klientů na výdajové a příjmové stránce zmapovat do každého detailu. Nelze však připustit, aby poskytovatelé úvěrů na tyto činnosti zcela rezignovali, zvláště za situace, kdy poskytují značně vysoké úvěry s poměrně vysokou splátkovou zátěží a údaje uvedené spotřebitelem jsou nevěrohodné či nestandardní. Užití jakýchkoliv modelů si také žádá zadání alespoň elementárních vstupních dat, která musí být objektivní a doložená. V daném kontextu si právní předchůdce žalobce měl a mohl počínat obezřetně, např. mu ničeho nebránilo si od žalovaného opatřit výpis z jeho bankovního účtu, který jistě dovede poskytnout velmi věrohodný obrázek o platební bilanci dané osoby. S dnešními technickými možnostmi lze takovou listin u opatřit velmi rychle a její analýza nemusí být nijak významně časově či odborně zatěžující. S ohledem na výše uvedené soud nemohl shledat, že se právní předchůdce žalobce schopností žalovaného splácet úvěr dostatečně zabýval, a proto shledal smlouvu s odkazem na výše uvedené neplatnou. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěr splácet nebo zkrátka byl ve výsledku úvěruschopný, nijak nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti úvěruschopnost zkoumat. Není pak ani zřejmé, z jakých finančních prostředků se tak dělo, zda se poměry žalovaného v průběhu čas nezměnily a nelze automaticky uzavřít, že se tak dělo z důvodu jeho dostačujících majetkových poměrů v době uzavření předmětné smlouvy. Pro úplnost soud také uvádí, že z provedených důkazů nijak nevyplývá, že by předmětný úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace úvěrů předchozích.
15. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 199 099 Kč, ovšem poníženou o dosavadní platby ve výši 162 313,37 Kč na výsledných 36 785,63 Kč. V daném případě se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).
16. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.