Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 47/2024-30
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 894 397,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 462 807,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 462 807,03 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky ve výši 49 097,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 127,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 511 904,34 Kč od 14. 3. 2023 do 28. 8. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 097,31 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 338 382,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 338 382,49 Kč od 29.8.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Co do částky ve výši 44 110,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 037,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 382 492,73 Kč od 7. 7. 2023 do 28. 8. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 110,24 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 57 677,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 462 807,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 462 807,03 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky ve výši 49 097,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 127,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 511 904,34 Kč od 14. 3. 2023 do 28. 8. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 097,31 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 338 382,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 338 382,49 Kč od 29.8.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Co do částky ve výši 44 110,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 037,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 382 492,73 Kč od 7. 7. 2023 do 28. 8. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 110,24 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 57 677,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se v tomto řízení po žalovaném domáhá dvou nároků z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 2. 6. 2021 smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 580 331 Kč oproti zaplacení poplatku ve výši 0 Kč. Úvěr byl poskytnut tak, že dne 4. 6. 2021 byla žalovanému převedena částka 280 331 Kč na účet č. č. účtu a částka ve výši 300 000 Kč byla převedena na účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 4,99 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách splatných k 10. dni v měsíci ve výši á 7 969 Kč. Žalovaný měsíční splátky nehradil pravidelně, poslední splátku uhradil v částce 600 Kč dne 6. 3. 2023 a od té doby nezaplatil ničeho. Žalobkyně proto prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Nyní po žalovaném z tohoto úvěru požaduje dlužnou jistinu ve výši 509 364,12 Kč, poplatky ve výši 2 540,13 Kč, smluvní úrok ve výši 12 127,86 Kč (nezaplacené řádné úroky ve výši 4,99 % ročně z dlužné jistiny do zesplatnění) a zákonný úrok z prodlení z jistiny a poplatků ode dne zesplatnění úvěru. Druhý nárok žalobkyně požaduje z titulu smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 434 500 Kč. V rámci úvěru byla žalovanému dne 15. 11. 2021 převedena na účet č. č. účtu částka 50 500 Kč a částka 384 000 Kč mu byla převedena na účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky s úrokem ve výši 7,49 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách splatných k 10. dni v měsíci ve výši á 6 031 Kč. Žalovaný nehradil splátky pravidelně, naposledy uhradil dne 31. 3. 2023 částku 6 026,28 Kč a od této doby již nehradil ničeho. Žalobkyně proto přistoupila k prohlášení úvěru za okamžitě splatný. Nyní po žalovaném z tohoto úvěru požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 382 492,72 Kč a smluvních úroků ve výši 8 037,63 Kč (nezaplacené řádné úroky ve výši 7,49 % ročně z dlužné jistiny ode dne poskytnutí úvěru do zesplatnění) a zákonného úroku z prodlení z jistiny ode dne zesplatnění úvěru do zaplacení.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Žalovaný a žalobkyně podepsali návrh na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota ze dne 2. 6. 2021. V návrhu žalovaný deklaroval, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, jeho dosažené vzdělání je vyšší odborné, a že je podnikatelem. Dále žalovaný uvedl, že má příjem 60 439 Kč, nezbytné měsíční výdaje ve výši 7 500 Kč, limity kreditních karet a kontokorentů ve výši 50 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 26 000 Kč. Dále prohlásil, že má hypoteční úvěr. Žalovaný žalobkyni požádal o poskytnutí úvěru ve výši 580 331 Kč, který bude splácet 96 splátkami po 7 969 Kč při úrokové sazbě 4,99 % ročně. Strany smlouvy dále ujednaly, že za zaslání upomínky bude žalovanému účtován poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Celková částka splatná klientem podle smlouvy měla činit 708 242 Kč. Úvěr byl co do částky 280 331 Kč poskytnut za účelem úhrady dluhů žalovaného z osobního úvěru (na účet č. č. účtu) a co do částky 300 000 Kč poskytnut bez určení účelu (na účet č. č. účtu). Pohledávky žalobkyně z úvěru byly evidovány na úvěrovém účtu č. č. účtu, který byl rovněž účtem pro splácení úvěru. (prokázáno smlouvou ze dne 2. 6. 2021).
