Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 161/2025-27
Okresní soud v Náchodě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Špačkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 20 157,74 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 834,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 834,42 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 323,32 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 157,74 Kč od 9. 11. 2024 do 21. 12. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 323,32 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 594,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 834,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 834,42 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 323,32 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 157,74 Kč od 9. 11. 2024 do 21. 12. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 323,32 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 594,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 20 157,74 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne datum.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.
3. Soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s tímto postupem už v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Ze smlouvy o úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce – společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, Anonymizováno adresa, uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 34 291,51 Kč. Žalovaná byla povinna tyto prostředky vrátit nejpozději do datum. Z těchto listin nemá soud za prokázané, že by právní předchůdce žalobce jakkoli zkoumal před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované.
5. Ze sdělení Anonymizováno. ze dne datum má soud za prokázané, že na účet č. č. účtu vedený na jméno žalované byla dne datum byla připsána částka 15 000 Kč, dne datum byla připsána částka 10 000 Kč, dne datum byla připsána částka 15 000 Kč, dne datum byla připsána částka 10 000 Kč, dne datum byla připsána částka 5 000 Kč, dne datum byla připsána částka 5 000 Kč a dne datum byla připsána částka 2 500 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba - postoupil předmětnou pohledávku na žalobce, jakož i to, že bylo žalované toto postoupení řádně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne datum.
7. Z výzvy k úhradě ze dne datum a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných pohledávek ze smlouvy o úvěru.
8. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru žalované finanční prostředky v celkové výši 62 500 Kč. Dle obsahu smlouvy byla žalovaná povinna tyto prostředky vrátit nejpozději do datum. Žalovaná finanční prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátila jen zčásti, na jistě zbývá uhradit částka 16 834,42 Kč. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalované. Právnímu předchůdci žalobce tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na úhradu celkové částky ve výši 20 157,74 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 834,42 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 3 064,59 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 258,73 Kč. Právní předchůdce žalobce dne datum postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy na žalobce. Žalovaná poté na dlužné pohledávky ničeho neuhradila, a to ani po předžalobní výzvě žalobce.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 stejného zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Žaloba je v části důvodná.
16. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne datum částku 15 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč, dne datum částku 15 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč a dne datum částku 2 500 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne datum. Žalované na jistinu tohoto úvěru zbývá uhradit částku 16 834,42 Kč, kterou neuhradila ani po zaslané předžalobní výzvě. Žalobce přitom nedoložil, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované. S ohledem na tuto skutečnost je nutné uzavřít, že smlouva o úvěru je neplatná. Soud má tak za to, že v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru) by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V důvodové zprávě k zákonu č. 257/2016 Sb. je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno: „stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Účelem této úpravy je tedy především předejít případnému nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd., jak se nezřídka u narůstajícího počtu dlužníků stává. V současné době jsou již nadto zřejmé negativní celospolečenské dopady ponechání vývoje spotřebitelských vztahů pouze na nikterak neomezené smluvní volnosti. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 občanského zákoníku ). K tomu blíže viz. rozsudek Anonymizováno ze dne datum, č.j. Anonymizováno. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí). Soud má tedy s ohledem na výše uvedené za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení, tedy vrátit částku nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 834,42 Kč. Z této částky již žalovaná ničeho neuhradila. V dané procesní situaci bylo na žalované, aby tvrdila a následně taktéž i důkazně prokázala, že žalobci poskytnuté finanční prostředky uhradila. Žalovaná však tuto skutečnost netvrdila a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalované uložil zaplatit žalobci částku 16 834,42 Kč včetně úroku z prodlení (výrok I.). Žalobci však náleží úrok z prodlení až po marném uplynutí lhůty k plnění na základě předžalobní výzvy, kdy nastala splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 3 323,32 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 157,74 Kč od 9. 11. 2024 do 21. 12. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 323,32 Kč od datum do zaplacení (výrok II.).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že částečně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 67 %. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný v rozsahu 83,5 % a neúspěšný v rozsahu 16,5 %, rozdíl činí oněch 67 %. Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 807 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Celkem by tedy náhrada nákladů řízení při plném procesním úspěchu činila 2 380 Kč, z toho činí 67 % částku 1 594,60 Kč. Tuto částku 1 594,60 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní. Soud považuje žalobu za formulářovou, neboť u podepsaného soudu je podáno více obdobných žalob. Tyto žaloby je možné považovat za formulářové, neboť se v podstatě liší pouze údaji o konkrétním žalovaném, údaji týkajících se výše poskytnuté částky. Dle názoru soudu jsou tedy splněna kritéria stanovená v ustanovení § 14b odst. l vyhl. 177/96 Sb. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.