Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 92/2025-41
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, t. č. Anonymizováno
o 16 196,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 16 196,89 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 345,43 Kč, s úrokem z prodlení z částky 6 644,08 Kč ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem v kapitalizované výši 686,50 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 644,08 Kč ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 16 196,89 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 345,43 Kč, s úrokem z prodlení z částky 6 644,08 Kč ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem v kapitalizované výši 686,50 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 644,08 Kč ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2025 se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly však žalovanou stranou porušeny. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 6 644,08 Kč, poplatek ve výši 6 052,81 a úrok ve výši 15 % ročně a úrok z prodlení v kapitalizované výši a dále ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení z dlužné jistiny a smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč. Žalobce tvrdí, že na smlouvu uhradil žalovaný částku 8 303 Kč, poslední splátku 16. 6. 2023.
2. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Žalobce v prvé řadě ve věci prokázal svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobcem a společností Anonymizováno, IČ IČO, jako původním věřitelem ze dne 21.10.2024.
4. Ze smlouvy č. hodnota bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 2. 5. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem – spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr v částce 7 000 Kč, který žalovaný v plném rozsahu vyčerpal. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr do 30. 4. 2024 v pravidelných splátkách po 295 Kč týdně spolu s poplatkem ve výši 2 899 Kč (za sjednání úvěru a za flexibilní splácení) a úrok 3 480 Kč. Na úvěr uhradil do 16. 6. 2023 žalovaný částku 8 303 Kč.
5. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru. Z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný je nezaměstnaný, má jednu vyživovací povinnost, základní vzdělání, příjem žalovaný uvedl 21 231 Kč, výdaje 9 200 Kč, které však nejsou nijak doloženy, formulář toliko odkazuje na přiznání dávky/důchodu/podpory ze dne 21. 4. 2023
6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdce žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.
15. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
16. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil pravidelné výdaje žalovaného, které nadto nejsou nikde v důkazech předložených žalobcem prokázány ani v nejzákladnějším rozsahu a z předloženého formuláře žalobce je zřejmé, že je žalovaný nezaměstnaný. To vše za situace, kdy poplatek z úvěru přesahuje samotnou výši poskytnutého úvěru. Právní předchůdce žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto právní předchůdce žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.
17. V předmětné věci tedy bylo prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru ze dne 2.5.2023 je absolutně neplatnou. Soud proto vycházel dále z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a za situace, kdy žalovaný již uhradil před podáním žaloby částku 8 303 Kč, tedy částku přesahující poskytnutou jistinu 7 000 Kč, a jistina je tedy v celé výši uhrazena, nemá žalobce na úhradu žalované částky nárok. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
18. Z procesního hlediska má ve věci převažující úspěch žalovaná ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalované prokazatelně náklady řízení nevznikly, rozhodl soud dále tak, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a exekuci.