6. Žalovaný a žalobkyně dále podepsali návrh na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota ze dne 11. 11. 2021. V návrhu žalovaný deklaroval, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, jeho dosažené vzdělání je vyšší odborné, a že je podnikatelem. Dále žalovaný uvedl, že má příjem 76 287 Kč, nezbytné měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč, limity kreditních karet a kontokorentů ve výši 50 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 26 000 Kč. Dále prohlásil, že má hypoteční úvěr. Žalovaný žalobkyni požádal o poskytnutí úvěru ve výši 434 500 Kč, který bude splácet 96 splátkami po 6 031 Kč při úrokové sazbě 7,49 % ročně. Strany smlouvy dále ujednaly, že za zaslání upomínky bude žalovanému účtován poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Celková částka splatná klientem podle smlouvy měla činit 581 966 Kč. Úvěr byl co do částky 50 000 Kč poskytnut za účelem úhrady dluhu žalovaného z kontokorentního úvěru vzniklého mezi žalovaným a právnická osoba. (na účet č. č. účtu) a co do částky 384 000 Kč poskytnut bez určení účelu (na účet č. č. účtu). Pohledávky žalobkyně z úvěru byly evidovány na úvěrovém účtu č. č. účtu, který byl rovněž účtem pro splácení úvěru (prokázáno smlouvou ze dne 11. 11. 2021).
7. Před poskytnutím obou úvěrů žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to tak, že kontrolovala záznamy v dostupných registrech (insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů, interní black list, registry BRKI/NRKI, registr SOLUS). Dále žalobkyně vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval v žádosti, a zohlednila jeho výdaje, které stanovila porovnáním deklarované výše výdajů a aktuálních statistických dat (prokázáno Protokoly o ověření úvěruschopnosti klienta).
8. Před poskytnutím prvního úvěru žalobkyně z načerpaných dat pracovala s tím, že celková suma měsíčních splátek klienta dle CBCB zprávy činila 29 800 Kč, interní měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky činily 4 855 Kč, externí měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky činily 36 950 Kč a regionální náklady činily 7 334 Kč (prokázáno Prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti).
9. Před poskytnutím druhého úvěru žalobkyně z načerpaných dat pracovala s tím, že celková suma měsíčních splátek klienta dle CBCB zprávy činila 28 004 Kč, interní měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky činily 7 345 Kč, externí měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky činily 24 388 Kč a regionální náklady činily 7 051 Kč (prokázáno Prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti).
10. Žalobkyně disponovala mimořádným výpisem z účtu žalovaného č. hodnota pro období od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021. Dne 4. 6. 2021 přišla na účet žalovaného od žalobkyně jako platba na konsolidaci částka 300 000 Kč a dne 15. 11. 2021 přišla jako platba na konsolidaci částka ve výši 384 000 Kč. Debetní obrat účtu činil za uvedené období 1 332 462,90 Kč. Kreditní obrat za toto období činil 1 374 921,97 Kč, přičemž v této částce je zahrnuto výše uvedené čerpání úvěrů od žalobkyně v částce 684 000 Kč. Pravidelným opakujícím se příjmem žalovaného byla částka ve výši okolo 55 000 - 57 000 Kč od společnosti právnická osoba., další příjmy se pohybovaly v nepravidelné výši a z velké části (169 300 Kč) byly tvořeny příjmy z účtu č. č. účtu. Z výpisu lze vysledovat některé pravidelné výdaje, které žalovaný činil, přičemž se jednalo zejména o platby s označením „Hypotéka“ na účet č. č. účtu (celkem 50 500 Kč, průměrně měsíčně 8 416 Kč), platby bez označení na totožný účet č. účtu (celkem 65 000 Kč, měsíčně 13 000 Kč), platby společnosti Anonymizováno (celkem 19 510 Kč, průměrně měsíčně 3 251 Kč), platby pohonných hmot na čerpacích stanicích Anonymizováno (celkem cca 26 000 Kč, průměrně měsíčně cca 4 300 Kč), platby společnosti Anonymizováno v pravidelné výši 1 419 Kč měsíčně. Je také patrné, že žalovaný hradil z účtu nájemné ve výši 14 000 Kč a zálohy na služby ve výši 5 400 Kč (celkem 19 400 Kč) za bydlení v adresa. Ve výpisu z účtu je patrná úhrada ve výši 12 959 Kč ze dne 15. 6. 2021 na účet společnosti Anonymizováno s označením „Anonymizováno“ a dále jsou v září a říjnu 2021 patrné platby této společnosti ve výši 1 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. hodnota).
