Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Co 1760/2024-108

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Jana Jursíka ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované,

bytem Adresa žalované

o zaplacení 199 578,98 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 9. 2024, č.j. -29,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, v části o lhůtě k plnění a v odstavcích II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, v části o lhůtě k plnění a v odstavcích II. a III. výroku potvrzuje.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 130 756,97 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku žalobu částečně zamítl ohledně částky 68 822,01 Kč, ohledně kapitalizovaných úroků ve výši 7 337,86 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 12 590,45 Kč a dále ohledně zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky 202 546,84 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení. V odstavci III. pak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 631,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně (tou byla v době vyhlášení napadeného rozsudku právnická osoba., IČO: IČO, přičemž k návrhu žalobkyně a se souhlasem nové žalobkyně rozhodl odvolací soud usnesením ze dne datum, č.j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum, o změně na straně žalobkyně z důvodu postoupení žalované pohledávky) se domáhala žalobou v této věci zaplacení dluhu dle úvěrové smlouvy s odůvodněním, že část poskytnutého úvěru žalovaná nesplatila. Spolu s tím se žalobkyně domáhala též úhrady příslušenství spočívající v úrocích, úrocích z prodlení a poplatcích dle úvěrové smlouvy číslo číslo. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí a s touto odbornou péčí že ověřila schopnost žalované splácet daný úvěr. Proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak žalovaná coby spotřebitel povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu tohoto úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně tak nemá právo na zaplacení úroků, poplatků a podobně. Žalované byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka 250 000 Kč, přičemž žalovaná postupně uhradila částku 119 243,03 Kč. K úhradě na jistině tak zbývá 130 756,97 Kč. Soud prvního stupně tak žalobu zamítl ohledně částky 68 822,01 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a výše specifikovanou částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno. Též byla žaloba zamítnuta ohledně kapitalizovaných úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem k tomu, že nárok na úrok z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny, soud rovněž zamítl žalobu ohledně úroků z prodlení, neboť splatnost jistiny dosud nenastala.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala zcela pasivní. Soud ji tak podle , odst. 3 nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit důkazy k prokázání těchto skutečností. V řízení též nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by žalovaná nebyla schopna živit se prací. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků vzhledem k výši jistiny odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, avšak počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně práva žalobkyně na řádné a včasné uspokojení přiznaného peněžitého nároku stanovil okresní soud splácení žalované částky pod podmínkou ztráty výhody splátek. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle , když žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, a to v rozsahu 65 % a neúspěšná v rozsahu 35 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci se tak rovná 30 %, proto v této výši přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Napadenému rozsudku vytýká v části týkající se přiznání částky 130 756,97 Kč lhůtu k plnění, kterou okresní soud stanovil ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně. K tomu namítá, že okresní soud nezjišťoval majetkové poměry žalované a měsíční splátku ani nijak neodůvodnil. Poukazuje na to, že žalovaná byla v rámci celého řízení zcela pasivní a k podané žalobě se nevyjádřila, o splátky nežádala a ani netvrdila a nedokládala svou majetkovou situaci, která by mohla uložení splátek jakkoliv odůvodnit. Výši splátek navíc žalobkyně považuje za zcela neadekvátní. Poukazuje též na to, že splátky, o kterých rozhodl okresní soud, jsou nižší, než ke kterým se žalovaná původně zavázala v rámci uzavřené úvěrové smlouvy. Pokud by žalovaná splácela přiznanou částku, tak by tak činila po dobu více než 3,5 let. Pokud by splácela i zbývající část pohledávky, trvalo by to minimálně další čtyři roky. Napadenému rozsudku též vytýká částečné zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru postupovala zcela v souladu s právními předpisy a judikaturou, s odbornou péčí řádného hospodáře. Úvěruschopnost posuzovala individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného fungování. Poukazuje na to, že žalobkyně je subjektem regulovaným ČNB a výsledky schvalování úvěrových obchodů jsou uloženy v interních databázích a systémech. Při uzavírání smlouvy žalobkyně vyšla z informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a následně provedla kontrolu veřejných databází (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací ohledně úvěrových závazků u jiných bankovních či nebankovních subjektů a v databázi Ministerstva vnitra zkontrolovala platnost průkazů totožnosti žalované). Dále v odvolání uvádí obecně, jaké typy výdajů jsou do výdajů žalované započítávány a též uvádí, z jakých údajů při poskytování úvěru vycházela. Takto vyšla z čistého měsíčního příjmu žalované 23 229 Kč a čistého měsíčního příjmu domácnosti 50 000 Kč. Počítala s podílem žalované na nákladech na bydlení 46,46 %. Dále v odvolání podrobněji specifikuje matematické modely výpočtu maximální měsíční částky. Z toho pak dovozuje, že minimální měsíční splátka žalované dle matematického výpočtu vycházela na částku bezmála 8 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala k úhradám splátek ve výši 3 706,39 Kč včetně pojištění. V odvolání pak žalobkyně dále podrobně rozebírá legislativní rámec, včetně směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2008/48/ES, a to k odůvodnění postupu posouzení úvěruschopnosti žalované. Též cituje z judikatury Nejvyššího soudu týkající se posuzování úvěruschopnosti. V odvolání též přichází s argumentací, že jelikož absolutní většina poskytnutých úvěrů je splácena řádně a včas, tak tato skutečnost svědčí o tom, že při posuzování úvěruschopnosti si žalobkyně počíná v souladu s požadavkem odborné péče. Též poukazuje na to, že žalovaná splácela svůj úvěr po dobu téměř tří let a byla tak schopna po dlouhou dobu svůj úvěr splácet. Navrhla, aby částku 130 756,97 Kč byla žalovaná povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku a aby napadený rozsudek byl změněn tak, že i ve zbytku bude žalobě vyhověno.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou a včas ( , ), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu dle ust. , odst. 3 a odst. 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Dle z. č. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39).

