Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 60/2025-18

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci

žalobce:

Jméno žalobce., IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované:

Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 32 122,26 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 612,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu, v níž se žalobce dále domáhal částky 27 509,46 Kč s příslušenstvím, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 612,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu, v níž se žalobce dále domáhal částky 27 509,46 Kč s příslušenstvím, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 32 122,26 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 7. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 6. 11. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30. 3. 2025. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost žalované, a to tak, že zjistil informace od žalované a ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech (evidence exekucí, insolvenční rejstřík, apod.). Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 50 219 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Žalovaná čerpala postupně částku 30 000 Kč a dále si zvolila volitelné služby – „Presto“ za poplatek 3 299,95 Kč, informační SMS servis za poplatek 79,68 Kč. Částky zaplacené žalovanou byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovanou informoval emailem ze dne 15. 4. 2024, žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradu celého úvěru dne 16. 4. 2024. Žalovaná má ke dni podání žaloby dluh v celkové výši 31 670,59 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek – jistina 14 931,90 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 290,69 Kč a smluvní úrok 15 100,32 Kč, poplatek za službu „Presto“ 1 340,80 Kč a za informační SMS 26,88 Kč. Žalobce dále uvedl, že pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby v části jistiny byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Uvedl, že žalovaná prozatím uhradila částku 25 387,20 Kč.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 7. 10. 2023 bylo zjištěno, že žaloce se zavázal žalované poskytnout částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1715,76 %, úroková sazba pevná – denní činila 0,933 %, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl být splácen v denních splátkách s tím, že první bude splatná 30. den ode dne poskytnutí úvěru, tj. 6. 11. 2023.

Z y Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 7. 10. 2023 úvěr ve výši 2 x 2 200 Kč, 3 000 Kč, dne 8. 10. 2023 částku 7 x 1 000 Kč, a 600 Kč, dne 19. 10. 2023 částku 1 600 Kč, 2 x 1 000 Kč, 2 x 1 600 Kč, 1 000 Kč, dne 20. 10. 2023 částku 4 000 Kč, 2 x 1 600 Kč; celkem 30 000 Kč.

Z identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobce vycházel z příjmových transakcí a uzavřel, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmů činila 50 219 Kč s tím, že případné další příjmy byly žalovanou doloženy jiným způsobem.

Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobce vycházel z následujících údajů – celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 4, z toho s příjmy 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 3 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 6 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 50 219 Kč, výše čistého měsíčního uvedeného spotřebitelem 35 000 Kč, rezerva pro výdaje 700 Kč, vypočítané minimální výdaje 9 105 Kč, disponibilní příjem 25 300 Kč.

Soud vzal tvrzení žalobce o tom, že žalovaná uhradila 25 387,20 Kč za prokázané, neboť jej žalovaná nesporovala a neprokázala, že by uhradila více.

Z provedených důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč. Žalovaná fakticky čerpala částku 30 000 Kč a zaplatila 25 387,20 Kč.

Právní posouzení věci vychází především z příslušných ustanovení , , dle a násl. . Bylo zjištěno, že žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že úvěry nesplácela řádně a včas a došlo k zesplatnění úvěru. Soud dále posuzoval povinnosti poskytovatele úvěru plynoucí ze zákona o spotřebitelském úvěru č. , zejm. a násl.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném Anonymizováno nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

Dle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž tento soud dospěl k názoru, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Dále dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Ke stejným závěrům dospěl i soudní dvůr Evropské Unie v Rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

Na základě předložených listinných důkazů učinil soud právní závěr, že smlouva o revolvingovém úvěru je ve smyslu neplatná, neboť žalobce nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalované ověřoval mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází a dále, že vycházel z ověřitelných příjmů žalované. Z předložených listin soud zjistil, že žalobce neověřil skutečný příjem žalované, ani její náklady na bydlení; výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé příjmy a výdaje žalované žalobce nepředložil. Žalobce dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované a z toho důvodu je smlouva neplatná.

Nadto smlouva neobstojí ani z hlediska stanovené výše úroků, když úroková sazba byla stanovena na 0,933 % denně, tj. několikanásobně vyšší, než bylo v době uzavření úvěrové smlouvy obvyklé. I z tohoto důvodu je smlouva neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy. K tomu lze dále odkázat na stručný a výstižný závěr z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. -81 dle kterého pokud jsou smlouvy s nemravně vysokými úroky sjednávány úvěrujícím zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti, je absolutně neplatná celá smlouva a nikoliv jen oddělitelné ujednání o nemravných úrocích. Ustanovení § 576 o. z. nelze na takové případy aplikovat. Rovněž z judikatury Soudního dvora plyne, že by neměl být považován za neplatný pouze úrok („odměna“), tj. neměl by být soudem pouze měněn sjednaný úrok na úrok obvyklý, jelikož takový postup vede k setrvávání poskytovatelů na jejich nemravných praktikách. Viz rozhodnutí ve věci C520/21 ze dne 15. 6. 2023: „kdyby vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících ujednání v takových smlouvách, mohlo by být ohroženo splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 směrnice 93/13. Tato možnost by totiž přispívala k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele tím, že se taková zneužívající ujednání vůči spotřebiteli prostě a jednoduše neuplatní, a to v tom smyslu, že prodávající a poskytovatelé by byli i nadále sváděni k používání uvedených ujednání, jelikož by věděli, že i kdyby mělo být rozhodnuto o jejich neplatnosti, vnitrostátní soud bude moci smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit, takže jejich zájmy budou tímto způsobem přesto zajištěny.“

Dále byla věc posouzena dle , , podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, tedy tuto jistinu je povinna žalovaná vrátit. Žalovaná doposud uhradila žalobci částku 25 387,20 Kč, soud proto výrokem I. zavázal žalovanou k doplatku dluhu ve výši 4 612,80 Kč. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. -262 ze dne 20. 4. 2022, nárok na zákonný úrok z prodlení vznikne žalobci až poté, co případně žalovaná nedodrží splatnost zbývající jistiny určenou soudem. Lhůtu k plnění všech výroku I. soud určil v souladu s jako třídenní.

Výrokem II. zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu nad rámec poskytnuté původní částky, a to včetně příslušenství.

O nákladech řízení rozhodl soud výrokem IV. v souladu s ustanovením Úspěšnější v této věci je žalovaná; ta však byla po celou dobu řízení neaktivní a žádné náklady jí nevznikly. Soud proto výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve 3 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.