11. Žalobkyně žalovanému oznámila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy dopisy ze dne 2. 6. 2021 a 11. 11. 2021 (prokázáno Akceptací návrhu ze dne 2. 6. 2021 a 11. 11. 2021).
12. Na úvěrovém účtu č. hodnota žalovaný načerpal 580 331 Kč (300 000 Kč + 280 331 Kč) a zaplatil celkem 117 523,97 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. hodnota).
13. Na úvěrovém účtu č. hodnota žalovaný načerpal 434 000 Kč (50 000 Kč + 384 000 Kč) a zaplatil celkem 96 117,51 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. hodnota).
14. Žalobkyně prohlásila úvěr č. hodnota za okamžitě splatný dopisem ze dne 9. 3. 2023 a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu (prokázáno dopisem ze dne 9. 3. 2023). Žalobkyně prohlásila úvěr č. hodnota za okamžitě splatný dopisem ze dne 30. 6. 2023 a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu (prokázáno dopisem ze dne 30. 6. 2023).
15. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze spotřebitelského úvěru č. hodnota ve výši 526 676,98 Kč a dluhu ze spotřebitelského úvěru č. hodnota ve výši 391 383,79 Kč předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2023 a stanovila datum k úhradě do 28. 8. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou, dodejkou).
16. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.
17. Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalovaný požádal žalobkyni o dva úvěry, které částečně sloužily ke konsolidaci jeho dřívějších závazků. Na základě smlouvy ze dne 2. 6. 2021 od žalobkyně načerpal částku celkem 580 331 Kč, která byla co do částky 280 331 Kč vyplacena na účet žalovaného z předchozího osobního úvěru a co do částky 300 000 Kč byla vyplacena žalovanému na účet. č. č. účtu (dále též jako „úvěrový účet“). Na konsolidovaný úvěr z června 2021 měl žalovaný splatit 96 měsíčních splátek po 7 969 Kč při úrokové sazbě 4,99 % ročně. Žalovaný tento úvěr nesplácel řádně a včas, celkem uhradil toliko 117 523,97 Kč. Žalobkyně dále žalovanému poskytla dne 11. 11. 2021 druhý úvěr v celkové výši 434 500 Kč, který byl co do částky 50 000 Kč poskytnut na úhradu dluhu žalovaného z kontokorentního úvěru u společnosti právnická osoba. a co do částky 384 000 Kč byl vyplacen žalovanému bez určení účelu na úvěrový účet. Žalovaný měl tento úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po 6 031 Kč. Žalovaný ani druhý úvěr nesplácel řádně a včas, celkem uhradil toliko 96 117,51 Kč. Před poskytnutím obou úvěrů žalobkyně provedla lustraci k osobě žalovaného v dostupných registrech. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného pak vyšla z jeho deklarovaných příjmů, které porovnávala s deklarovanými výdaji korigovanými dle statistických dat, tj. ve výši 7 500 Kč (při první žádosti) a 8 000 Kč (při druhé žádosti). Dle protokolů o ověření úvěruschopnosti žalobkyně při první žádosti pracovala s tím, že žalovaný má deklarovaný příjem 60 439 Kč, interní měsíční splátky 4 855 Kč a externí měsíční splátky ve výši 36 950 Kč. Při posuzování druhé žádosti žalobkyně zvažovala, že žalovaný má deklarovaný příjem 76 287 Kč, interní měsíční splátky 7 345 Kč a externí měsíční splátky 24 388 Kč. Za období od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021 žalovaný na úvěrovém účtu přijal celkem 1 374 921,97 Kč, z čehož 684 000 Kč bylo tvořeno úvěry poskytnutými žalobkyní a 169 300 Kč bylo přijato z kontokorentního účtu žalovaného u společnosti právnická osoba. Žalovanému ve sledovaném období pravidelně přicházela platba ve výši kolem 55 – 57 000 Kč od společnosti právnická osoba. Celková částka odesílaná z účtu v předmětném období činila 1 332 462,90 Kč. Žalovaný tak za 6 měsíců spotřebovával v průměru 222 077,15 Kč měsíčně. Pravidelnými měsíčními výdaji žalovaného byly částky v průměru cca 19 250 Kč na úhradu hypotéky, 3 251 Kč na úhrady společnosti Anonymizováno, 4 300 Kč na pohonné hmoty, 1 419 Kč na pojištění Anonymizováno, 19 400 Kč na nájem a služby bydlení v adresa, (tj. celkem 47 620 Kč). U dalších výdajů nebyl zřejmý jejich účel. Žalovaný uhradil dne 15. 6. 2021 částku 12 959 Kč a v září a říjnu pokaždé částku 1 Kč společnosti Anonymizováno na úvěrový produkt Anonymizováno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu z obou úvěrů předžalobní výzvou, a to do 28. 8. 2023.
