Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 142/2025-42
Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem adresa
pro zaplacení 30 179 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 575 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 979 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 625 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 554 Kč za dobu od 19. 8. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 575 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 979 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 625 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 554 Kč za dobu od 19. 8. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 179 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 5. 2023. Žalobu odůvodnila tím, že dle uvedené smlouvy poskytla žalovanému dne 16. 5. 2023 finanční prostředky ve výši 17 900 Kč, které mu zaslala na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 654 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 18. 8. 2023. Žalovaný žalobkyni uhradil jen 1 325 Kč. Žalobkyně kromě jistiny a poplatku dále požaduje smluvní pokutu ve výši 7 625 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 554 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.
2. Soud po provedeném dokazování učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 5. 2023 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému bankovním převodem finanční prostředky ve výši 17 900 Kč a žalovaný se je zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 654 Kč do 15. 6. 2023 (viz citovaná smlouva). Částka 17 900 Kč byla dne 16. 5. 2023 žalobkyní odeslána na účet žalovaného č. č. účtu (viz výpis z účtu žalobkyně, výpis z účtu žalovaného). Žalovaný žalobkyni uhradil 1 325 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).
3. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, žalobkyně v žalobě tvrdila, že si vyžádala od žalovaného informace ohledně jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K těmto svých tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Na následnou výzvu soudu, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 16. 5. 2024 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 900 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit, a to spolu se sjednaným poplatkem.
9. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 7. 2025, č. j. 19 C 142/2025-26, neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když na uvedenou výzvu soudu pouze sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Přitom v rámci žaloby tvrdila, že si vyžádala od žalovaného informace ohledně jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty žalovaného; předmětnou zákaznickou kartu ani jiné listiny, kterými by ověřila příjmy či výdaje žalovaného, však soudu nepředložila.
10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně patrně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si řádným způsobem neověřila, nelze než uzavřít, že nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.
11. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, tj. poplatků, smluvních pokut a ujednaných nákladů. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 17 900 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z nezpochybněných tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil 1 325 Kč, tuto částku tak soud započetl na výše uvedenou poskytnutou částku. Existující bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí 16 575 Kč (17 900 Kč – 1 325 Kč), které je žalovaný povinen vydat žalobkyni.
12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 16 575 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
14. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 575 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Předmětem sporu byla částka 39 352, 51 Kč (jistina + poplatek + náklady spojené s uplatněním pohledávky + smluvní pokuta + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 16 575 Kč, tedy ze 42 %. Úspěch žalovaného představoval 58 %. Žalovanému by tak tak náležela náhrada 16 % nákladů řízení (58 % - 42 %). Žalovaný se ale náhrady nákladů řízení vzdal, a proto o nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.