Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 157/2025-31
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného
o 82 927,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne datum ve znění doplnění žaloby ze dne datum se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši částka, který měl být uhrazen do datum. Žalovaný celkem na úvěr uhradil částku částka. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, která byla odeslána dne datum. Poté žalovaný uhradil ještě částku částka. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši částka, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši částka a úroku ve výši částka. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala lustrací z databází CRKI, SOLU, BRKI, NRKI, EUCB, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí: Dále provedla výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Následně žalovanému vyhověla žádosti o úvěr, neboť došla k závěru, že je žalovaný schopen jej splácet.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, neboť právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru, když nedostatečně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru sjednanou hypotéku s měsíční splátkou ve výši částka, měsíční výdaje na elektřinu měl ve výši částka a dále měl sjednány další úvěry, které byly viditelné v bankovním i nebankovním registru. Měsíční příjem měl přitom pouze ve výši částka. Smlouva o úvěru je i předmětem řízení u finančního arbitra. Žalovaný považuje proto smlouvu o úvěru za neplatnou.
3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř. “, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť souhlas účastníků soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Z úvěrové smlouvy ze dne datum, včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, standardních podmínek úvěrové smlouvy a dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným formou elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše částka. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčně částkou ve výši 13 % z čerpané částky úvěru, nejméně však ve výši částka společně s úrokem ve výši 146,949 % ročně.
6. Z potvrzení o platbě ze dne datum, ze dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a z přehledu plateb má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr v celkové výši částka a žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem částku částka. Částky uvedené v položkách „withdrawals“ v přehledu plateb soud považuje za částky, které právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému, neboť se shodují v datech i výších s částkami obsaženými v jednotlivých potvrzeních o platbách. Dále částky uvedené pod položkami „payments“ v přehledu plateb soud z logiky věci považuje za částky, které žalovaný uhradil na splátkách úvěru.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně dodatku č. hodnota ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne datum a seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ve výši částka na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě ze dne datum včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila změnu věřitele a vyzvala jej k úhradě dlužné částky.
9. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů neprovedl soud žádná relevantní skutková zjištění.
10. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
11. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v souladu, s níž měl žalovaný čerpat finanční prostředky až výši částka, a to opakovaně. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši částka a na splátkách úvěru uhradil celkem částku částka. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne datum, který byl žalovanému podle podacího archu odeslán téhož dne.
12. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“ a zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“.
13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
18. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZoSÚ).
21. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala, což je soudu známo mimo jiné i z úřední činnosti (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně pouze neurčitě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného a ve výpočtu ponechala rezervu ve výši 10 %, toto tvrzení však ničím neprokázala. Dále neprokázala své tvrzení, že byl žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru lustrován v registrech SOLUS, BRKI, NRKI a dalších. Žalovaný nadto uvedl, že měl sjednané jiné úvěry, které byly v těchto registrech viditelné, ani případné lustrace v uvedených registrech by tak nemohla vést k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Je tak evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.
22. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Plnění žalovaného v celkové výši částka proto pokrylo celou poskytnutou jistinu úvěru v celkové výši částka (shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaný podle žalobkyně zaplatil celkem částka, z listinných důkazů však vyplynulo, že uhradil celkem částka. V každém případě poskytnutý úvěr žalovaný zcela uhradil, a proto soud žalobu jako nedůvodnou výrokem I. v celém rozsahu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení právo procesně úspěšný žalovaný. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.