Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 35/2025-22
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem tituly před jménem jméno FO ve věci
žalobkyní: a) jméno FO Quieroz, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně/Apto 1108, Bairro Perdizes, em jméno FO Capital, Brazilská federativní republika
b) jméno FO Quieroz, narozená 22. 7. 1982 bytem Adresa žalobkyně/Apto 7, Paraná, em Londrina, Brazilská federativní republika
obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: JHT adresa s.r.o., IČO IČO sídlem adresa
o ochranu rušené držby
takto:
I. Žalované se ukládá, aby se zdržela rušení držby na pozemku parc. č. st. 148 zapsaného na LV č. hodnota pro k.ú. a obec adresa u právnická osoba pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Třebíči, a to tak, že závory nechá zvednuté.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalobkyním na nákladech řízení částku ve výši 7 400 Kč, a to k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalované se ukládá, aby se zdržela rušení držby na pozemku parc. č. st. 148 zapsaného na LV č. , hodnota, pro k.ú. a obec , adresa, u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Třebíči, a to tak, že závory nechá zvednuté.II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalobkyním na nákladech řízení částku ve výši 7 400 Kč, a to k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .
Žalobkyně se podaným návrhem domáhají vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost ve smyslu výroku tohoto usnesení.
Návrh odůvodnily tím, že žalobkyně jsou vlastníky pozemku p.č. st. 152/1 zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota pro k.ú. adresa, žalovaná pak vlastníkem pozemku p.č. st. 148 zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota pro k.ú. adresa. Přes uvedený pozemek žalované vede cesta, která představuje jediný příjezd na pozemek žalobkyň. Tato cesta byla užívána k zajištění přístupu na pozemek žalobkyň již před nabytím vlastnictví k pozemku žalobkyň rodinou jméno FO v restituci v 90 letech minulého století. Od r. 1993 je nemovitost žalobkyň pronajímána jako penzion Viz a Viz, který využívá pozemek žalobkyň k samotnému zajištění provozu penzionu, tak i jako parkoviště pro své hosty. Žalovaná však jako nový vlastník pozemku vybudovala z důvodu provozování placeného stání na svém pozemku na cestě mýtnou bránu, a to těsně před vjezdem na pozemek žalobkyň, kterou uvedla do provozu dne 18. 12. 2024, čímž neoprávněně zamezila historickému přístupu žalobkyň na jejich pozemek (včetně příjezdu ke garážím a domu s byty na pozemku žalobkyň). Právní zástupce žalobkyň se v průběhu výstavby brány snažil s žalovanou na zachování průjezdu na svůj pozemek domluvit, ale žalovaná mu pouze zaslala ceník parkování. Z výše uvedených důvodů se proto žalobkyně domáhají soudní ochrany proti neoprávněnému rušení držby práva průjezdu, kterou vykonávaly nerušeně více jak tři desetiletí.
K osvědčení svého nároku žalobkyně předložily soudu informace o pozemcích, katastrální ortofotomapu, smlouvy ze dne 2. 9. 1993, 4. 8. 2005, 31. 5. 2024, fotografie ze dne 13. 12., 14. 12. a 18. 12. 2024, sdělení jméno FO o ceníku parkovného ze dne 18. 12. 2024 a sdělení nájemce penzionu Viz a Viz o zamezení jediné příjezdové cesty na pozemek ze dne 18. 12. 2024.
Podle ust. 987 občanského zákoníku držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.
Podle ust. § 988 odst. 1 cit zákoníku držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.
Podle ust. § 991 cit. zákoníku držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.
Podle ust. § 1003 cit. zákoníku držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.
Podle ust. § 1008 odst. 1 cit. zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.
Podle ust. § 1010 cit. zákoníku spoludržba se řídí přiměřeně ustanoveními o držbě a o společných právech.
Aby byly žalobkyně se žalobou úspěšné, musí prokázat jen to, že byly držitelem práva (že je před zásahem žalované pokojně vykonávaly) a že toto právo žalovaná ke dni vyhlášení rozhodnutí ruší. S ohledem na to, že smyslem žaloby je obnova pokojného stavu, nezjišťuje soud, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Tyto zásadní předběžné otázky se řeší až v nalézacím řízení, především v řízení na ochranu vlastnického práva.
Z tvrzení žalobkyň a provedených důkazů má soud za to, že 6týdenní prekluzivní lhůta k podání žaloby je v daném případě splněna.
Po přezkoumání spisového materiálu pak soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyň na ochranu rušené držby je důvodná. Ze skutkových tvrzení žalobkyň a předložených listinných důkazů je zřejmé, že žalobkyně jako vlastníci pozemku p.č. 152/1 (spolu s osobami, jež mají uvedený pozemek žalobkyň pronajatý) až do 18. 12. 2024 užívali cestu přes pozemek žalovaných p.č. hodnota jako jediný příjezd ke svým nemovitostem. Dne 18. 12. 2024 však žalovaná zamezila žalobkyním v přístupu umístěním fyzické zábrany v podobě mýtné brány. Tímto jednáním jim žalovaná zcela vědomě v rozporu se zákonem zahradila vstup na jejich pozemek, a to přesto, že jí muselo být známo, že část jejího pozemku používají žalobkyně dlouhodobě jako jediný příjezd ke svým nemovitostem.
Žádný právní titul k uvedenému jednání však žalované nesvědčí, její popsané jednání je protiprávní a soud proto za splnění výše uvedených zákonných podmínek rozhodl o uložení povinnosti žalované ve znění výroku I. usnesení.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšných žalobkyň tak soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyněmi zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, odměně advokáta dle § 9 -1, § 7 -bodu 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 1 500 Kč a 3 x 300 Kč režijních paušálů dle cit. advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím zdejšího soudu.