9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s tím, jak soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud odkazuje a s ohledem na odvolací námitky pouze dodává: Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že postupovala s odbornou péčí a s touto odbornou péčí ověřila ve smyslu výše uvedeného schopnost žalované splácet daný úvěr. Proto je úvěrová smlouva mezi účastnicemi (respektive mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) uzavřená absolutně neplatná pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v odvolání de facto pouze opakuje svoji argumentaci z řízení před soudem prvního stupně spočívající v tom, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z dostupných databází a tvrzení žalované a jí předložených listin a takto posouzená úvěruschopnost je dostatečná. Skutečností však zůstává, že právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z celkového příjmu domácnosti žalované ve výši 50 000 Kč měsíčně, ačkoliv žalovanou nebyly tvrzeny ani prokázány žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly, že by v domácnosti byl vedle příjmu žalované (23 228,67 Kč) další příjem, který by v součtu s příjmem žalované představoval právě částku 50 000 Kč měsíčně. Žalovaná v žádostí o úvěr uvedla, že v domácnosti je pouze jeden zdroj příjmu a doložila právě svůj příjem ze zaměstnání ve výši lehce přesahující 23 000 Kč. Tímto rozporem v samotné žádosti o úvěr spočívající v čistém příjmu domácnosti, který byl uveden ve více než dvojnásobné výši oproti jedinému tvrzenému a doloženému příjmu, se právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezabývala a tuto svoji argumentaci pak právě opakuje i v odvolání, když setrvává na svém výpočtu úvěruschopnosti uvažující s příjmem domácnosti žalované ve výši 50 000 Kč měsíčně. Tato zjištění pak vedou též odvolací soud k výše uvedeným závěrům o neplatnosti úvěrové smlouvy.

10. V uvedené situaci je pak žalovaná povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Jak správně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud, žalované byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka 250 000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila částku 119 243,03 Kč. Žalobě v rozdílu mezi těmito částkami (130 756,97 Kč) pak soud prvního stupně vyhověl a ve zbytku ohledně částky 68 822,01 Kč žalobu zamítl. S tímto se odvolací soud ztotožňuje. S ohledem na výše uvedené, totiž povinnost žalované vrátit toliko poskytnutou jistinu, pak zcela správně soud prvního stupně zamítl žalobu i ohledně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, neboť jak též správně uvádí, nárok na úroky z prodlení, vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož však dosud nenastala splatnost jistiny (tato je určena tímto rozsudkem), bylo i v této části nutno žalobu zamítnout.

11. Napadenému rozsudku nelze ničeho vytknout ani v části, v níž soud prvního stupně rozhodoval o lhůtě žalované k plnění, přičemž jí uložil zaplatit zbytek jistiny ve splátkách po 3 000 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Též odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru tato výše splátek odpovídá, neboť odpovídá možnostem žalované (jinak v řízení zcela pasivní) a též spravedlivému uspořádání účastníků s ohledem na výši jistiny. Odvolací soud pak konečně ničeho nenamítá ani proti uložení této povinnosti pod ztrátou výhody splátek, přičemž i takové uspořádání se odvolacímu soudu jeví jako spravedlivé.

12. S ohledem na výši uvedené byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle v odvoláním dotčeném rozsahu potvrzen, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž odvolací soud rovněž pochybení neshledal. Rozsudek soudu prvního stupně byl takto potvrzen s výjimkou části odstavce I. výroku, o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 130 756,97 Kč, v němž nebyl odvoláním dotčen. Jelikož se při vyhlášení tohoto rozsudku dopustil odvolací soud zjevné nesprávnosti právě v potvrzení i části výroku I., která odvoláním dotčena nebyla, a též zjevné nesprávnosti ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, opravil tyto zjevné nesprávnosti ještě v písemném vyhotovení tohoto rozsudku a nemuselo tak být vydáváno samostatné opravné usnesení ( ).

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ve spojení s , když v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu ve Strakonicích k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, avšak jen za podmínek uvedených v

Nebude-li podle tohoto rozsudku plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem či soudním exekutorem vykonán