Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 28/2025-56
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 61 080,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 61 080,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 61 080,03 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 611 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 61 080,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z 61 080,03 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 611 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 61 080,03 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně Multitude Bank p.l.c. byla dne 3. 2. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 61 080,03 Kč. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného č. č. účtu. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 16. 12. 2024, žalovaný se však dostal do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po splatnosti dluhu do zaplacení.
2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 1. 4. 2025, č. j. 3 C 28/2025 -37, aby do 15 dnů od doručení sdělila, kdy a v jaké částce byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru, kolik žalovaný zaplatil na svůj závazek ze smlouvy o úvěru a jak tyto platby žalobkyně započítala. Dále nechť sdělí, z jakých konkrétních položek sestává žalovaná částka, tedy v jaké výši je požadována dlužná jistina, úrok, poplatky či smluvní pokuta. Jde-li o úrok, poplatky či smluvní pokutu, tak nechť dále sdělí, za jaké období a z jaké částky jistiny byly počítány. Dále soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení v žalobě ohledně skutečnosti, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvou, výplatními páskami, potvrzením o provedení lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.
3. Dne 29. 5. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 79 742 Kč a žalovaný zaplatil celkem 124 050 Kč. Žalovaná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 36 434 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroku za období čerpání úvěru ve výši 23 896,03 Kč. Žalobkyně současně doplnila, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.
4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř. “).
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně Multitude Bank p.l.c. se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně. RPSN činilo 299,98 %. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % nesplaceného úvěru s úrokem nebo splátkami ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že věřitel může po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Tytéž informace pak vyplynuly i z listin y nazvané jako standartní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Standartní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice.
8. Z faktury ze dne 16. 12. 2024 bylo zjištěno, že dluh žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobkyně k uvedenému dni činil 61 226,71 Kč a sestával ze zůstatku po poslední platbě ve výši 56 869,67 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroků za období čerpání ve výši 4 107,04 Kč.
9. Podle potvrzení o externí výplatě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 79 742 Kč, a to dne 3. 2. 2023 ve výši 15 000 Kč, dne 20. 2. 2023 ve výši 15 000 Kč, dne 16. 3. 2023 ve výši 13 000 Kč, dne 4. 5. 2023 ve výši 5 600 Kč, dne 31. 7. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 23. 8. 2023 ve výši 2 800 Kč, dne 10. 9. 2023 ve výši 1 400 Kč, dne 17. 10. 2023 ve výši 5 900 Kč, dne 20. 11. 2023 ve výši 6 500 Kč, dne 25. 3. 2024 ve výši 1 100 Kč, dne 26. 4. 2024 ve výši 2 000 Kč, dne 21. 5. 2024 ve výši 1 400 Kč, dne 25. 6. 2024 ve výši 880 Kč, dne 22. 7. 2024 ve výši 1 362 Kč a dne 26. 8. 2024 ve výši 5 800 Kč převodem na bankovní účet č. č. účtu. K výzvě soudu právnická osoba. potvrdila předmětné platby s tím, že majitelem tohoto účtu je žalovaný.
10. Z platební bilance se podává, že žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy zaplatil 124 050 Kč.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatku č. hodnota a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
12. Z oznámení ze dne 15. 1. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení žalované pohledávky.
13. Z výzvy ze dne 15. 1. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 15. 1. 2025, jak vyplývá z podacího lístku.
14. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 3. 2. 2023 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 79 742 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 146,949 % ročně se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 124 050 Kč. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.
15. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
22. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
23. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 79 742 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 3. 2. 2023. Zjištěno však ani přes výše popsané poučení soudu nebylo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumala schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr. Žalobkyně sice na výzvu soudu obecně sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného původní věřitel posuzoval s tím, že současně žalovaného lustroval v popsaných databázích. Nicméně žalobkyně nekonkretizovala, z jakých příjmů či výdajů úvěruschopnost žalovaného původní věřitel posuzoval, a současně ani soudu nedoložila žádné potvrzení o tom, že žalovaným uváděné osobní, majetkové či výdělkové poměry žalovaného před poskytnutím úvěru původní věřitel ověřil (např. pracovní smlouvou, výpisy z účtu či výplatní páskou, jak bylo příkladmo konkretizováno ve výzvě soudu ze dne 1. 4. 2025) a dále že by ověřovala platební morálku žalovaného lustrací v jí uváděných databázích. Přitom je nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
24. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.
25. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 79 742 Kč a žalovaný zaplatil 124 050 Kč. Žalovaný tedy již žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v plné výši vrátil (§ 2993 o. z.). Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně příslušenství, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na zaplacení úroku ani nákladů na upomínání. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 .
26. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 444 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky do výše 3 055 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku II. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 611 Kč.
27. Ve sporu byl žalovaný úspěšný, neboť žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný by tedy měl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil. Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval a podle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku II. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311002825.
Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku II. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.