Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 77/2025-62

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

státní příslušnost Anonymizováno bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 113 698,15 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 013,48 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 75 684,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 84 915,21 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 84 915,21 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 1 137 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 013,48 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 75 684,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 84 915,21 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 84 915,21 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 1 137 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 113 698,15 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu v žalobě, jakož i jejím následném doplnění, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne datum se žalovaným Žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Úvěr byl schválen akceptačním dopisem dne 16. 8. 2019 a úvěrové smlouvě bylo přiděleno číslo hodnota. Žalovaný se zavázal splácet revolvingový úvěr splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně však částkou 500 Kč, jakož i hradit pohyblivou základní roční úrokovou sazbu ve výši 22,68 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, když vzala v úvahu žalovaným uvedený příjem ve výši 19 289 Kč, který spadal pod statisticky dosahovanou mzdu regionu a žalovaný prokázal, že těchto příjmů v zahraničí dosahuje, dále ověřila Insolvenční rejstřík a prověřila exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat (14 000 Kč) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný uvedl nulové splátky a neměl poskytnuté jiné úvěry. Příjem žalovaného byl proto vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru. Pohledávka byla předána žalobkyni dne 30. 11. 2023 s dlužnou částkou 84 666,35 Kč. Žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností ke dni 30. 6. 2024. Na úvěr byla žalovaným celkově vyčerpána částka ve výši 549 278,48 Kč, přičemž byla žalovaným celkově uhrazena částka 511 265 Kč. Po datu zesplatnění neuhradil žalovaný na pohledávku ničeho. Ke dni podání žaloby činil stav úvěru dluh na jistině ve výši 84 915,21 Kč, na řádných úrocích ve výši 18 784,45 Kč, na úrocích z prodlení ve výši 7 771,49 Kč a na poplatcích celkem 2 227,30 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvou o převodu portfolia ze dne datum, ve spojení se soupisem postupovaných obsažených v notářském zápisu, na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství postupně přešla z právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v předloženém Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2023.

5. Žalobkyně soudu předložila Žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum, jakož i akceptační dopis ze dne datum včetně Sazebníku poplatků, výpis z úvěrového účtu, Podklady pre súdne konanie, jakož i y prokazující stav úvěru v minulosti ke dni 20. 3. 2025, z čehož má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaný zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Smlouvou byly sjednány rovněž pohyblivá zápůjční úroková sazba ve výši 22,68 % ročně, roční procentní sazba nákladů ve výši 30,28 %, pojištění ve výši 5,99 % ze splátky úvěru a měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč při pohybu na úvěrovém účtu. Žalovaný v žádosti ke své osobě uvedl, že je pracovníkem ve službách a prodeji, přičemž u zaměstnavatele pracuje od listopadu 2018, jeho čistý měsíční příjem činí 19 289 Kč, celkový příjem domácnosti 39 200 Kč, celkové náklady domácnosti 14 000 Kč, přičemž uvedl nulové finanční závazky. Z výpisů z úvěrového účtu, jakož i předložených podkladů byla zjištěna platební morálka žalovaného, jakož i částka celkově vyčerpaná a žalovaným uhrazená.

6. Z dopisu ze dne 25. 5. 2024 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do 30. 6. 2024 a vyrozuměn o skutečnosti, že pokud nebude do tohoto termínu dlužná částka uhrazena, odstoupí žalobkyně od sjednané smlouvy.

7. Dopisem ze dne 30. 6. 2024 byl poté žalovaný žalobkyní informován o odstoupení od smlouvy a splatnosti celého dluhu, přičemž byl vyzván k úhradě dlužné částky.

8. Dopisem ze dne 19. 2. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 6. 3. 2025 před podáním žaloby.

9. Z Analýzy nájemného v České republice byl zjištěn modelovaný tržní nájem mj. pro obec adresa.

10. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného, vedeného u společnosti Anonymizováno se podávají pohyby na účtu žalovaného za období červen 2021.

11. Z dopisu Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 15. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na neplnění splatného peněžitého dluhu řádně a včas přistoupila k zesplatnění dluhu, přičemž byl žalovaný vyzván k vrácení veškerých peněžitých prostředků. Žalovaný byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky ve Výzvě k plnění se základních skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, a to právním zástupcem žalobkyně, dne 11. 11. 2024.

12. Podle (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.

20. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru. Soud přitom dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR-Finance, Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na toto rozhodnutí navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. .

21. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. Posuzovaná smlouva o úvěru obsahuje toliko povšechné informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr, přičemž žalobkyně netvrdila, resp. ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z vyjádření žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti vyplynulo, že bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů, se zohledněním příjmů žalovaného (které dle žalobkyně spadaly pod statisticky dosahovanou mzdu regionu), pravidelných výdajů žalovaného – když výdajové složky byly stanoveny kombinací interních informací banky a dat sdělených klientem. K tomuto lze pouze poznamenat, že žalobkyně tato svá tvrzení ničím nedoložila, nebylo tudíž prokázáno, z jakých konkrétních podkladů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela a jak tyto ve vzájemné souvislosti hodnotila. Žalobkyně sice uváděla, že právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila mj. informace požadované a získané od žalovaného, nicméně nekonkretizovala, o jaké informace se mělo jednat, a toto své tvrzení rovněž důkazně nepodložila, resp. nedoložila, že by jakkoliv prověřovala data sdělená žalovaným v jeho žádosti. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Není tedy jakkoli zřejmé, jaké doklady žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně skutečně předložil k posouzení (či zda vůbec), resp. jaké informace žalovaný ke své finanční situaci sdělil, neboť jakékoliv dokumenty s tímto související ze strany žalobkyně zcela absentují (např. karta klienta, výpis z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva, aj.). Pokud se týká žalobkyní předloženého výpisu z účtu, je nutno poznamenat, že tento byl činěn za období června 2021, avšak úvěrová smlouva byla uzavřena již v roce 2019, tímto podkladem tudíž v době uzavírání úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně jistě nedisponovala. Právní předchůdkyně žalobně rovněž do příjmové stránky žalovaného počítala příjmy celé domácnosti, které uváděl žalovaný ve své žádosti, ačkoliv není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala podrobnosti týkající se celkových příjmů domácnosti, resp. co je tvoří, a žádala je taktéž doložit. Pokud žalobkyně odkazovala na skutečnost, že data získaná od žalovaného dále ověřovala s využitím statistických a ekonomických modelů, považuje soud takový postup za zcela nedostatečný s ohledem na vše výše uvedené. Lze mít tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla mít ucelený přehled o životní a majetkové situaci žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. S ohledem na to je nutné na nyní posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru pohlížet jako na absolutně neplatnou.

22. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ).

23. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle . Žalovaný čerpal částku 549 278,48 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaný uhradil toliko 511 265 Kč, je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku odpovídající rozdílu těchto částek, tj. částku ve výši 38 013,48 Kč (výrok I.).

24. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se přitom projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle Úrok z prodlení z přisouzené částky nebyl přiznán (výrok II.), protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalovaného (ve výroku II.) převýšil procesní úspěch žalobkyně (ve výroku I.). Žalovaný však žádné náklady neúčtoval, proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

27. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 1 137 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 4 548 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 5 685 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 1 137 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

28. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.