Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 277/2025-14

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Kristýnou Křiváčkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 49 014,44 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. V části, jíž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 19 014,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 014,44 Kč od 19. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 486,50 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. V části, jíž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 19 014,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 014,44 Kč od 19. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 486,50 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba dne datum. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

2. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle , neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

4. Dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně. poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do datum spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši částka. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil. (Zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne datum, potvrzení o provedené platbě - výplatě úvěru.)

5. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání).

6. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání).

7. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.

8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. a , popř. nález Ústavního soudu sp. zn. ).

12. Žalobkyně pouze tvrdí, že původní poskytovatelka úvěru žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI a EUCB) a na základě uvedených skutečností nenabyla důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného. Konkrétní způsob ověření úvěruschopnosti však nedoložila a sdělila, že žádnými dalšími důkazy nedisponuje. Ze strany žalobkyně proto zůstalo jen v rovině tvrzení, přičemž i již tato samotná tvrzení jsou nedostatečná.

13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soudu nezbývá, než smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit i aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a v tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl.

14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 1 000 Kč měsíčně (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou, a to i s ohledem na výši nároku žalobkyně.

15. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. .

16. Soud závěrem poznamenává, že si je vědom, že by za běžných okolností nemělo být ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, učiní-li soud závěr, že žalobkyně určité skutečnosti neprokazuje. Žalobkyně však sama uvedla, že žádnými jinými důkazy nedisponuje a rozhodnutí soudu proto pro ni nemůže být překvapivé. Soudu je navíc z rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně se obdobných řízení obvykle neúčastní a navíc sama žalobkyně v návrhu připouští, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný pak byl v řízení zcela neaktivní. Z uvedených důvodů i s ohledem na výši předmětu řízení, považoval soud, veden i zásadou ekonomie řízení, nařízení jednání v této věci za nadbytečné a neúčelné.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 55 % a její neúspěch 45 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 %. Náklady řízení žalobkyně přitom činily 4 865 Kč a sestávají z vyměřeného soudního poplatku ve výši 1 961 Kč, odměnou zástupce žalobce za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení a předžalobní výzva, návrh na vydání EPR), a to dle , advokátního tarifu ve znění novely č. , dále 3 tzv. režijními paušály po 100 Kč podle advokátního tarifu a náhradou odpovídající 21 % DPH ve výši 504 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.

18. Lhůtu k úhradě nákladů řízení prodloužil soud z obvyklých 3 dnů na 90 dnů, a to s ohledem na požadavky § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost uhradit náklady řízení je třeba dle názoru soudu uložit rovněž v době přiměřené možnostem žalovaného.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.