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
22. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
25. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
26. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
27. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
28. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to v obou případech poskytnutí úvěru.
29. Předně je třeba upozornit na skutečnost, že oba spotřebitelské úvěry byly poskytnuty na velmi vysoké částky, které měly být spláceny po dlouhé období (8 let). V takovém případě je na poskytovatele úvěru potřeba klást zvýšené nároky, pokud jde o zkoumání bonity žadatele o úvěr. Je tomu tak proto, že takový žadatel bude muset splácet vysoké splátky (7 969 Kč a 6 031 Kč) a je tedy namístě požadovat, aby disponoval dostatečně vysokými a stabilními finančními zdroji tak, aby mohl své závazky plnit po tak dlouhou dobu. Tím spíše, jednalo-li se o úvěr poskytnutý na konsolidaci dřívějších závazků, kdy potřeba konsolidace svědčí o těžkostech žadatele při splácení dosavadních závazků.
30. V řešeném případě sama žalobkyně tvrdila, že v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného přihlížela k jeho deklarovaným příjmům, které porovnala s deklarovanými výdaji (které nesměly být nižší než statistický průměr). Takové tvrzené příjmy a výdaje žalovaného však žalobkyně blíže neověřovala oproti konkrétním dokladům. Žalobkyně si nevyžádala daňová přiznání žalovaného, nedotazovala se na konkrétní složení jeho výdajů a vycházela pouze ze statistických údajů o regionálních nákladech. Žalobkyně tak nezjišťovala, jak žalovaný reálně žije a s jakými měsíčními náklady a spokojila se pouze s odpovědí, že žalovaný bydlí ve vlastním bydlení. Přitom, pakliže by žalobkyně již při poskytnutí prvního úvěru kontrolovala výpis z účtů vedeného pro žalovaného a tento důkladně zkoumala, musela by zjistit alarmující skutečnosti, které svědčily o tom, že jednak údaje tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr byly nepravdivé, jednak žalovaný spotřebovával více zdrojů, než dokázal generovat. Při poskytnutí druhého úvěru již tyto skutečnosti musely být žalobkyni více než zřejmé, neboť o nich podával jasný obraz výpis z účtu, kterým žalobkyně disponovala.
31. Takto žalobkyně zcela pominula, že žalovaný na svém účtu za období od června 2021 do listopadu 2021 učinil debetní obraty ve výši více než 1 332 462 Kč, tj. peníze spotřebovával průměrným tempem cca 200 000 Kč měsíčně. Při pohledu na pohyby na úvěrovém účtu žalovaného je zjevné, že tento vykazuje nestandardní chování ve vztahu k nakládání s finančními prostředky. Byť kreditní obrat úvěrového účtu činil 1 374 921 Kč, je zjevné, že 684 000 Kč pocházelo od samotné žalobkyně a 169 300 Kč bylo převedeno z kontokorentního účtu u jiné banky, který měl být navíc druhým úvěrem částečně konsolidován. Navíc, to, že přes účet tečou nějaké příjmy, ještě neznamená, že jsou kladnými zdroji vygenerovanými žalovaným za daný měsíc (může se např. jednat o půjčky přátel či prostředky z dalších úvěrů). Za uvedené období tak výdaje žalovaného činily více než dvojnásobek jeho příjmů, z nichž navíc není zřejmé, jakého jsou původu.
