Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 336/2023-79
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 30 286,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 944,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 342,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 831,21 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 604,42 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 137,74 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 944,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 342,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 831,21 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 604,42 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 137,74 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 30 286,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 4. 12. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. (dále jen „věřitel“) se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 20 282,07 Kč a s úrokem ve výši 2 072,08 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 4 529,51 Kč, když splatnost poslední splátky připadala na den 3. 12. 2021. Žalovaný uhradil částku 22 055,95 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství. Věřiteli vzniklo v důsledku prodlení žalovaného i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 30 968,95 Kč od 4. 12. 2021 do 28. 11. 2022, tedy smluvní pokuty ve výši 11 148,82 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 19 137,74 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 831,21 Kč, smluvní pokuta ve výši 11 148,82 Kč a zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.
3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze splátkového kalendáře a ze smlouvy o úvěru, že dne 4. 12. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 20 282,07 Kč a s úrokem ve výši 2 072,08 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 4 529,51 Kč, když splatnost poslední splátky připadala na den 3. 12. 2021.
5. Z potvrzení o platbě, že věřitel poskytl žalovanému na jeho účet č. č. účtu dne 4. 12. 2020 částku 32 000 Kč.
6. Z výpisů z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného, že věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z účtu ze dne 2. 7. 2020, 31. 7. 2020, 2. 9. 2020 a 2. 12. 2020, kdy z těchto výpisů jsou patrné pouze měsíční příjmy žalovaného, a to mzda ve výši cca 28 000 Kč měsíčně.
7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu a ze seznamu pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2023 odeslaným doporučeně dne 3. 1. 2023.
8. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 11. 4. 2023 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
10. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. uzavřel dne 4. 12. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytnul žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 20 282,07 Kč a s úrokem ve výši 2 072,08 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 4 529,51 Kč, když splatnost poslední splátky připadala na den 3. 12. 2021. Věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z účtu ze dne 2. 7. 2020, 31. 7. 2020, 2. 9. 2020 a 2. 12. 2020, kdy z těchto výpisů jsou patrné pouze měsíční příjmy žalovaného, a to mzda ve výši cca 28 000 Kč měsíčně. Pohledávka za žalovaným byla věřitelem na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 postoupena na žalobkyni, žalovanému toto bylo oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2023 odeslaným doporučeně dne 3. 1. 2023. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
11. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
13. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
14. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
15. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
16. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
18. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
21. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.
22. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
23. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
24. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložil výpisy z účtu žalovaného, ze kterých však vyplývá pouze výše měsíčních mezd žalovaného. Věřitel žádným způsobem neověřil měsíční výdaje žalovaného, existenci případných dalších závazků apod. Věřitel se vůbec výdaji žalovaného nezabýval a to ani v rovině tvrzení.
25. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. § § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
26. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 32 000 Kč ponížené o platby žalovaného ve výši 22 055,95 Kč, tedy částky 9 944,05 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
27. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.
28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný jakožto převážně procesně úspěšný účastník by měl právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.