Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 220/2024-29

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 45 990 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 990 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 000 Kč od 28. 12. 2023 do 17. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 044,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 990 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 000 Kč od 28. 12. 2023 do 17. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 044,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 45 990 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota na základě které poskytla žalované úvěr na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala kromě jistiny zaplatit žalobkyni rovněž sjednaný úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Uvedená smlouva byla uzavřena elektronicky za pomoci prostředků komunikace na dálku. Žalovaná si nejdříve na webových stránkách žalobkyně www.Anonymizováno.cz zvolila parametry požadovaného úvěru, následně na těchto stránkách vyplnila registrační formulář, kam zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a odsouhlasila znění smlouvy. Za účelem ověření své totožnosti přitom žalovaná žalobkyni poskytla kopii dokladu totožnosti. Po úspěšně dokončené registraci pak žalovaná uzavřela smlouvu tím, že do žádosti o úvěr zadala verifikační SMS kód, který jí žalobkyně zaslala na jí uvedené telefonní číslo. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že k ověření výše příjmu žalovaná poskytla výpisy z bankovního účtu, případně výplatní listy. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala ve veřejných databázích (ISIR, CEE, CRKI a BRKI). Žalovaná svému závazku řádně nedostála a poskytnutý úvěr nesplatila. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši 12 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 990 Kč a s ohledem na prodlení žalované s úhradou rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 000 Kč, a to od 28. 12. 2023, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 24. 7. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Smlouva byla uzavřena elektronicky za pomoci prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaná potvrdila svůj souhlas se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem Anonymizováno v žádosti o úvěr (v souladu s článkem 10.9 smlouvy). Ověření totožnosti žalované před uzavřením smlouvy dosvědčuje doložená kopie občanského a řidičského průkazu žalované. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč a s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet tak, že úrok měla hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a jistinu měla žalovaná splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Datum splatnosti úroku bylo ujednáno vždy nejpozději k 23. dni v měsíci. V případě prodlení žalované s plněním, byla ve smlouvě stanovena povinnost žalované zaplatit žalobkyni také účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V případě prodlení žalované s plněním povinností vůči žalobkyni, byla žalobkyně oprávněna ukončit žalované oprávnění čerpat úvěr. Žalobkyně a žalovaná se ve smlouvě dále dohodly, že v případě prodlení žalované po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh (tj. nesplacená jistina, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení). V případě zesplatnění úvěru byla žalovaná povinna vrátit poskytnuté peněžní prostředky, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky.

4. Z výplatních pásek za období 10,11/2022 a 2,3,4/2023 soud zjistil, že čistá mzda žalované v říjnu 2022 činila 28 389 Kč, v listopadu 2022 činila 24 552 Kč, v únoru 2023 činila 20 424 Kč, v březnu 2023 činila 23 521 Kč a v dubnu 2023 činila 19 230 Kč.

5. Z doloženého potvrzení o platbě je parné, že žalobkyně dne 24. 7. 2023 zaslala částku 10 000 Kč na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě (č. č. účtu). Z části výpisu z účtu žalobkyně pak plyne, že dne 14. 8. 2023 žalobkyně poukázala na tentýž účet žalované částku 13 000 Kč a z jiné části téhož výpisu pak vyplývá, že dne 31. 8. 2023 žalobkyně poukázala na tentýž účet žalované částku 7 000 Kč.

6. Dopisem z 24. 12. 2023 oznámila žalobkyně žalované, že dne 24. 12. 2023 došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celkové dlužné částky.

7. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána i předžalobní upomínkou ze dne 9. 5. 2024, v níž jí byla poskytnuta lhůta k úhradě v délce tří dnů; upomínka byla odeslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

8. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje , : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

10. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

11. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

15. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

16. Pokud jde o povinnost žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že prostřednictvím výplatních pásek žalované (byť se nejedná o výplatní pásky za měsíce bezprostředně předcházející uzavření smlouvy) žalobkyně alespoň nějakým způsobem prověřila, že žalované je či byla pravidelně vyplácena mzda. Co se však týče výdajové stránky, zde žalobkyně její zkoumání nedoložila ničím, když soudu nedoložila žádné y prokazující průběh zkoumání výdajů žalované, potažmo průběh následného porovnávání jejích příjmů s těmito výdaji, stejně jako žalobkyně nikterak nedoložila průběh zkoumání způsobu plnění případných dosavadních závazků žalované. Žalobkyně tak dle názoru soudu při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí. Soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované.

17. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

18. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

19. Jelikož žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní upomínku, která byla odeslána 9. 5. 2024. Žalované byla pro úhradu celého dluhu určena lhůta 3 dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným. Jelikož nebylo prokázáno, kdy byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že „došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 14. 5. 2024, byla žalovaná povinna plnit do 17. 5. 2024. Ode dne následujícího, tj. ode dne 18. 5. 2024, potom vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle : „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 28. 12. 2023 (15 % ročně), tedy ve výši vyšší, než kolik činila zákonná výše ke dni 18. 5. 2024 (14,75 % ročně), soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení.

20. Soud žalobu zamítl co do částky 15 990 Kč představující součet smluvního úroku a smluvní pokuty, neboť na tyto položky žalobkyni z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nevzniklo právo. Co se týká požadavku žalobkyně na úroky z prodlení, pak soud připomíná, že se žalovaná dostala do prodlení až dne 18. 5. 2024 a to pouze s částkou 30 000 Kč, tudíž na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 000 Kč od 28. 12. 2023 do 17. 5. 2024, na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení a na úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 54 102,32 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 33 976,43 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla z 63 % úspěšná a z 37 % neúspěšná (z 37 % tak byla úspěšná žalovaná) a má tak vůči žalované právo na zaplacení 26 % náhrady nákladů řízení.

22. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 840 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění). V daném případě se zcela nepochybně jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem a ve skutkově a právně obdobných věcech, což dosvědčuje množství dalších návrhů podávaných ke zdejšímu soudu (srov. např. řízení vedená pod sp. zn. spisová značka, pod sp. zn. spisová značka či pod sp. zn. spisová značka). Při vyčíslení náhrady nákladů řízení je tak třeba aplikovat advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle advokátního tarifu 500 Kč a dále mu za ně podle advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 4 018 Kč. Soud pak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v částce 1 044,68 Kč (26 % z 4 018 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.