32. Dále je zjevné, že žalovaným deklarované výdaje ve výši 7 – 8 000 Kč jsou zcela podhodnocené, neboť nejen, že neodpovídají shora uvedené měsíční spotřebě (cca 200 000 Kč), ale ani pravidelným „mandatorním“ úhradám, které žalovaný činil (cca 47 000 Kč). Je zjevné, že žalovaným deklarované splátky externích úvěrů ve výši 26 000 Kč představovaly toliko splátku hypotéky. K tomu ale přistupovalo i nájemné placené za bydlení v adresa (19 400 Kč), splátky prvního konsolidovaného úvěru (7 969 Kč) a očekávané splátky druhého úvěru (6 031 Kč). Dále bylo možné vysledovat, že žalovaný již první úvěr nesplácel řádně. V neposlední řadě byla varovným signálem platba ve výši 12 959 Kč, která byla zjevně splátkou úvěrového produktu Kamali. Žalovaný tento externí úvěr patrně rovněž nesplácel včas, neboť na účet příslušné společnosti odeslal následující měsíce dvakrát platbu 1 Kč, přičemž, jak je soudu z úřední činnosti známo, taková platba bývá u tohoto pojistného produktu typicky hrazena za účelem odložení splatnosti úvěru tzv. korunovým odkladem. Uvedené skutečnosti vypovídaly o tom, že žalovaný v úvěrové smlouvě zamlčel nakolik je zadlužen.
33. Pakliže žalobkyně všechny výše uvedené skutečnosti pominula, nezkontrolovala pohyby na účtu, který pro žalovaného vedla, a po reálných příjmech a výdajích žalovaného důkladněji nepátrala, nelze její posouzení úvěruschopnosti žalovaného považovat za řádné. K tomu soud odkazuje na závěry ustálené judikatury, dle kterých věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele přitom nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.
34. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o rizikovosti poskytnutí úvěru žalovanému svědčily i ty údaje, se kterými žalobkyně pracovala. Před poskytnutím prvního úvěru žalobkyně počítala s tím, že žalovaný má deklarovaný příjem 60 439 Kč, interní splátky 4 855 Kč a externí měsíční splátky 36 950 Kč; k tomu dále měla přistoupit splátka 7 969 Kč na nově uzavíranou smlouvu. Při výši dosavadních splátek úvěrů 41 805 Kč, nové splátce 7 969 Kč a příjmu žalovaného 60 439 Kč činil ukazatel DSTI (tj. procentní podíl celkové výše všech měsíčních splátek na čistém měsíčním příjmu žadatele o úvěr) 82,35 %, přičemž Česká národní banka doporučuje poskytovatelům, aby žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru posuzovali při překročení hranice 40 % vysoce obezřetně.
35. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že obě smlouvy o úvěru jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné, neboť žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Žalobkyně nedostála povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobila neplatnost smlouvy.
36. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Žalobkyně tak nemá právo na žádné smluvní úroky ani smluvní poplatky, které vycházejí z neplatné smlouvy. Žalovaný je povinen z prvního úvěru žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky ve výši 462 807,03 Kč (580 331 Kč – 117 523,97 Kč); z druhého úvěru částku ve výši 338 382,49 Kč (434 500 Kč – 96 117,51 Kč). Celkem je tak žalovaný povinen vrátit 801 189,52 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ), tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z přiznaných částek 462 807,03 Kč a 338 382,49 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle předžalobní výzvy, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.)
37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 677,96 Kč, přičemž tato částka představuje 79,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 89,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 35 776 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 894 397,07 Kč sestávající z částky 11 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 950 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 650 Kč ve výši 6 436,50 Kč.
38. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.