Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 80/2025-15
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 122.561,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 122.561,24 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14.168,98 Kč, s úrokem ve výši 9,49 % ročně z částky 120.948,24 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 120.948,24 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4.903 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 122.561,24 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14.168,98 Kč, s úrokem ve výši 9,49 % ročně z částky 120.948,24 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 120.948,24 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4.903 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 7. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 122.561,24 Kč s úrokem ve výši 9,49 % ročně z částky 120.948,24 Kč za období od 2. 1. 2025 do zaplacení, dále úroku z prodlení z téže částky od 12. 1. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku 14.168,98 Kč za období od 23. 8. 2024 do 1. 1. 2025 s tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o hotovostním úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Úvěr měl být hrazen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.542 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 12. 2019. Úrok zahrnutý do splátky činil 9,49 % ročně. Za zprostředkování úvěru byl sjednán poplatek ve výši 5.000 Kč. Před poskytnutím úvěru byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Uhrazeny také byly ze strany žalovaného splátky splatné od 15. 12. 2019 do 23. 8. 2024. Na splátku splatnou dne 23. 9. 2024 byla zaplacena pouze částka 24 Kč. Z důvodu opakovaného prodlení proto žalobkyně využila oprávnění daných úvěrovou smlouvu a ke dni 2. 1. 2025 úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění byl dluh tvořen nesplacenou jistinou ve výši 120.948,24 Kč, nesplaceným smluvním úrokem ve výši 14.168,98 Kč, smluvní pokutou ve výši 500 Kč a pojistným ve výši 1.113 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
3. Účastníci byli v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) vyzváni, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně i žalovaný byli současně poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyni byla výzva doručena dne 30. 5. 2025, žalovanému fikcí dne 9. 6. 2025. Ve stanovené lhůtě se žádný z účastníků nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.
4. Z výpisu z nebankovního registru, z potvrzení o provedení ověření úvěruschopnosti, z výpisu z běžného účtu, ze smlouvy o úvěru, včetně úvěrových podmínek a dokladu o jejím podpisu, z potvrzení o vyplacení úvěru, ze splátkového kalendáře, ze zesplatněného dopisu, z dodatku ke smlouvě o úvěru, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:
5. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru poskytovatele právnická osoba., který na základě fúze sloučení zanikl a nastoupivší společností se stala žalobkyně, bylo potvrzeno, že za účelem poskytnutí účelového úvěru určeného k refinancování, vyšel poskytovatel úvěru ze skutečnosti, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil 28.000 Kč a žalovaný také měl vedlejší příjem ve výši 6.000 Kč. Žalovaný žil s partnerkou v nájmu bez dětí a celkové výdaje domácnosti, včetně splátek úvěru, činily 18.000 Kč. Příjem byl ověřen z bankovního výpisu, kde byla přímo verifikována platba mzdy v částce 28.564 Kč. Z pohledu insolvenčního rejstříku, registru SOLUS, centrální evidence exekucí a registru bankovních a nebankovních informací žalovaný prošel bez problému. Zároveň byly zohledněny 3 úvěry vyplývající z registru. Disponibilní čistý příjem žalovaného, po zohlednění výdajů, by měl činit 13.908 Kč, a tato částka postačovala k úhradě úvěru se splátkou ve výši 4.171 Kč. Věřitel při stanovení disponibilního příjmu nevycházel pouze z klientem tvrzených údajů, ale údaje ověřoval a stanovil tak disponibilní příjem nižší, než byla klientem deklarována částka příjmu.
6. Ze zprávy z registru CNCB plyne, že žalovaný měl v okamžiku žádosti o úvěr 3 existující úvěry, a sice dva splátkové a jeden nesplátkový. V případě nesplátkového úvěru se jednalo o kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaný nebyl v prodlení s úhradou žádných splátek. V případě splátkových úvěrů měl žalovaný úvěr ve výši 100.000 Kč, splatný v 96 splátkách po 1.619 Kč, kdy se jednalo o úvěr poskytnutý v březnu 2019 a žalovaný s úhradou těchto splátek nebyl v prodlení. Další existující splátkový úvěr na částku 100.000 Kč měl žalovaný sjednaný v září 2018 a to ve výši 100.000 Kč, přičemž tento úvěr byl splatný v 71 měsíčních splátkách po 1.988 Kč a byl taktéž řádně splácen. Splátkové zatížení tak v případě žalovaného činilo 3.607 Kč a zbývající částka všech dosud existujících úvěru činila 261.015 Kč.
7. Smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právnická osoba. a žalovaným došlo k poskytnutí úvěru ve výši 250.000 Kč za poplatek ve výši 5.000 Kč při úrokové sazbě 9,49 % ročně a RPSN 10,6 %. Pojistné odpovídalo částce 8,9 % a v měsíční hodnotě 371 Kč. Žalovaný tak měl do 15. 11. 2026 uhradit 350.183,01 Kč, a to v 84 měsíčních splátkách po 4.542 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 12. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Pro případ nikoliv řádného splácení byla sjednána pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostředky komunikace na dálku, přičemž podpis ze strany žalovaného byl doplněn dne datum. Dodatkem ze dne datum došlo ke změně smlouvy v části týkající se data splatnosti, kdy počínaje dnem 20. 1. 2021 došlo ke změně termínu splatnosti splátek na 20. den v měsíci. Úvěr byl vyplacen a připsán na běžný účet žalovaného dne 12. 11. 2019, resp. dne 13. 11. 2019.
8. Dle splátkového kalendáře žalovanému bylo předepsáno plnění ve výši 374.650,22 Kč, na které zaplatil 297.920 Kč a zbývá tak zaplatit na jistině 120.948,24 Kč, na úrocích 14.168,98 Kč, na pokutách 500 Kč a na pojistném 1.113 Kč. Žalovaný splácel v zásadě řádně a pokud se zpozdil, stalo se tak několik málo dní. To platilo do listopadu 2022, pak již některé splátky byly prováděny s delším odstupem po splatnosti, po určitou dobu pak došlo znovu k řádnému splácení a poslední úhrada ze strany žalovaného byla provedena dne 17. 9. 2024, kterou došlo k úhradě splátky splatné dne 23. 8. 2024 a v částce 24 Kč se pak jednalo o částečnou úhradu splátky splatné dne 23. 9. 2024. Dopisem ze dne 2. 1. 2025, který byl zároveň předžalobní upomínkou, bylo žalovanému sděleno, že banka žádá o předčasné doplacení půjčky ve výši 135.117,22 Kč, spolu se smluvní pokutou ve výši 500 Kč a pojistným ve výši 1.113 Kč, když tato částka měla být uhrazena nejpozději do 11. 1. 2025.
9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
12. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 250.000 Kč, splatný v 84 měsíčních splátkách. Smlouvou bylo sjednáno také pojištění. Úvěr byl zároveň úvěrem spotřebitelským, v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tak byl věřitel povinen zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet. Žalobkyně prokázala, že byla zkoumána jak příjmová, tak výdajová stránka žalovaného a že zjištěné závěry nevedly k pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když současně i žalovaný úvěr až do roku 2024 relativně řádně splácel. Soud tak má tuto povinnost za splněnou. Z předložených listin pak vyplynulo, že žalovaný právě porušil základní povinnost plynoucí z úvěrového vztahu, a to tím, že přestal počínaje zářím 2024 úvěr zcela splácet a žalobkyně tak využila oprávnění daného úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami a úvěr zesplatnila, neboť v případě nezaplacení dvou splátek byla sjednána možnost zesplatnění, k čemuž také žalobkyně v lednu 2025 přistoupila. Žalovaná částka je tak tvořena nezaplacenou jistinou, přičemž nárok na její vrácení vyplývá přímo z ustanovení § 2395 občanského zákoníku , stejně jako právo na placení úroků, který byl smlouvou sjednán ve výši 9,49 % ročně. V případě úroků z prodlení v podobě sankce za prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 byl shledán důvodným i tento požadavek. Důvodným pak byl shledán i požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč, která byla sjednána za prodlení s úhradou splátky, tedy pro případ porušení právní povinnosti tak, jak s tím počítá ustanovení § 2048 občanského zákoníku . Pokud jde o pojištění, povinnost pojištění hradit vyplynula přímo ze smlouvy, přičemž žalovaná částka 1.113 Kč představuje přesně 3 nezaplacené pojistné za období září, října a listopadu 2024.
15. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky tak, jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku.
16. O nákladech účastníků rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že právo na náhradu nákladů řízení přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, jejíž náklady tvoří toliko zaplacený soudní poplatek ve výši 4.903 Kč.
17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).