Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 202/2024-42

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované

o zaplacení 26 475 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 775 Kč, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že nebude-li zaplacena, byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 475 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 162 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 775 Kč, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že nebude-li zaplacena, byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 475 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 162 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 26 475 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla částku ve výši 17 000 Kč, která měla být spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 900 Kč splacena do 24. 9. 2023. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila, neboť žalobkyni uhradila pouze 4 925 Kč. Celková žalovaná částka 26 475 Kč se skládá z nedoplatku jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty 2 500 Kč za prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 475 Kč za dobu od 25. 9. 2023 do zaplacení. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, se žalobkyně ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

2. Žalovaná uvedla, že má za to, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná, neboť nebyla řádně zkoumána její úvěruschopnost. Během vyřizování úvěru jí bylo pracovníkem žalobkyně sděleno, že úvěr nedostane, neboť pobírá pouze starobní důchod; následně jí však bylo řečeno, že může úvěr dostat na živnostenský list s tím, že k vyřízení úvěru nebudou třeba žádné dokumenty. Žalovaná uvedla, že smlouva tak sice byla uzavřena mezi podnikateli, žalovaná však v té době byla v tíživé životní situaci (splácela úvěr úvěrem), starobní důchodkyně, více než 10 let již nepodnikala. Vzhledem k tomu, že podnikatelskou činnost nevykonává, pouze vlastní živnostenské oprávnění, a finanční prostředky potřebovala k soukromým účelům, je toho názoru, že by se na ni mělo nahlížet jako na spotřebitele. Žalovaná dále zpochybnila i skutečnost, zda smlouva sjednaná prostřednictvím komunikace na dálku byla vůbec uzavřena, měla za to, že nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu uzavřela. Poukázala též na nepřiměřenou výši úroku a na další nepřiměřené sankce (smluvní pokuty). Uzavřela, že žalobkyni již uhradila 4 925 Kč a na nákladech spojených s vymáháním 4 300 Kč, celkem 9 225 Kč. Navrhla proto, aby soud rozhodl tak, že je povinna zaplatit částku 7 775 Kč, a to s ohledem na její tíživou finanční situaci v měsíčních splátkách po 800 Kč. Ve zbytku žádala žalobu zamítnout.

3. Za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených účastníky soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 17. 7. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a sítě internet na webové stránce www.Anonymizováno.cz uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota, kde žalovaná je v záhlaví označena mimo jiné identifikačním číslem a adresou místa podnikání. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet úvěr v celkové výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit do 24. 9. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, tedy v částce 11 900 Kč, a to v pěti pravidelných čtrnáctidenních splátkách po 5 780 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou jednotlivé splátky byla v čl. 8. 1 smlouvy o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, splatná dnem vzniku prodlení žalované s úhradou splátky. Žalobkyně dále předložila kopii občanského průkazu žalované.

5. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 7. 2023 byla částka 17 000 Kč poskytnuta téhož dne na účet žalované č. č. účtu uvedený ve smlouvě o úvěru.

6. K úhradě dlužné částky do tří dnů byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2024, která byla dle podacího lístku odeslána téhož dne.

7. Dle výpisu z internetového bankovnictví byla z účtu žalované zaslána na účet žalobkyně č. č. účtu dne 19. 1. 2024 částka 500 Kč, dne 19. 2. 2024 částka 2 425 Kč a dne 1. 5. 2024 částka 1 400 Kč a 600 Kč (tj. celkem žalovaná na tento účet uhradila 4 925 Kč).

8. Dle dalšího výpisu z internetového bankovnictví byla z účtu žalované zaslána na účet č. č. účtu dne 16. 11. 2023 částka 500 Kč, dne 20. 11. 2023 částka 3 000 Kč, dne 19. 1. 2024 částka 300 Kč a dne 19. 2. 2024 částka 500 Kč (tj. celkem žalovaná na tento účet uhradila 4 300 Kč). Dle sdělení právnická osoba. ze dne 10. 2. 2025 je majitelem účtu číslo č. účtu společnost právnická osoba. Dle emailové zprávy ze dne 10. 12. 2023 vyzvala společnost právnická osoba žalovanou k zaplacení dluhu u žalobkyně ze smlouvy č. hodnota na č. ú.: č. účtu a dále k zaplacení účelně vynaložených nákladů na vymáhání této pohledávky na číslo účtu č. účtu. Další emailovou zprávou ze dne 18. 1. 2024 pak opět vyzvala společnost právnická osoba žalovanou k zaplacení dluhu u žalobkyně ze smlouvy č. hodnota na č. ú.: č. účtu a dále k zaplacení účelně vynaložených nákladů na vymáhání této pohledávky na číslo účtu č. účtu.

9. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná je od 30. 12. 1992 držitelkou živnostenského oprávnění s předmětem podnikání hostinská činnost a dále od 22. 10. 1992 s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (obory činnosti zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků), obě živnostenská oprávnění jsou na dobu neurčitou.

10. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje , : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

11. S ohledem na námitky žalované byla žalobkyně soudem opakovaně vyzývána, aby doložila, že předmětný úvěr byl žalované poskytnut v souvislosti s její podnikatelskou činností. Žalovaná toto rozporovala a naopak tvrdila, že by se na ni mělo nahlížet jako na spotřebitele, neboť již více jak 10 let podnikatelskou činnost nevykonává, pouze vlastní živnostenské oprávnění, a finanční prostředky z úvěru potřebovala k soukromým účelům. Žalobkyně na výzvy soudu nijak nereagovala. Soud proto vyšel z toho, že na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně podnikatelem je a žalovaná dle svých tvrzení vystupovala jako fyzická osoba, byť je smlouva nazvána „smlouva o podnikatelském úvěru“ a žalovaná je zde označena identifikačním číslem a adresou místa podnikání. Ze samotné smlouvy však jakkoli nevyplývá, že by žalované úvěr byl skutečně poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností (nelze odhlédnout též od toho, že žalované bylo v době uzavření smlouvy 77 let).

12. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

16. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

17. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

18. Stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně ani po výzvě soudu ničeho neuvedla, ani nepředložila žádné důkazy, že úvěruschopnost žalované posuzovala. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované.

19. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

20. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 17 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

21. Vzhledem k tomu, že na svůj dluh ve výši 17 000 Kč žalovaná již uhradila celkem 9 225 Kč (4 925 Kč na účet žalobkyně, 4 300 Kč na účet vymáhající společnosti právnická osoba. na náklady spojené s vymáháním této pohledávky, přičemž veškeré tyto úhrady je s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nutno započíst pouze jistinu), přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 7 775 Kč.

22. Co se týče splatnosti této částky, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Žalovaná namítala, že s ohledem na její tíživou finanční situaci není schopna uhradit dlužnou částku najednou a žádala o měsíční splátky ve výši 800 Kč. Pro případ sporu o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele stanoví § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, že tuto dobu určí soud, a to „podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“ Soudu je z úřední činnosti známo (např. ze spisu sp. zn. spisová značka), že žalovaná je rozvedená, žije v domácnosti sama, pobírá starobní důchod ve výši 16 662 Kč, hradí nájemné ve výši 14 155 Kč, místní poplatky ve výši 600 Kč a splátky půjček ve výši 5 340 Kč měsíčně. Dále žalovaná pobírá příspěvek na bydlení od ledna 2025 ve výši 4 873 Kč. Měsíční příjem žalobkyně je tedy cca 21 500 Kč a její výdaje dosahují téměř 20 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že splátka 800 Kč měsíčně navržená žalovanou odpovídá jejím možnostem, zároveň není v nepoměru k výši dlužné částky a k úhradě dlužné částky dojde v přiměřené době. Pro případ, že by žalovaná uložené povinnosti nedostála a jednotlivé splátky řádně a včas nehradila, výhodu splátek ztratí a stane se splatný celý dluh.

23. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zbylé nároky (úrok z prodlení, poplatek, smluvní pokuta) žalobkyni nárok nevznikl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení 33 601,48 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 7 775 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 10. 7. 2025). Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 23 % a ze 77 % neúspěšná (ze 77 % byla úspěšná žalovaná). Žalovaná tak má vůči žalobkyni právo na zaplacení 54 % náhrady nákladů řízení.

25. Podle platí, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Tím je , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Žalované v souladu s vyhlášky náleží náhrada za 1 úkon (odpor ze dne 29. 7. 2024), a to ve výši 300 Kč ( vyhlášky). Celková výše nákladů žalované tak činí 162 Kč (54 % z 300 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.