Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 169/2025-96

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 375 285,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 136 652,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 136 652,54 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 238 633,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ročně z částky 361 505,53 Kč od 5. 5. 2024 do 1. 8. 2024 ve výši 12 886,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 375 285,73 Kč od 2. 8. 2024 do 13. 10. 2024 a z částky 238 633,19 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 11,90 % ročně z částky 361 505,53 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 11,90 % ročně z částky 10 635,20 od 2. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 136 652,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 136 652,54 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 238 633,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ročně z částky 361 505,53 Kč od 5. 5. 2024 do 1. 8. 2024 ve výši 12 886,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 375 285,73 Kč od 2. 8. 2024 do 13. 10. 2024 a z částky 238 633,19 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 11,90 % ročně z částky 361 505,53 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 11,90 % ročně z částky 10 635,20 od 2. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 375 285,73 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa, PSČ adresa (dále jen „právnická osoba“), dne datum Smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou součástí Smlouvy také Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 420 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroků ve výši 11,90 % ročně splácet ve splátkách po 6 438 Kč měsíčně od 16. 3. 2020. Dle uzavřené smlouvy poukázala právní předchůdkyně žalobkyně částku 292 502 Kč ve prospěch jiného úvěru žalovaného vedeného u právnická osoba. a částku 20 080 Kč ve prospěch úvěru žalovaného u společnosti právnická osoba.. Zbývající prostředky byly žalovanému poskytnuty jako neúčelový úvěr. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Vycházel z údajů sdělených žalovaným, které ověřil z výpisu z účtu žalovaného za období předcházející poskytnuté úvěru s tím, že příjem žalovaného dosahoval částky 20 849 Kč a žalovaný své výdaje uvedl ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně jeho výdaje stanovil částkou 6 451 Kč a shledal, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Bral v úvahu statistické údaje a aktuální údaje životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. K nařízenému jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud tomuto návrhu nevyhověl, když ve věci nebyly splněny podmínky pro jeho vydání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno vyvěšením v souladu s procesními předpisy. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující ( ust. ).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 420 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně úroku ve výši 11,9 % ročně v měsíčních splátkách po 6 438 Kč počínaje dnem 16. 3. 2020. Úvěr byl poskytnut zčásti jako účelový ve prospěch jiných dluhů žalovaného v celkové výši 312 582 Kč a ve zbytku byl poskytnut jako neúčelový a poukázán na účet uvedený ve smlouvě (č.l. 3.2). V průběhu trvání smlouvy žalovaný ve prospěch poskytnutého úvěru uhradil částku 283 347,46 Kč, a to postupnými nepravidelnými splátkami. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti a úvěr nesplácel, přistoupil poskytovatel úvěru dne 4. 5. 2024 k jeho zesplatnění. Ze zprávy o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že poskytovatel úvěru prověřoval před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splatit a zabýval se příjmy žalovaného i jeho výdaji, a to na základě dat sdělených žalovaným. Bral v úvahu též interní informace banky, statistické údaje a aktuální údaje životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Vycházel z toho, že žalovaný dosahuje příjmu ve výši 20 849 Kč měsíčně, který uváděl v předchozí úvěrové žádosti. Toto bylo ověřeno z výpisu z účtu žalovaného za období předcházející úvěrové žádosti. Pokud jde o výdaje, uváděl žalovaný částku 2 000 Kč měsíčně a poskytovatel úvěru sám stanovil jeho životní výdaje a náklady částkou 6 451 Kč. Na základě toho byl shledán žalovaný úvěruschopný.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení o úhradě úplaty a seznamu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávky z výše uvedené smlouvy byly postoupeny žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávek žalovanému dopisem ze datum. Dopisem ze dne 28. 9. 2024 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně, a to ve lhůtě do 13. 10. 2024. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě dne 30. 9. 2024.

5. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. (dále jen „“) a též v zákoně č. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného a to informacemi, které měl k dispozici z jeho bankovního účtu na který docházely příjmy žalovaného z pracovního poměru. Žádným způsobem však nebyly ověřeny měsíční výdaje žalovaného, ač se tyto jeví s ohledem na tvrzenou výši jako nereálné. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost ověřována. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud vyzval žalobkyni dle ust. , odst. 3 , aby doplnila tvrzení a označila důkazy o tom, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy s žalovaným splnil povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ani po tomto poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu poučení žalobkyně nepřistoupila. Soud proto shledal, že žalobkyně neunesla břemeno břemeno důkazní v tom směru, původní věřitel jako poskytovatel úvěru dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách a uzavřel, že úvěrová smlouvy, o kterou žalobkyně opírá uplatněné nároky je absolutně neplatná, neboť odporuje . K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( .) Soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému poskytnuta částka 420 000 Kč a žalovaný zaplatil celkem částku 283 347,46 Kč, soud určil bezdůvodné obohacení ve výši 136 652,54 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Mezi účastníky pak nebyl prokázán spor ohledně možnosti žalovaného vrátit poskytnutou jistinu. Na platnost postoupení pohledávek nemá vliv jiná právní kvalifikace nároku provedeného soudem. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení v rozsahu uvedeném ve výroku I. I když je smlouva neplatná, tak žalovaný byl v předžalobní výzvě zástupce žalobkyně vyzván k vrácení dlužné částky ve lhůtě do 13.10.2024. Výzva byla odeslána dne 30. 9. 2024 a soud proto prodlení žalovaného stanovil od 14. 10. 2024. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , dle kterého byla v řízení převážně úspěšný žalovaný. Žalovanému však žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).