Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 32/2025-63

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 104 096,70 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 160,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85 160,76 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 18 935,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 7 597,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 15 284,70 Kč, s úrokem ve výši 29,97 % ročně z částky 90 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 90 000 Kč od 30. 7. 2024 do 31. 8. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 839,24 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 85 160,76 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 030,67 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 160,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85 160,76 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 18 935,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 7 597,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 15 284,70 Kč, s úrokem ve výši 29,97 % ročně z částky 90 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 90 000 Kč od 30. 7. 2024 do 31. 8. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 839,24 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 85 160,76 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 030,67 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 2. 12. 2024 ve spojení s doplněním žaloby doručené soudu dne 6. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 104 096,70 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 2. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 91 662,76 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i sjednaný smluvní úrok, a to vše formou měsíčních splátek dle rozpisu plateb, který byl žalované dostupný online na účtu Anonymizováno (www.Anonymizováno.cz). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh uhradila 6 502 Kč, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 7. 1. 2024 zesplatnila. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, s účinností ke dni 27. 9. 2024, postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná částka z této smlouvy sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši 90 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč a dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 13 196,70 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala ve sporu zcela pasivní.

3. Soud věc projednal podle , , (dále jen „ ”) v nepřítomnosti žalované, neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaná žalovaná bez omluvy nedostavila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 2. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru ve výši 90 000 Kč. Smluvní strany sjednaly úrok ve výši 48 % ročně a RPSN ve výši 61,13 %. Žalovaná se smlouvou zavázala žalobkyni splatit částku celkem ve výši 115 740,40 Kč formou minimálních měsíčních plateb, a to do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Totožnost žalované byla ověřena kopií občanského průkazu zachyceného u obličeje žalované. Smlouva byla uzavřena prostředky na dálky, kdy žalované byl zaslán PIN kód pro přihlášení do účtu Creditea, prostřednictvím kterého žalovaná akceptovala a uzavřela smlouvu /viz smlouva a standartní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 9-14 spisu, foto občanského průkazu na č. l. 15-16 spisu, akceptace žádosti, schválení půjčky, potvrzující SMS a oznámení online v účtu Anonymizováno na č. l. 43-51 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně k osobě žalované zjistila, že příjem žalované je ve výši 20 000 Kč, má celkové měsíční závazky ve výši 13 356 Kč, z toho 9 000 Kč činí úvěry /viz žádost na č. l. 43 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 8. 2023 převedla bankovním převodem na účet žalované částku 90 000 Kč a dne 14. 9. 2023 částku ve výši 1 662,76 Kč /viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 52 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 6 502 Kč (dne 2. 8. 2023 částku 2 Kč a dne 12. 9. 2023 částku 6 500 Kč) /viz tabulka umoření na č. l. 17-19 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 29. 7. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována oznámením ze dne 29. 7. 2024 a současně byla vyzvána k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení výzvy. Oznámení s výzvou bylo odesláno na adresu žalované dne 16. 8. 2024 /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, potvrzení o úhradě na č. l. 20 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21-22 spisu, oznámení o postoupení pohledávky + informace o zpracování osobních údajů na č. l. 24 spisu, podací lístek na č. l. 25 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu dne 23. 12. 2023, žalobkyně naposledy předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2024. Obsahem předžalobní výzvy žalobkyně žalované mimo jiné sděluje, že jí byl poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč /viz výzva na č. l. 26 spisu, předžalobní výzva na č. l. 27-28 spisu, podací lístek na č. l. 28a spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen „o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši 90 000 Kč a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru, jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala příjmy ani výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše příjmů a výdajů žalované. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně v posuzované věci nemohlo dojít. Žalobkyně o řádném zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet soud nepřesvědčila ani doplněním tvrzení o tom, že vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních a externích registrů, kdy majetková situace žalované byla ověřena z výpisu z účtu, neboť v předložené žádosti není uvedeno a žalobkyně v tomto směru ostatně ani nic netvrdila, jaké konkrétní údaje k majetkovým poměrům zjistila, jaké zjistila informace o zdroji pravidelného příjmu žalované, který je předpokladem pro dlouhodobé splácení úvěru. Žalobkyně netvrdila, že by jakkoliv ověřovala, zda je žalovaná zaměstnána, zda není např. ve zkušební nebo výpovědní době, ani netvrdila žádné konkrétní skutečnosti ve vztahu k posuzování nejen příjmů ale ani výdajů žalované. V této souvislosti soud dodává, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí, na bydlení, výživné, apod), obzvláště za situace, kdy tvrzené výdaje ve výši 9 000 Kč představovaly splátky již existujících úvěrů. Soudu není jasné, jak právní předchůdkyně žalobkyně mohla objektivně posoudit schopnost žalované úvěr splácet, když na základě založených důkazů nedisponovala informacemi o tom, jaký je osobní stav žalované (svobodná, vdaná, rozvedená), zda má nějakou vyživovací povinnost a v jaké výši, jaký má druh bydlení a s tím spojené náklady atd. Ostatně ani žalobkyně v tomto směru nic netvrdí. Podle soudu tak smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud tak uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila, což nebylo žalobkyní prokázáno ani na základě výzvy dle , 3

16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 91 662,76 Kč. Žalovaná žalobkyni na svůj dluh uhradila částku ve výši 6 502 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, a to ve výši 85 160,76 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou výší úvěru a tím, co žalovaná uhradila. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne 29. 7. 2024, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne 16. 8. 2024, přičemž soud má za to, že žalované byla doručena dne 21. 8. 2024 (§ 573 o. z.). Poslední den lhůty k zaplacení byl dne 31. 8. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevydala, dostala se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené , a to od 1. 9. 2024. Lhůta k plnění byla stanovena dle (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle za použití a a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem 141 733,69 Kč (při zohlednění uplatněného úroku z prodlení a úroku). Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka 93 579,42 Kč (85 160,76 Kč + přiznaný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 10. 6. 2025). Při odečtení neúspěchu (34 %) od úspěchu (66 %), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 030,67 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše 31 345,85 Kč, kdy tato výše sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 636 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , , , d), g) , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 104 096,70 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne 10. 6. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle , 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle , 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, cestovného dle a. t. za cestu osobním motorovým vozidlem reg. zn. SPZ ze sídla zástupce žalobkyně Jméno advokáta B/8, adresa, k soudu a zpět dne 10. 6. 2025 při ujetí celkem 84 km (2 x 42 km), při průměrné spotřebě 10,5 litrů/100 km, náhradě za pohonné hmoty ve výši 35,80 Kč/l a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 5,8 Kč/km, ve výši 200,70 Kč, představující 1/4 cestovních nákladů souvisejících s účastí na 3 nařízených jednání u nadepsaného soudu z celkové výše 802,95 Kč dle , a dále náhrady za promeškaný čas dle , odst. 3 a. t. za 4 půlhodiny po 37,50 Kč (představující 1/4 promeškaného času souvisejícího s účastí na 4 nařízených jednání u nadepsaného soudu), a to za čas strávený na cestě k soudu a zpět dne 10. 6. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 4 809,15 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle a platební místo dle

22. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby doručené soudu dne 6. 5. 2025, kterými žalobkyně toliko reagovala na výzvu soudu. Nejedná se o vyjádření ve smyslu samostatného úkonu právní služby podle § 11 a. t., nýbrž fakticky se jedná toliko o doplnění návrhu ve věci samé. Skutečnosti zde uvedené a důkazy k nim přiložené totiž mohly a měly být již součástí návrhu ve věci samé

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.