Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 46/2025-21
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 15 121 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 121 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 89,49 Kč od 18. 1. 2025 do 4. 2. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 121 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 843,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 5 121 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 89,49 Kč od 18. 1. 2025 do 4. 2. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 121 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 843,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 121 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 10 000 Kč, poplatků v celkové výši 1 121 Kč, úroků ve výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč spolu s příslušenstvím, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 7. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (dále jen „smlouva o úvěru“). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč, avšak v době splatnosti poskytnuté prostředky nevrátil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
právnická osoba řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav:
a/ Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný sjednali pomocí prostředků komunikace na dálku dne 19. 7. 2024 úvěrovou smlouvu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému 10 000 Kč převodem na jeho účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a s poplatky za volitelné doplňkové služby v celkové výši 1 121 Kč, a to v měsíčních splátkách podle splátkového kalendáře rozvrhnutého po dobu 24 měsíců od poskytnutí úvěru. V rámci druhé až osmé splátky měl žalovaný platit rovněž úrok z úvěru stanovený pevnou částkou 490 Kč. U ostatních splátek nebyl úrok z úvěru sjednán (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 7. 2024, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem, občanským průkazem žalovaného).
b/ Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet na základě shora uvedené smlouvy 10 000 Kč dne 19. 7. 2024 (opis výpisu proplacení smlouvy).
c/ Ke splnění povinnosti zkoumat schopnost žalované splácet úvěr žalobkyně v žalobě tvrdila, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. V žádosti žalovaný uvedl, že jeho příjem je 13 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 25 000 Kč (úvěrovou zprávou, potvrzením o provedení ověření bonity klienty).
4/ Žalovaný na dluh neuhradil ničeho (výpisem čerpání splátek a úhrad).
5/ Žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému dne 6. 1. 2025 předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil (předžalobní výzvou k plnění ze dne 3. 1. 2025, podacím archem ze dne 6. 1. 2025).
5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro projednávanou věc.
6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“).
8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (Anonymizováno) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky, celkem se zavázal žalobkyni zaplatit částku 13 760 Kč (navýšenou o cenu doplňkových služeb) s příslušenstvím. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, příp. jiných právních předpisů, před zneužitím postavení podnikatele.
15. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.
16. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v obecné rovině tvrdila, nepředložila však k těmto tvrzením žádné relevantní důkazy. Neunesla tedy ohledně svých tvrzení břemeno důkazní. Žalobkyně přitom měla povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. Anonymizováno, ve spojení s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci Anonymizováno (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
17. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele má pak za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona.
18. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené svým možnostem. Právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. Anonymizováno).
19. V kontextu s výše uvedeným rozhodl soud tak, že uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu v částce 10 000 Kč, neboť žalovaný neuhradil po uzavření smlouvy ničeho. Ohledně zbylých nároků (tedy částky 5 121 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 89,49 Kč od 18. 1. 2025 do 4. 2. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 121 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť vychází ze smlouvy, která jsou absolutně neplatná. Nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž splatnost jistiny dosud nenastala.
20. Ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. Anonymizováno ze dne 20. 4. 2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní. Posoudit možnosti žalovaného vrátit jistinu nebylo možné ani z tvrzení žalobkyně či jí předložených důkazů. Soud v této otázce dospěl k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny, odpovídá doba splatnosti dlužné částky v délce 30 dnů od právní moci rozsudku.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 843,60 Kč, přičemž tato částka představuje 32,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 121 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
22. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
23. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.